Trampská osada Minessota

Jizerské hory na kole

Když jsem nedávno sobě pořídil duralového oře, některými zvaného bajk, cílem koupě bylo občas vyrážet na výjezdy do míst, kam se při jednodenní túře po svých jen velmi těžko dostanu. Kolo má kvalitní akční rádius, což se například v Jizerských horách náramně hodí. Změnou pracovního místa jsem i změnil okruh lidí, kolem nichž se pohybuju. Jedním z nich je i Big. Proč takové jméno? Jednoduše proto, že je nadšencem do stejnojmenného stroje od výrobní značky Suzuki. On vyrážel na výpravy na svém motorovém miláčkovi, já sedlal splašené trubky nevybavené motorovou jednotkou. Benzínový pohon už mu pomalu přestával vyhovovat, proto si pořídil kvalitní horské kolo a začal sjíždět terény takové, do kterých bych se bál možná i po svých. Situace tomu chtěla a my si domluvili nějaký výjezd do horských terénů Jizerek. Jizerské hory jsou dle slov těch, co tam byli, pro výpravu na kolech ideální. Tak trošku jsem zariskoval svoje osobní zdraví, neboť Big je v oboru cyklistiky trošku někde jinde. On sá ...

Dovolená do Francie. Pod tímto pojmem se převážné většině českého obyvatelstva vybaví Paříž nebo Reims (Remeš) s jejich historickými památkami, nebo Azurové pobřeží kolem Marseille s lidmi přecpanými plážemi a teplým podnebním pásmem. Mě se zalíbilo nahoře, v severní části zmíněné země, oblasti zvané Normandie a Pas de Calais. Moře je zde studené, tamní pláže proto nebývají příliš často napěchované lidmi. Vody kanálu La Manche, zakusující se po dlouhé roky do místního skalnatého pobřeží, zde vytváří malebné scenérie. Pomyslnou třešničkou na dortu je pro mě vojenská historie, vážící se k těmto místům. Od Norska až po Španělsko vybudovala německá armáda během druhé světové války silný pás pobřežních betonových obranných postavení, majících za úkol bránit "pevnost Evropu" před případnými invazními silami. Toto opevněné pásmo bylo nazváno Atlantickým valem. Právě v místech Pas de Calais a Normandie bylo opevnění nejpočetnější. Je zde k vidění pestrá škála dělostřeleckých baterií, kulometný ...

Vandr v sedle koně bývá podle mnohých tím nejlepším způsobem přepravy v přírodě, jakým může být. Nemohu to posoudit, neb jistě do postrojů oře nikdy nevyskočím. Usadit se však do sedla jízdního kola, vzít na záda bágl s pár věcmi a vyrazit do terénu už v našich možnostech je. První zmínka o cyklovandru proběhla v mém blízkém okolí nedlouho poté, co jsem z obchodu přivezl domů fungl nového horáče. Takže zhruba roční plány jsme se rozhodli završit tento víkend. Plán byl celkem jednoduchý, dopravit se do Rakovníka organizací, jež mnozí častují Času Dost. Musím dodat, že někdy bývá tato přezdívka pro dráhy velmi trefná. Od Rakovníka jsme se chtěli pustit údolím potoka, jež nese název po zmíněném městu, dolů k Berounce, navštívit Rozvědčíka a poté se přesunovat po vlastní ose až kam nám síly budou stačit. Celkem jednoduchý plán však zkrachoval na jedné jediné věci. Letní vedra. Teploty již přes týden lezly nad třicítku a vzduch se jen tetelil nad rozpálenou zemí. Vzhledem k tomu, že jsem vy ...

České středohoří je protkáno množstvím kopců sopečného původu, z jejichž vrcholů nebo svahů se rozprostírají nádherné výhledy do okolí. A je na co se dívat. České středohoří se formovalo ve třetihorách a dodnes zůstává významnou dominantou nad naší středočeskou pánví. Lovoš, Milešovka, Lipská hora, Ostrý, Radobýl a další sopečné kužely vévodí svému okolí. Trochu v pozadí těchto velikánů stojí málo známý vrch, se zvláštním názvem Boreč. Sopečné magma jej nevytvořilo do takových výšin, dalo mu ale do vínku jinou zajímavost. V tuhých zimách jeho vrcholek obklopují vodní páry, stoupající z něj. Odtud název Kouřící kopec.

Boreč se nachází v západní části zmíněné hornaté oblasti, nedaleko Lovosic, mezi stejnojmennou vsí a Režným Újezdem. Není příliš výrazný, nad okolní terén vyčnívá necelých sto metrů. Je celý zalesněný. Jedna menší vyhlídka se nachází kousek pod vrcholem, na severozápadním úbočí kopce. Dosahuje výměry 18,7 hektaru, jeho vrchol se nachází v nadmořské výšce 4 ...

Skalní příznivci trampingu si při pročítání dalších řádků opět nepřijdou na své, neb se nechystám popisovat žádnou vandrovní akci, ale naopak čistě paďourskou. Takže asi čtenáře, lačnící po zážitcích při útěku nebo skrývání před ochranáři a v koutku chráněnky potajmu rozdělávání ohníčku, asi zklamu. Prostě jsme si dohodli třídenní výlet do těch míst, zamluvili si ubytování v nedalekém pensionu a na státní svátky v červenci vyrazili na průzkum tamní oblasti. Macocha bývala předmětem většiny školních zájezdů, ani já jsem se tehdejším povinným výpravám nevyhnul a chráněnou krajinnou oblast Moravský kras jsem navštívil. Jenže tenkrát mě nějaký jeskyně zajímaly pramálo. Postupem doby, když mi na kontě nějakých pár let přibylo a opustil jsem řady dvacátníků, začínám být asi sentimentální a podobná místa mě přitahují. Tudíž, když mi Věrka, co by vrchní plánovač celé výpravy, sdělila úmysly vyrazit tam na víkend a vzít sebou partu známých, neváhal jsem. K Věrce a Jirkovi Pátkovic se přidal Lůď ...

V době poměrně nedávné jsem výstup na všechny lokality popsané v názvu článku absolvoval po svých. Milešovku jsem si vyšlápnul loni v červenci, Hazmburk ještě ten samý den, na Košťálov jsem dorazil minulý týden a vrcholu Řípu jsem v poslední době dosáhl několikrát. Člověk funí do kopce, aby nakonec byl odměněn krásným výhledem. Při stoupání jsem pak často přemýšlel o tom, jak si nahoru pomoct spalovacím procesem, odehrávajícím se ve čtyřtaktním motoru. Sednout na motorku by sice pomohlo, ale člověk tak riskuje konflikt s rukou zákona, nebo přinejmenším s někým z turistické nebo cyklistické obce. Jediný motor, který je tak schopen dostat zájemce o krásný výhled do výšin zmíněných vrcholů, je ukrytý v draku letadla.

Už dost dlouho jsem mluvil o mý touze, sednout jako pasažér do sportovního letadla a kouknout na tu naší Českou zahrádku shora. Když jsem z oken naší práce každý den koukal, jak v polích nad obcí Sazená vzlétávají a opět přistávají ultralighty, básnil jsem o ...

Kuželovitý sopečný vrch zvaný Ralsko, významně se tyčící nad Českou tabulí, vždycky poutal mou pozornost. Ne že bych byl nějakej masochista, kterej vidí kopec a musí ho udolat, ale lákal mě výhled a tajemná zřícenina hrádku na jeho vrcholu. Přiblížil se minulý víkend a s ním i plánování, co že to vlastně budu dělat. V sobotu jsem podnikal výlety po Českém středohoří na kole, neděle byla volná. Můj pohled na elektronickou mapu utkvěl na výše zmíněném pahorku, jež se pyšní krásným nápisem 696 metrů nad mořskou hladinou. Ještě v sobotu večer jsem provedl předstartovní přípravu v podobě vlastnoručně kombinované svačiny a do báglu nandal větší množství H2O naředěné elementárním chlórem.

Kontaktovat někoho z našich jsem se nepokoušel, neb mi bylo jasné, že při sdělení cíle mé cesty bych byl obrazně velmi rychle poslán do nápravného psychiatrického zařízení. V tom lepším případě do prdele. Jediný kdo přicházel v úvahu, kdo v letním vedru býval ochotný trhat rekordy ve stoupav ...

Všední den, úterní dopoledne. Tento čas je celkem zárukou menšího provozu na silnicích, menšího množství lidí na turisticky zajímavých místech. Sotva jsem v ranních hodinách otevřel oči a zahleděl se na sluncem zalitou krajinu, uzrála ve mě myšlenka na menší projížďku na kole. Zánovní Kellys už moc dlouho postával na jednom místě. Plán jsem měl od začátku celkem jasný. Před druhou hodinou mi začínala odpolední šichta, do té doby jsem hodlal dráždit splašený trubky po okolí Nové Vsi, tedy okolo mojí práce. Duralového miláčka jsem tedy naskládal do kufru a vyrazil vstříc místním nízkým kopečkům. Nedaleko od nás byl nízký vršek, o kterém jsem věděl, že se na jeho temeni nachází studánka. Tu jsem chtěl objevit. Sotva jsem zaparkoval auto na dvoře naší práce a složil kolo do provozuschopného stavu, upoutal jsem pozornost protější směny. A hned na mě vybalili, ať se sjedu juknout na Říp, dvě hodinky na to údajně stačí. Pozměnil jsem svoje plány a vyrazil západním směrem. Po cestě jsem si naš ...

Tejden chodím kolem počítače a přemítám, co vlastně napsat o naší výroční slezině, jež proběhla minulý víkend. Přemejšlím, jak popsat tuto akci, aniž bych byl obviněn z předpojatosti, abych nekalil vody v mém okolí. Nakonec zvítězila metoda, říct to na plnou hubu. Takže nejdřív v kostce.

Akci jsme naplánovali co možná nejblíže k naší dvacítce, což padlo na minulý víkend. Jelikož žijeme virtuálně a nevlastníme žádnou fyzickou osadu, na výroční oheň jsme si vypůjčili kempík Naděje v Brdech, stálé působiště osady Bílá sova. Její majitel, Čundrboy, dostal taky zvadlo a zúčastnil se. Organizace celé akce se výtečně zhostil Bluďák. Počítali jsme s větším počtem lidí, především z řad naší osady, nabrali jsme proto zásoby jako pro celej armádní pluk. Vykápli jsme do zásob pěknou částku. Přijela nás hrstka. Zato bezvadný lidi. Hodně příjemně mě překvapil Karlik, po zhruba patnácti letech opět zavítal do vandrovní oblasti. Přivezl sebou Míru a Nebíčka. Nebíčko se projevil jako d ...