Trampská osada Minessota

Řeknete-li někomu v trampské obci o lomech na Americe, snad každý vám řekne, že tam byl. Alespoň já neznám nikoho ve svém okolí, kdo by si tamní těžební oblast neprolézal. Kolují skazky o lustracích čundráků místními policisty za minulého režimu, vypráví se o množství lidí, co do propastí spadli, o krásách lomů nad Berounkou básní každý, kdo tam byl.

Já tam nikdy nebyl !

Tedy až do této soboty. Volnej víkend se rozhodl využít Čundrboy k jednodenní návštěvě těchto míst. Přišel s nabídkou mojí účasti na výletu. Neváhal jsem. Přespávat se nám tam nechtělo, přeci jen je tam dle jeho slov ještě trochu horká půda, kontrolovaná místními ochranáři. Povedlo se mi zlákat ještě Bluďáka, pro nějž byl pohyb po Americe také krokem do neznáma. Navíc je nad Malou Amerikou keška, což mu dodalo na energii. Počasí nám přálo, nebe bylo vymetený. Sednul jsem do auta, zajel pro Bludiho do Uhříněvse a následně pro Čundu na Žižkov. Odtud jsme zamířili na Berounsko. Cestou nás dost pobavila ŽENA za volantem Fiatu, jejíž extempore zde raději nebudu popisovat, neb bych mohl být obviněn z předpojatosti k něžnému pohlaví v oblasti motorizace na našich silnicích . Vím že žádnej učenej z nebe nespadl, ale člověk žasne nad tím, kdo všechno dneska dostane řidičák. Jak by řekl můj bejvalej parťák, papíry dneska dostane každej, kdo má díru do prdele !

Auto jsme zanechali na parkovišti u Velké Ameriky. Prošli jsme na její druhý konec, chvilku se kochali krásnou scenérií, poté jsme se přesunuli k Mexiku. Pěkná propast, to Mexiko. Posvačili jsme na jeho okraji, probrali otázku znovuobnovení těžby (těžit se tam tedy nebude, ale my hned věděli, koho v případě pracovní činnosti dolů nahnat ) a pokračovali dále. Jak bylo řečeno v jednom českém filmu, zvolili jsme delší, zato hůře schůdnou cestu. Půl kiláku jsme se prodírali trním, načež se nám povedlo úspěšně najít pohodlnější cestu k lomu, zvanému Malá Amerika.

Kešku jsme nalezli, chvilku pobyli a se zapadajícím sluncem se vypravili na cestu zpátky k autu.

Toť vše ...