Trampská osada Minessota

Na trochu netradiční vandr jsme se chystali vyrazit tento víkend. Původně jsme koketovali s plánem vyrazit kamsi na Brdy, které zvítězily v hlasování o cíli naší výpravy mezi několika adepty. Zhruba čtrnáct dní předem se však o zásadní změnu našeho programu postaral Karlik. Přišel s návrhem, jestli nechceme jet kouknout na výlov ryb z Hubačovského rybníka, jehož vodní plocha se rozprostírá v údolí mezi Mnichovicemi a Mirošovicemi. On, jakožto člen sdružení, jež se o tento rybník stará, sem v pátek a v sobotu mířil. Mohu za sebe dodat, že jsem podobnou atrakci na vlastní oči ještě neviděl, bylo to tak dobrým lákadlem. Plán byl předem daný. Vyrazíme v páteční podvečer do Mirošovic, padneme do trávy pod hráz zmíněného rybníka, poblíž míst, kde se nachází spací zařízení příslušného sdružení v podobě maringotky, v sobotu pak od ranních hodin zevlování v okolí, načež jsme se měli přesunout v odpoledních hodinách kamsi do Posázaví. Karlik vhodně podpořil naší účast grilovaným masem a točeným i lahvovým pivem. Vše bylo domluveno a když se tedy přiblížil pátek, mohli jsme skočit do maskáčů ...

Páč jsem mířil z práce ku Praze od Říčan a do cesty by se mi postavily pravidelné periferní silniční kolony, domluvil mi Bludi zanechání auta u něj na zahradě. Ušetřil jsem si tak hodinku zdržení a kolem čtvrté hodiny odpolední jsem dorazil na pravidelné místo srazu ve špeluňce, honosící se názvem Velká Praha. Zde jsme splnili svoje minimální množství tekutin, doporučené pitným režimem a zamířili jsme k nádraží. Po chvilce cesty nás pak panťák vysypal na nádraží v Mirošovicích, a my se ztemnělými uličkami směrem k předpokládanému rybníku. Našli jsme jej v pohodě. Karlik už na nás čekal, za chvíli po našem příchodu roztopil gril a my mohli ochutnat jeho specialitku, maso nakládané do omáčky, jejíž hlavní ingrediencí byl med. Dlužno dodat, že jde o lahůdku.

Druhého chodu už jsem se nedočkal, protože jsem co by alkoholik zcela selhal. Série piv v hospodě i tady, kořalka ve vlaku, to vše si na mě vybralo neúprosnou daň a já odpadnul. Lehl jsem za maringotku, že si dám pět minut a výsledkem bylo několik hodin.

Probrala nás písnička od Hustýho Wimpyho, linoucí se z útrob maringotky. Rybáři vstávali, polkli trochu alkoholu a vydali se za prací. My jsme rozlámali spacáky od slupky námrazy, která se na nich usadila a šli se trochu ohřát do příjemného tepla domečku na kolech. Čaj a buchta, to by byla standardní snídaně, kdyby jsme jí hned vzápětí nezapili pívem. Trochu jsme pookřáli a šli sledovat gumové mužíky, brodící se bahnem, ve snaze polapit co největší množství ryb. Rybník vyprázdnili na tři zátahy. V dopoledních hodinách si Bluďák dal ještě hodinku spánku, zatímco jsme se s Karlikem cpali grilovanou klobásou. Po třetím kole jsme naše sledování výlovu vzdali a vydali se na cestu zpátky k Mirošovicům. Naše plány jsme přehodnotili a z původně zamýšleného Zbořeného Kostelce nás zlákala vidina Senohrab, Baštírny a zříceniny Zlenického hradu. Nádražní restaurace v Senohrabech nás vcucla rychlostí blesku a my další dvě hodinky příjemně vysedávali v jejích útrobách. Od místních jsme se dozvěděli, že Baštírnu už otevřenou nezastihneme a proto došlo k další korekci cíle naší cesty. Tentokrát šlo o dvakrát v minulosti vyzkoušený plácek nad železniční tratí s pěkným lesem v okolí a množstvím dřeva na vydatný oheň. Plameny zaplály a zaplašily temnotu okolního lesa. Po nějaké chvíli se k němu přidal i jasně svítící měsíc, téměř v úplňku. Na to, že byla obloha plná hvězd, tak nebyla vůbec zima, jako předchozí den. Možná bylo teplo i proto, že Bludi vytáhl z báglu litr rumu, z části naředěném s Colou a zbytek jsme namíchali s čajem. Padla flaška rumu, padnul i zbytek peprmintky a následně jsme padli my.

Počasí k nám bylo neobvykle přívětivé, nesprchlo ani v noci a my tak mohli v neděli vyrazit na Prahu, aniž by jsme balili mokrý věci. Elefant nás dovezl do Uhříněvse, MHD k Bludimu a Fordík pak mě domů.

Karliku DÍK !!!!