Trampská osada Minessota

Jak už to u nás bývá každý rok, sotva sleze sníh a začne jaro, přijdou na nás vandrovní choutky. Nejinak tomu bylo i v roce 2006, proto jsme s Medelákem dlouho dopředu naplánovali vandr. V plánu bylo že v pondělí do noci rozvozíme "naše klienty " po Praze, krátce přechrápnem a v půl sedmé ráno vyrazíme směrem na Kladno. Když mě však v úterý v deset hodin dopoledne vzbudil po telefonu rozespalý Medelák, bylo jasné, že se plány mění. Ne však natolik, trasa zůstala. A tak jsme obtěžkáni třemi litry 14-ti stupňového piva, litrem domácí višňovky a trochou dlabance vyrazili na Masaryčku. Z původně pohodové chůze z Hlavního nádraží směrem k vlaku se zanedlouho stal divoký úprk a vlak před dvanáctou jsme stíhali jen tak tak. Ve vlaku jsme si dopřáli hodinku klidu podporováni pomalu teplajícím pívem a kusem řádně prorostlého bůčku. Vlak nás vysypal v Kamenných Žehrovicích za Kladnem a my se vydali směrem k Berounce vedeni neomylným GPS přístrojem. Brzy se však ukázalo že zase tak neomylný není, protože zmíněný přístroj ke své práci potřebuje především NABITÉ BATERKY . A ty my jsme bohužel neměli, všech 8 monočlánků co jsme sebou vezli jako náhradní nemělo proud ani na rozsvícení žárovičky. Tak jsme pokračovali dál vedeni vlastním orientační smyslem. Ten nás však brzy zavedl přesně tam kam jsme potřebovali - do hospůdky v Doksech. Tam jsme se slovy že hlad je převlečená žízeň poobědvali několik zrzavých moků a následně pak pokračovali s několika přestávkami na ochutnávání Višňovky dále a navečer jsme dorazili do Bratronic, do místní hospůdky. Po požití několika chmelovitých moků jsme se vypravili přechrupnout do lesa směrem k Nižboru. Místečko jsme nalezli luxusní, kousek od silnice .....

Ráno mě probralo cvakání mého foťáku a když jsem vystrčil hlavu ze spacáku, koukal jsem do objektivu a tlemící se Medelák pilně mačkal spoušť. Rozhodli jsme se že řádně poobědváme a tak jsme se odebrali hlouběji do lesa a na lesní cestě jsme rozdělali ohýnek. Po vyjasnění našich evakuačních plánů pro případ požáru lesa jsme zdlábli opečený buřtíky a tím jsme taky dojedli naše poslední jídlo které jsme sebou vezli. Pokud jsme nechtěli hladovět, nezbývalo nic jiného než najít hospodu. Toho úkolu jsme se zhostili s vervou nám vlastní, a po pár hodinách chůze lesem na Šňárové jsme konečně na kraji Nižbora zahlédli ten skvostný nápis : Gambrinus. Nelenili jsme a zapadli jsme dovnitř. Přivítalo nás tam akorát vychlazené pivínko a móóóóóc dobrý "smažák". Když jsme se dostatečně posilnili, pokračovali jsme s vidinou luxusního dlabance směrem na Hýskov. Naše oblíbená hospůdka v Hýskově u jezu nás nezklamala, Nedlouho poté co nás číšník spatřil vyhladovělé jako vlky, položil před každého z nás půlkilového steaka. Nacpali jsme se k prasknutí a dlužno dodat že i když jsem tedy žrout prvního kalibru, měl jsem co dělat takovou porci spořádat. Drželi jsme se však statečně a za chvíli byly talíře vymetené. Následně jsme pak vyčkali "do židlí" a odebrali se na kutě k našemu oblíbenému bunkru. Ještě pár večerních fotéček pro rodinu a pak si už nic nepamatujeme .

Protože jsme ve čtvrtek odpoledne měli oba pracovní povinnosti, nechali jsme se vzbudit v osm ráno mobilem, v poklidu jsme se zabalili a vyrazili do Berouna. Cestou jsme ještě posnídali u krámku na kraji Berouna, V Berounu nafotili ještě pár bunkrů a pak už jsme zamířili rovnou k nádraží.......

SUMA SUMÁRUM :

Počet našlapaných kilometrů : cca 34 km
Počet poztrácených věcí : 0
Počasí : Ideální, jasno po celou dobu