Trampská osada Minessota

Pátek třináctýho. Pověrčivýho člověka tahle kombinace v kalendáři donutí k rannímu trojnásobnému zopakování otčenáše, k tomu si dá dvakrát zdrávas a pro jistotu nevyleze vůbec z postele. Pověrčivosti se mi nikdy nedostávalo, mám na to svoje veřejně nepublikovatelné názory. Nicméně Murphyho zákony pod heslem "když se to sere, tak pořádně" zjevně fungují zcela spolehlivě a průsery, který mě budou pozdději stát několik let života, mě provázejí od samýho rána.

Cesta do práce, nebyl problém. Celkem pohodový zakázky, dobrá práce, u který člověk nemusí přemejšlet, prostě jen dělá. Přišla devátá hodina dopolední a začalo to jít do prdele ...

Výměna patrony APM (řídící mozek brzdový soustavy náklaďáku) je běžnou pravidelnou záležitostí. Patrona slouží jako vysoušeč vody ze vzduchotlakového systému auta. Výměny žárovek v hlavních světlech a pozičních světel, moje zakázka tak končila. Meju ruce, v kabině dávám potah na sedačku, sedám za volant, startuju motor. Přístrojová deska ukazuje že je vše v pořádku a auto je připraveno k jízdě. Vrata za mnou jsou otevřeny, uvolňuju ruční brzdu a na klávesnici automatické převodovky volím zpětný chod. Mozek převodovky ví, že auto není zatížené, volí automaticky hned druhý zpětný rychlostní stupeň. Auto i bez přidaného plynu tak obvykle vyrazí vysokou akcelerací vzad, tuto rychlost šofér reguluje brzdou ...

Na digitálním displeji zazářilo R2, stojím na brzdě a auto se prudce rozjelo vzad. Zoufale šlapu na brzdový pedál až na podlahu, zcela bez reakce. Rychle tedy zatáhnu ruční brzdu, opět reakce žádná. Vylétnul jsem z haly jak raketa a řítil se na řadu zaparkovaných aut. Aby smůly nebylo málo, hned za vraty začíná svah dolů, za ním auta, nebylo kam se vyhnout. Rychle jsem na klávesnici zařadil dopředný chod, ten tam naštěstí spadnul zavčas. Plný plyn, zadní kola se protočily, že by každý tuningář blednul závistí, zabraly a auto vyrazilo dopředu. Náraz do zaparkovaných aut byl zažehnán, nicméně opět nastal stejný problém po vjetí do haly, kdy se rychle přiblížil kamion stojící na protějším stání. Rychlým zařazením zpátečky a včasným vyřazením náklaďák zůstal relativně v klidu. Vylétl jsem z kabiny a rychle zaklínoval kola. Nebezpečí zažehnáno a já byl zralej na pomoc doktora.

Co se stalo? Souhra okolností. Čidla tlaku vzduchu v zásobnících dávala stále plné hodnoty přístrojům, ani já, ani auto nezaznamenalo nulovou zásobu vzduchu v jímkách, nezbytně potřebnou k brzdným účinkům. Dovolilo tak zařadit kvalt, jenž by jinak zařazen ani nemohl být. Že ze zásobních jímek během stání na hale utekl stlačený vzduch nikdo nezaznamenal. Utekl ventilem, který ovládá parkovací brzdu. Ten však paradoxně ponechal tlak vzduchu právě v těchto brzdách, ty se proto "nezakously", jak je jejich běžnou funkcí. Dvě poruchy najednou, obě málem přinesly "šustění plechů".

"Kurva, to je den!", pronesl jsem v domnění, že můj příděl smůly už jsem si pro dnešek vybral.
Nevybral !!
Kluci z protisměny dorazili do práce a hned ke mě ...
"Vole, co si dělal, Pražáku?" "Se tam v tý Praze naučte jezdit."
"Was ist denn los?" povídám, ještě s úsměvem na tváři.
"Forda sis naboural sám?"
"Nechcete se chlapci na ty fórky vysrat?"
"A co ten zadní blatník?"
"Ten mi nedávno vopravili, po tý bouračce. Na náklady vás Ústečáků!"
"Todle nejni vopravený ..."
"Si děláte prdel!" Sebejistota mě začala opouštět.
"Tak se poď kouknout!"

Už z dálky vidím, že záď mýho auta není ve stavu, v jakým jsem jí zřel naposledy. V levém zadním blatníku zela prohlubeň velikosti fotbalového míče !!

To už mě museli pomalu křísit.

Záplava slov, ve kterých by lichotku jen těžko někdo hledal, se šířila od mých úst. Nebyla to moje práce, někdo si mý auto vzal na parkovišti "na paškál". První myšlenky padly na Jižňák. V noci jsem stál v úzký ulici za barákem. Protože náraz do blatníku byl poměrně vysoko, přicházela v úvahu dodávka, nebo náklaďák. Modré barvy. Náklaďák naší ulicí neprojede, zbývala první možnost.

Soused! Má modrou dodávku. Věčně vysmaženej kretén, problametickej typ pro celej barák. Už v minulosti jsem ho kvůli jiným problémům "šteloval" ...

Začal jsem jednat. Linka 156, místní strážníky jsem poprosil o přesměrování hovoru na služebnu, spadající do sektoru Jižní město 1. Dříve, než si k sousedům půjdu pro peníze na opravu, jsem potřeboval důkaz. Jím mohl být kamerový systém. Městští strážníci mě však ujistili, že zrovna do naší ulice, ani do jejího výjezdu, žádná kamera nesměřuje. Zbývala možnost vizuální kontroly stavu dodávky. To je náhodička, ještě teď, v době psaní tohoto článku, se nikde poblíž nenachází. Však se ale brzo objeví ...

Ještě je jedna možnost. Do naší práce zajíždí PPLka, běžně se na dvoře točí nákladní auta dovozových firem. Dneska zrovna náklaďákem zaváželi olejárnu a já stál na malém plácku naproti ní. Ideální podmínky pro nacouvání do stojících aut, aniž by si toho šofér těžkého náklaďáku byť mohl všimnout.

Tady mám jeden trumf. Kamerový systém, tolikrát mnou zatracovaný, nyní mi může být ku prospěchu. V pondělí sjedeme záznamy, možná na nich viníka najdeme. Škodná událost by tak nemusela jít z mého havarijního pojištění.

Problém je, že ve středu mám jet na technickou prohlídku ... !!!

Už mě to přestává bavit. Po dobu, kterou se Focus nachází v mém vlastnictví, obdržel tento tři vážné zásahy. Ani jeden nenabyl mým přičiněním. Z toho jen jeden má doposud prokázaného viníka. Jestli se najde viník třetí kolize, je zatím v kamerách a vizuální prohlídce okolí.

Jinak si to zacvakám sám!!

Kurva !!