Trampská osada Minessota

Seznam článků

Zobrazeno posledních 275 článků
Seřazeno vzestupně od nejstaršího po nejnovější

Pátek třináctýho. Pověrčivýho člověka tahle kombinace v kalendáři donutí k rannímu trojnásobnému zopakování otčenáše, k tomu si dá dvakrát zdrávas a pro jistotu nevyleze vůbec z postele. Pověrčivosti se mi nikdy nedostávalo, mám na to svoje veřejně nepublikovatelné názory. Nicméně Murphyho zákony pod heslem "když se to sere, tak pořádně" zjevně fungují zcela spolehlivě a průsery, který mě budou pozdději stát několik let života, mě provázejí od samýho rána.

Cesta do práce, nebyl problém. Celkem pohodový zakázky, dobrá práce, u který člověk nemusí přemejšlet, prostě jen dělá. Přišla devátá hodina dopolední a začalo to jít do prdele ...

Výměna patrony APM (řídící mozek brzdový soustavy náklaďáku) je běžnou pravidelnou záležitostí. Patrona slouží jako vysoušeč vody ze v ...

Nejni tomu dlouho, kdy na Knize ksichtů ke mě dorazila informace o které jsem už několik měsíců předem věděl, že jednoho dne dorazí. Autorem byl Grepa. Nejen že je autorem informace, je i autorem jejího "obsahu" Znělo to asi tahle: "Manželce včera praskla voda!" Ne, opravdu nešlo o havárii vodovodního řádu ani odpadního potrubí, šlo o vodu, jež obklopovala jejich společné potomky. Ano, čtete dobře, plurál je opravdu na místě. Dle jeho slov se Grepa snažil tak dlouho, až v břišní dutině jeho ženy nalezl příslušný doktor potomky hned dva. Oba maníci se mateřského těla drželi seč mohli, příroda je ale neodbytná a jednoho dne je donutila opustit a zřít světlo světa.

Grepa se tak stal dvojnásobným tátou na jeden "vrh" ...

Už nějakou dobu pracuju v jedný nejmenovaný firmě coby opravář nákladních aut a autobusů. Sídlo firmy je od mého bydliště vzdáleno přes 40 kilometrů, což při přejezdu periferií nebo intravilánem Prahy v době dopravních kolon není zrovna málo. Platěj mi ale dobře, takže cestování se vyplatí. Někdy to chce ale notnou dávnu trpělivosti, především v dobách, kdy chalupáři hromadně opouštějí svoje příbytky trvalé a vyrážejí do míst svých bydlišť dočasných. Odměnou za nervy v kolonách je mi ale hezké umístění firmy. Každý den lahodí mému oku krásné údolí končící řeky Vltavy, na druhou stranu pohled přes Podřipskou rovinu při lepší viditelnosti umožňuje kochání se reliéfem Českého Středohoří. Sídlíme na konci vesnice, ze třech stran obklopují dílenský areál rozsáhlé lány polí, jejichž klid je rušen jen pro ...

Blíží se zima, během níž zůstane spousta míst běžným návštěvám odříznuta. Zcela jistě se zimním pneumatikám našich aut nepovede probojovat nánosy sněhu i bláta k jedné náhorní plošině uprostřed Křivoklátska. Proto se blíží naše pravděpodobně poslední letošní výprava do těch míst. Vodáci na jaře odemykají svoje řeky, na podzim zamykají. My symbolicky zamkneme hvězdárnu na Požárech. Plácek na Požárech nám byl domovem v tomto roce spoustu víkendů, nespočet hvězd zřely naše zraky, jedna malá drůbežárna by mohla být nějakou dobu živa z naší tamní konzumace opeřenců, stejně tak menší vepřový dobytek zaplatil svým životem, aby nám mohly téct sliny proudem. Destiláty a kvašené zrno tekly proudem a naše mírně otylé postavy poflakováním i zvýšeným příjmem zmíněných pochutin dostaly za ten rok ještě oblejších ...

Auto je nedílnou součástí mého běžného pracovního života. Bez mobility jím poskytované bych těžko mohl dojíždět do práce, neb MHD v oblasti sídla mého chlebodárce není příliš rozšířená. Proto jsem na individuální automobilové dopravě závislý. Ne že by mi pravidelná přeprava hromadnou dopravou nějak chyběla, ale nutná každodenní potřeba automobilu mě klidným taky nenechává. Přeci jen případná porucha mě může odstavit od možnosti si na ní vydělat.

Když před pěti lety opustil černý Focus řady 2 výrobní halu Henryho závodu, zamířil nejdříve do severní Francie, kde absolvoval s prvním majitelem několik tisíc kilometrů. Po jeho prodeji se přepravil na podvalníku do srdce Evropy, kde jsem si ho za plotem oblíbeného autobazaru všimnul já. Je tomu tři roky nazpátek, kdy peníze z mého účtu pl ...

Psal se rok 2008, zima byla pomalu na ústupu a v malebných českých krajinách se začalo usídlovat jaro. Prodloužený velikonoční víkend toho roku sliboval ucházející počasí, na připravovaný vandr doslova ideální. Zasednul jsem nad mapou a jal se najít nějakou pěknou trasu víkendového pochodu, jež by se dala realizovat způsobem vandrovním. Lákalo nás Křivoklátsko. Téměř neznámou končinou zmíněných krajů byla oblast mezi Lužnou u Rakovníka a Zbečnem. Tam jsem zaměřil svoje zraky. Příprava trasy probíhala pro mě tehdy obvyklým způsobem, série elektronických map, díla od tvůrců portálu Seznam a podklady od Garmina. Poctivě jsem nanášel tečky na křižovatky cest, jejich souřadnice poté vypisoval do navigace. Trasa byla připravená a když se přiblížil pátek, s Medelákem jsme se sešli u mě doma, načež následov ...

Požáry. Většině obyvatelstva, žijícího v kotlině zavřené mezi krušnohorským, šumavským a krkonošským pohořím, tento název vybaví nekontrolované ohně, spalující budovy, auta či jiné objekty. Obyvatelům statku, přilehlých budov a vesniček v okolí stejnojmenné vísky na Křivoklátsku připomene jejich rodnou domovinu, ležící v malebné krajině na kopcích nad řekou Berounkou. Nehodlám zde popisovat ani tepelné opracování objektů či jiných krajinných útvarů, nezabývám se ani popisem obce nebo její propagací, ale mé prsty vyťukávají přes Saitek klávesnici a Asus laptop popis již téměř seriálového výletu, jehož cílem jsou zpravidla dvě činnosti. Tou první je zameření Newtonova dalekohledu směrem ku kopulovitému vršku naší planety a daleko za stratosférou objevovat krásy vesmírného prostoru. Druhým, avšak nemén ...

Člověk udělá za život hodně píčovin, ale ta, která se mi povedla včera, mě mohla přijít hodně draho. Blbost, ale s překvapivě dobrým koncem.

Mířím po odpolední směně z práce domů. Služebák mě vysazuje na Proseku, sedám do svého auta a mířím k domovu. Už mě ani nepřekvapuje a už vůbec nerozhodí, že nenacházím místo na zaparkování někde poblíž baráku, ale jediné na nejtmavším a nejodlehlejším místě naší části sídliště. Problém, o kterém zatím ještě netuším, nastává ve chvíli, kdy se snažím odnést z auta množství věcí, jež v něm pravidelně vozím a které, jak předpokládám, na blížící se dovolené, by jen překážely. Ruce plné věcí, cvaknu dálkové ovládání zámků, Ford mi v odpověď zabliká směrovkami a já mířím k domovu. Blíží se jedenáctá. Večerní krátký dlabanec, krátce juknu na internet, ...

Myšlenka vandrovního putování po Českém Středohoří vězela v mojí hlavě už dost dlouho. Vlastně od doby, kdy změna pracovního prostředí umožnila mým zrakům každodenně sledovat v dálce malebný reliéf zmíněného pohoří. Několikrát jsem do tamní oblasti zavítal v rámci jednodenních tůra akcí, kdy cílem bylo udolání některého z vršků v oblasti. Plány víkendového vandru se začaly zvolna naplňovat minulý týden. Zasednul jsem nad elektronickou mapou, vytyčil pár zajímavých bodů v oblasti Lovosicka a započal s obvoláváním zhruba dvaceti pěti kilometrového pochodu schopným lidem z mého okolí. Zareagoval Olin. Představu tůry jsem měl celkem jasnou, do doby, kdy moje zraky padly na mapu hry Geocaching. V ní mě upoutaly čtyři poklady schované na Milešovce. Už z předloňského výšlapu na zmíněnou horu mi uvízla v hl ...

Lovoš. 570 metrů vysoko nad mořskou hladinou ležící temeno kopce, jež jako výrazná dominanta vévodí městu na Labi, vlastnící téměř stejný název. Pro mě je to chybějící zářez na pažbě zdolaných vrcholků Českého Středohoří. Košťálov, Radobýl, Boreč, Hazmburk, Milešovka, Lipská hora, to jsou místa, z jejichž vyhlídek jsem se už v minulosti kochal. Lovoš tak byla pro mě až dodnes neznámou.

Rozhodně nejsem typ, kterej maká do kopců, počítaje spálený kalorie, úbytek tukový tkáně a naopak ve stoupání monitoruje přibývání svaloviny na své tělesné schránce. Výšlapy do kopců mě serou, ale líbí se mi ta vyhlídka shora.

Pohled do mapy mi určil jasnej směr. Do Opárna a po turistickejch cestách vzhůru. Trasa, která turisticky průměrně zdatnýmu důchodci zabere tak hodinu.
...

...

Návštěvníkům, nebo zájemcům o brdskou krajinu jsou velmi často známy pevnostní objekty, vystavěné v druhé polovině let třicátých ve vojenském prostoru, coby zkušební cíle pro dělostřelecké ostřelování. Na dopadové ploše pod vrchem Jordán se nachází několik těchto staveb. Pěchotní srub Jordán je asi největší dominantou. Proč zkušební objekty? Od roku 1935 byla stále zřejmější vojenská agrese Německa, které vládnoucí nacisté ovládali. Tehdy předním vojenským představitelům naší mladé republiky došlo, že územní požadavky nebo válka se pomalu stává nevyhnutelnou. Proti početně mnohem silnějšímu nepříteli nebyla mobilní válka téměř možná, zvolili tedy obranou koncepci stacionární. Předpokladem bylo vybudování silného pohraničního opevnění, které mělo za úkol útočící armády zadržet na dostatečně dlouhou d ...

Nedorozumění, nedání dovolenky zaměstnavatelem, jiné pracovní povinnosti a výpadky účastníků, všechny tyto okolnosti formovaly naše vandrovní plány na tento víkend. Tak se stalo, že prošly slušnou redukcí, kdy z původních čtyřech dnů a návštěvy vzdálených končin naší republiky zůstaly dny dva s možností výjezdu pouze do blízkých destinací a počet účastníků se ustálil jen na mě a Olinovi. Poslední komplikací se stala moje nutnost pracovního nasazení o sobotním dopoledni. Mířili jsme do Podbrdí. Protože jsem končil až o půl čtvrtý odpoledne, cesta k domovu, převlíknutí do venkovního oděvu, metrem na Hlavák a vlakem do Řevnic by mi zabralo další hodiny času, zvolil jsem tedy cestu přímo z práce autem na místo určení. Olin zamířil do Řevnic už v dopoledních hodinách a než já si vydělal na chleba, prošel ...

Konec prodlouženého víkendu, uplynulý polo auto-čundr a já stojím před obvyklou otázkou, kterak se spisovatelsky poprat s popisem už notoricky známých hvězdářských výjezdů. Když se podívám do letošního roku nazpátek, tak se několik našich výprav nijak zvlášť nelišilo. Drobné odchylky nastávaly v případě konzumace různých druhů pokrmů a pitiv. Celkem standardem se stala příprava, opékání a následné požití mláděte Kura domácího, jež zbaveného života a peří, avšak tepelně neopracovaného, zpravidla k našemu stolu dodává některý z velkých supermarketů, fungujících na periferii Prahy. Množství i typ destilátů, stejně tak kvasných produktů chmele, se také moc nelišilo. Vlastně vždycky stojím před otázkou, kterak zvěčnit psaným projevem akce, jež se od sebe nijak zvlášť neliší a přitom zásobovat novinek cht ...

Sobota, čtvrtá hodina odpolední. Mačkám tlačítko Start Engine, následně volím u Crosswaye na klávesnici automatické převodovky dopředný běh a najíždím do první stanice linky 232. Háje, Háje, Horčičkova, Dolnokřeslická, Křeslice, Hříbková, Nové Pitkovice, V Pitkovičkách, Nové náměstí. Důvěrně známé stanice se stereotypně střídají před mými zraky a už pomalu začínám počítat na svůj účet další odjeté půlkolo. Když tu zřím známou postavu v montérkách a bombru. Medelák. Přistupuje ke mě a dělá mi "tyčku" další čtyři kola.
"Zejtra jedu na čundr!"
Tvářím se chápavě, myslím skepticky. Medelák mě snaží přesvědčit o svém plánu pochodového vandru od Ledečka do Uhříněvse. Když večer odchází, myslím si, že zůstane jen u teoretického plánování. V neděli za mnou na stejnou linku přichází znovu, ten ...

Je tomu už dva roky, kdy jsem svého plechového miláčka vyměnil za novějšího. Tehdy jsem setrval u dílny Henryho Forda, stárnoucího Escorta přenechal kamarádovi a zakoupil sobě Focuse. Krasavce. Na nádherný černý metalíze nebyl ani škrábanec, však taky měl jen velmi málo nalítáno. Interiér i exteriér se pyšnil nejvyšší tehdy dostupnou výbavou. Na svůj výběr jsem byl náležitě pyšný, autíčko si opečovával a náležitě ho šetřil. První, co jsem chtěl udělat, když jsem s ním poprvé zaparkoval v ulici za barákem, bylo nalezení stálého místa na parkování. Leč neúspěšně, všechny místa na hlídaných parkovištích v okolí jsou beznadějně obsazena, dokonce i existují pořadníky zájemců na případné uvolněné parkovací plochy. Musel jsem se tedy smířit s nepravidelným stáním v naší úzké jednosměrné ulici. To by mi ani ...

Jasná, až polojasná obloha, vítr, poměrně teplo. Tak takové předpovědi hlásily rosničky už od úterních večerních hodin na víkend. Měl jsem mít zrovna volno, v pátek končit po ranní a v pondělí jít až na odpolední. Skoro tři dny krásnýho volna. To lákalo ven. Gastro-alkoholicko-observation zájezdy nejsou tak špatný, ale občas to chce změnu. Aplikovat jí na celý víkend není vůbec špatný nápad. Proto jsem rozhodil sítě, ve snaze vytáhnout někoho na čundr. Veškeré aktivity v tomto směru se však míjely účinkem, stále zřejměji to vypadalo, že mi zbudou dvě možnosti. Buď vyrazit někam na sólíčko čundr, nebo jednodenní výpravu po krásách vlasti české. Sedět doma a koukat z okna na sluncem zalitý den se mi fakt nechtělo. Dvojklik na patřičnou ikonu, zející na ploše tapety Widlí, zahájil můj sobotní program. ...

Výpravy za pozorováním hvězdné oblohy vlastní, poměrně slušnou optickou technikou, jsou v našich řadách už téměř tradicí. Je to více jak tři roky nazpátek, kdy se Medelák zahleděl do dění za hranicemi naší planety a zaujalo ho tam miliony teček, o kterých ze základní školy věděl, že se nazývají hvězdami a planetami. Rozhodl se jim trochu podívat na zoubek a pořídil v jednom nejmenovaném marketu svůj první dalekohled, prioritně určený ke sledování vesmíru. Že byl vyroben coby hračka pro děti mu nijak nevadilo, dokud ho nenamířil vzhůru. Rozdíl mezi konečným pohledem pouhým okem a přes optiku dalekohledu byl tak jeden milimetr. Stačilo u něj kýchnout a ještě za deset minut se ta potvora na vachrlatém stojánku klepala. Využil tedy sílu elektronického média a přes internetové stránky známého výrobce kv ...

Sobota, šestá hodina odpolední. Víkend byl v plném proudu a já ve snaze trochu zaplašit celodenní nudu jsem zíral do internetových tapet a marně hledal způsob, kterak se z pouhého readra stát writerem. Mockrát jsem se zkoušel dokončit některý ze započatých článků, několikrát otevřel Photoshop a trochu ladil grafiku nového vzhledu stránek, vždycky jsem však svých činností po chvilce zanechal. Na neděli jsem si tedy naplánoval sólo výlet. Původně jsem chtěl nafouknout přední gumu mýho kola a vyrazit na jukec k Padrťským rybníkům. Už jsem si v digitálních mapách zaměřoval body, které by stálo za to projít, do GPSky sázel okolní poklady ze hry Geocaching, jež tam ještě nemám odlovené, když tu mi padnul zrak místo, o kterém jsem v minulosti už hodně četl, ale nikdy ho osobně nenavštívil. V lese nad malou ...

Je neděle, něco málo po čtvrtý hodině odpolední, sedím doma a popíjím horký a silný kafe ve snaze trochu srovnat moje orgány, mající za úkol vyčistit můj krevní oběh od skupin aromatických hydroxylových derivátů uhlovodíků a polyfenolických sloučenin, jež jsem svému tělu poskytoval v hojné míře uplynulé dva dny pracovního volna. Spolu s odumřelými rostlinami a mrtvými zvířaty byly tyto prvky základními součástmi našeho víkendového menu. Abych to trochu osvětlil, mám na mysli tepelně zpracované maso, brambory a květenu, destilát a chmelový kvas.

Původní plány na víkend nás směřovaly na vandr kamsi do výšin brdského masivu, daleko od lidí a blízko některým z místních dobře schovaných kempů. Ještě v pátek ráno telefonický hovor mezi mnou, Medelákem a Grepou naznačoval, že se ve večerní ...

Večerní pracovní pauza na jídlo, energii v podobě tisíců kalorií z nemalé porce bůčku můj trávicí trakt právě vstřebával do krevního oběhu, nikotin a spousta dalších rakovinotvorných sraček plnil sklípky mých plicních orgánů a moje tělesná schránka postávala venku před halou mého chlebodárce a kochala se pohledem na zapadající slunce nad horizontem. Byť zima, nehodlal jsem svoje stanoviště v příštích čtyřech minutách opustit.
"Počasí jak dělaný na motorku, co?"
Známý hlas mě vytrhl z letargie. Vedoucí skladu, v pracovním zatížení věčně nervózní a nepřístupnej člověk, jinak milionovej ale málomluvnej chlapík, se přišel podívat na ne tak docela všední podívanou.
"Nebo na čundr", odvětím. "Nejni ale na motorku trochu zima?"
"Když jsem ustál jízdu do Skotska, tak přežiju ...

Ručičky nástěnných hodin u nás na dílně zvolna překračovaly první hodinu odpolední, záložka na kalendáři ukazovala čtvrtý den v týdnu a já ve chvilce pracovního volna uvažoval, kterak využít volna o nadcházejícím víkendu. Sedět doma na prdeli, koukat do starých známých a neměnných internetových tapet, nebo zírat na píčoviny v televizních kanálech, to vskutku nebyla lákavá vyhlídka. Vandrovní plány se během týdne pozvolna rozplývaly a tak se proflákaná sobota s nedělí stávala stále jasněji zřejmou. Jen tak bezmyšlenkovitě jsem sáhl po telefonu a vytočil číslo na Medeláka. Třikrát zazvonilo a známý hlas na drátě. Pár standardních řečí, když padla otázka, proč vlastně volám. Přestože jsem naprosto nevěřil v úspěch mojí myšlenky, vyhrkl jsem nabídku.

"Nechceš jet na Požáry? Na hvězdy? M ...

Je tomu už téměř dva měsíce nazpátek, co jsem začínal mít první problémy se stabilitou operačního systému ve svém kompíku. Přišla nějaká aktualizace kancelářskýho balíku a od tý doby to začalo haprovat. Wokna padaly a zasekávaly se. Když už se ani nedalo psát v programu, ve kterým vytvářím webovky, začala mi docházet trpělivost a padlo rozhodnutí o totálním formátu disku a znovunahráním systému. Vzhledem k tomu, že zálohování serverů a množství dat není jednoduchou operací, započal jsem s touto činností už minulej tejden. Vše se podařilo. Načež jsem si od Kubrta zapůjčil externí harddisk, jenž mi měl posloužit jako úložiště dat. Převedeno na exter a začal jsem vykonávat operaci, jež mám už dlouhá léta mnohými opakovanými způsoby nacvičenou a zvládám jí téměř mechanicky. Formátování bylo dílem okamži ...

Nedávno jsem dostal tip na zajímavou lokalitu, vhodnou k návštěvě vandrem. Pro nás Pražáky je to trošku z ruky, důvod proč o tom píšu už teď je hlavně ten, že prubnout to tam vokouknout zřejmě nebude jen otázkou samotnýho vejkendu, ale bude to chtít aspoň jeden den přihodit. Prostě tam bejt minimálně dva celý dny. S dopravou je to tam na vošajstlich, tudíž pár hodin ve vlaku strávíme. Viděl bych to teda na volnej pátek, s přesunem na místo ve čtvrtečních odpoledních hodinách a nedělních zase dom. Za dva dny se to tam dá celkem pohodlně prošlápnout, bez toho, aby sme padali na držky (narážka na Čundrboyovo kilometrický šílenství). Vzhledem k tomu, že ne každej má pátky volný, včetně mě, bude teda potřeba vosum pracovních hodin (běžnej standard) přeměnit na čtyřiadvacet volna. Proto takhle br ...

Jezdit se napít do lesa. Takto trefně kdysi Groula definoval naše vandrovní výjezdy, nápadně podobné tomu, co se odehrál uplynulý víkend. Nyní jsme významu slov dostáli na sto procent. Vlastně naše původní plány nesměřovaly vůbec k vandru. Volný víkend nás lákal k zasednutí ke stolu v některé v pražských pivnic. Adeptem na vytažení adekvátní částky peněz z našich kapes a napuštění trávicích traktů desetiprocentním výrobkem z chmele se stala známá a oblíbená restaurace U paragánů v Resslově ulici. Již několikrát jsme tuto známou hospůdku svojí přítomností v minulosti počastovali, vždy k maximální spokojenosti naší a doufám že i místního personálu. Středeční psaná komunikace přes mobilní operátory mezi mnou a Bludim však náš směr začala točit jinam. Předpovědi počasí se předháněly v těch nejlepších sc ...

V roce 1938 premiér britské vlády Neville Chamberlain odletěl na schůzku s Adolfem Hitlerem, aby prezentoval názory svoje i valné části jejich parlamentu. Ve snaze vyhnout se případné válce, bez skrupulí neváhal smést ze stolu vzájemnou mezinárodní dohodu s Československem, jež maličké zemi v srdci Evropy garantovala vojenskou, materiální i politickou pomoc v případě jejího napadení cizí brannou mocí. Podepsal Mnichovskou dohodu. Naše republika tak ztratila oporu spřátelených zemí, byla připravena o pohraniční pásma a možnost se agresi Německa účinně bránit. Byla jen otázka času, kdy existence československé republiky v rozpínající se Třetí říši zanikne. Prezidentu Edvardu Benešovi nezbylo nic jiného, než odjet ze země a v Británii vytvořit exilovou vládu. Británie vstoupila o rok později do válečné ...

Není tomu dlouho, co jsem koukal na Youtube na pár filmečků z vojenského prostředí a zároveň hledal upoutávku na připravovaný film Lidice. To je téma pro mě blízké. Postupně jsem se proklikal ke krátkým filmům o atentátu na Heydricha, když v tu chvíli mě zaujala upoutávka na dokumentární a hraný film Ležáky 42. Přestože se o toto téma poměrně živě zajímám, výroba a distribuce filmu mi však zcela unikla. Vyhledávač Google mi vzápětí vyplivl několik výsledků a já se tak o dokumentu dozvěděl víc. Následovalo jeho shánění a tento pátek bylo snažení korunováno úspěchem. S velkou chutí jsem zasedl k DVD přehrávači a zmáčkul Play.

Dělat recenzi filmu je na moje schopnosti trochu těžší oříšek, proto se do něj pouštím pouze ve dvou případech. Tím prvním je, pokud jde v mých očích o totální p ...

Je jedenáct hodin večer, neděle, pár hodin po našem návratu z čundru. Mezi tím proběhla povinná očista mojí tělesné skořápky, nezbytný dvouhodinový spánek, sušení promočených věcí a sežrání všeho co se v mojí blízkosti nacházelo. Teď tu sedím u kompu a snažím se vyplodit nějakej slint, jímž bych popsal události dvou předešlých dní. Věru nelehká práce. Sou dva typy čtenářů těchto stránek, ta první skupina je nadrbaná na moje výplody v naději, že se tu objeví něco, valný kultury a sršící vtipem i nápadem. Ta druhá v duchu očekává, co obsah mozku toho jižňáckýho kokota zase vyplodí za píčoviny. No, vzhledem k tomu, že moje tělo teď prošlo dvoudenním mrazákem a trávící trakt odfiltroval z jeho obsahu a předal krevnímu oběhu "větší množství než malé" destilátu, asi tušíte, že následky zajímavého víkendu ...

Při tvorbě těchto stránek, během zavádění sekcí v článcích, byla vytvořena i rubrika Recepty. Původní myšlenkou byl vznik malé vandrovní kuchařky, tipy na zpestření standardních zaplácávání žaludků konzervovanou stravou, nebo aintopfem. Postupně sem byly přidány recepty i na složitější, v polních podmínkách obtížně splnitelná jídla. Vlastně se tak kuchařka rozšiřuje i na možnosti tvorby dlabance před vandrem a vzetí pokrmu sebou. Jedním z nich bude i tento. Tedy myslím, že venku na pánvi by to udělat šlo taky, ale počet ingrediencí je trochu objemnější, tudíž náročnější na skladování v omezeném prostoru vandrovních batohů. Spíše bych tedy doporučoval domácí přípravu s převozem výsledku ven, nebo jeho konzumaci v pohodlí domácího prostředí. Kor v teplejším ročním období by skladování fragmentů syrové ...

Dva tisíce desítka nám pomalu ale jistě končí, blíží se rok další. V tomhle roce proběhla plejáda vandrů, za naší dvacetiletou historii jsme jich tolik jako teď za jeden rok nenajezdili. Páč v prosinci už nebude tolik času, zkraje měsíce tedy ještě jednou chci vyrazit někam ven. Docela bych byl rád, kdyby jsme se tak nějak sešli a zakončili tak vandrovně rok. Takovej malej silvestr, předčasnej. Trošku to pojmout jako silvestry let devadesátých, kdy se prostě vyrazilo ven, proběhla jen krátká návštěva hospůdky a vše se odehrávalo v lese.

Píšu to sem, obvolávat nebudu. Minulej měsíc jsem se pokusil dvakrát sejít osadu a vzal do ruky telefon. Zprávy, hovory. Výsledkem byl moc pěknej účet za telefon a účast lidí, který jsem ani obvolávat nemusel, který hned zkraje řekli, že jedou. Tak m ...

"Čéče, ukecal sem Ivu na čundr! Jedem?"
Tak těmito slovy mě oslovil Grepa, někdy v květnu posledního roku dvacátého století. Iva je jeho bejvalka, v tý době ještě jeho hezčí polovička. Takový městský dítko vytáhnout někam na vandr, to jsem si nemohl nechat ujít. Bez většího zaváhání jsem tedy přitakal. Největší problém byl sehnat nějakej ten vercajk sebou, spacák, něco pod hlavu na spaní a podobný blbůstky. Už ani nemám páru, jak se o akci dozvěděl Míra, přeci jen je to nějakej ten rok nazpátek. Každopádně v pátek dorazil na Jižňák. Sraz u Grepy doma. Předpovědi na víkend se předháněly v pozitivech, mělo být nádherně a teplo. Tenkrát jsem rosničkám věřil, na nebi v pátek azuro, nakráčel jsem tedy na výchozí bod jen s lehkou celtou připnutou na opasku. Výhoda, netahat nic těžkýho. Leč i drobn ...

10 let tomu bude od doby, kdy se první tapeta našich stránek zrodila v mém počítači. Sice ještě téměř tři měsíce trvalo, než spatřily stránky světlo internetu, první datum ve zdrojovém kódu však nese datum 18.listopadu 2000. Marně přemýšlím, co že mě to vlastně tenkrát vedlo k tomu, zřídit si elektronický deník, který může číst kdokoliv a kdykoliv. Pravděpodobně k tomu došlo po částečném mém ovládnutí programu FrontPage 2000. Tento je přímo uzpůsoben k tvorbě internetových prezentací. Chvilku dezorientován pro mě novým elektronickým světem jsem tápal, kterak že by základ stránek měl vypadat. Pomalu, ale jistě, se tak rodil vzhled naší osadní prezentace.

Osadní ?

Zprvu ne tak docela. Vlastně nebyla úplně jasná koncepce. Asistoval mi Medelák. Sice mělo jít o částečný ...

Již před několika týdny Bludi avizoval svojí účast na koncertě Hustého Wimpyho, který se měl konat v jednom klubu v Říčanech. Bludi patří k pomyslnému fanklubu zmíněného kytaristy a zpěváka v jedné osobě, pravidelně tedy jeho koncerty tady v okolí navštěvuje. Vždycky pěje ódy na senzační zážitky, které si odtud přináší. I já se řadím k pravidelným posluchačům jeho pornofolkové tvorby. Od doby, kdy jsem na netu kápnul na jeho písničku Pedofil a zakoupil následně příslušné album, suverénně válcuje v mých uších jeho repertoár konkurenty, v podobě Morčat nebo Záviše. Několikrát v minulosti jsem však svojí návštěvu musel z různých důvodů odříct, čásku málo a starostí moc. Až teď se mi poštěstilo svoje plány a pracovní povinnosti setřídit tak, že jsem se ke Karlikovi a Bludimu mohl přidat. Karolíně stačil ...

"Sem zvědavej, jak tudle akci zvěčníš na netu!" Tak tahle slovní kombinace, významně pronášená především Voříškem, mě provázela od sobotního odpoledne, s pravidelností téměř železnou. Samotnýho mě zajímá, jak se tímhle poperu. S hlavou jak střep, po hodině nekvalitního spánku, čumim teď do týhle tapety a v hlavě si přehrávám, co že se to vlastně za poslední dva dny odehrálo. Vysral bych se na to, ale kdy jindy autenticky popsat vandrovně alkoholickou párty, s jejíž následky se teď vypořádávám.

Vo co šlo?

Padla myšlenka, zhruba před třema nedělema, srazit naší bandu dohromady na vandru, ještě před nástupem zimy do českejch luhů a hájů. S nástupem sněhu by se něco takovýho jen těžko odehrálo. Hodlal sem teda trochu poštelovat svůj osobní finanční účet inkasem za telef ...

Tak jako každý víkend sedím doma a najednou telefon. Na druhém konci drátu Lahva. Jseš doma? Ja. Nejsem. On,jsem před barákem?!!!! Já koukám s okna a on na mě mává. Co dodat Já jen na to, u kinkongů kup placku a pojď nahoru. Pak super rozhovor domluvení další schůzky, teda zítra já a Laary, Lahva jeho přítelkyně a její psová. Jestli chceme jet na čundr, tak to bude psí (holky) smečka tak se musí seznámit, už se těším, zas se setkám s lidičkama které mám rád, Láva, Medelák (koule), Bludák. Zas je budeme budit naším kecáním Snad i Čundras pojede. Ale abych se vrátil k dnešní návštěvě Lahvy. Lahva přišel, sednul Laary mu lehla k nohoum, asi mu voněly Začali jsme se bavit o akci na čundr, Laary z ...

Na trochu netradiční vandr jsme se chystali vyrazit tento víkend. Původně jsme koketovali s plánem vyrazit kamsi na Brdy, které zvítězily v hlasování o cíli naší výpravy mezi několika adepty. Zhruba čtrnáct dní předem se však o zásadní změnu našeho programu postaral Karlik. Přišel s návrhem, jestli nechceme jet kouknout na výlov ryb z Hubačovského rybníka, jehož vodní plocha se rozprostírá v údolí mezi Mnichovicemi a Mirošovicemi. On, jakožto člen sdružení, jež se o tento rybník stará, sem v pátek a v sobotu mířil. Mohu za sebe dodat, že jsem podobnou atrakci na vlastní oči ještě neviděl, bylo to tak dobrým lákadlem. Plán byl předem daný. Vyrazíme v páteční podvečer do Mirošovic, padneme do trávy pod hráz zmíněného rybníka, poblíž míst, kde se nachází spací zařízení příslušného sdružení v podobě mar ...

Uplynulý víkend s počasím nevypadal nadějně. Klasicky bylo celý týden nádherně, krajina praotce Čecha se utápěla v záplavě sluníčka, které ještě nehodlalo ustoupit zimě. Předpovědi počasí hlásily babí léto až do pátku a potom zcela shodně vyřkly ortel v podobě výrazného zhoršení klimatických podmínek na víkend. Měl končit víkend a zase měla zpoza mraků vykouknout nejdůležitější hvězda naší vesmírné soustavy. Meteorologové se ve svých předpovědích skutečně mýlit neměli. Leč nepředbíhejme. S účastí to taky nevypadalo nejlíp. Stěhování karavanu, bytu, nemoc a účast na dlouhodobě předem plánované akci zabránily mnoha našim vyrazit. Tak jsme s Karolínou osiřeli. Ale ne tak docela. Další ženskou do party byla Brita, devítiletá fenka německýho ovčáka, jež na svůj věk překypovala neobvyklou ochotou k podobn ...

Víkendový desetikiláček. Tak nějak podobně by se dal nazvat vandřík, na který jsme vyrazili uplynulou sobotu, s plánovaným a uskutečněným návratem v nedělní odpoledne. Kratší výjezd byl vynucen pracovními povinnostmi obou účastníků zájezdu, neb jsme si vychutnávali prostředí, jenž nám nabízejí naši chlebodárci. O kterých účastnících je vlastně řeč ?

Moje neoholená a stárnoucí tvář oblažuje návštěvníky tohoto webu a přilehlých spřátelených stránek svým zjevem a následným neverbálním projevem již delší dobu, dá se tedy říct, že jsem tedy pro místní čtenáře notoricky známou postavou. Druhého človíčka tady však uvidíte poprvé. Karolína jest její jméno. Přezdívkou, kterou po doplnění a upravení jejího příjmení jí navrhli častovat její kamarádi zde ve veřejném prostoru uvádět nebudu, tedy ...

To zase byla akce ! Když jsem po nedávných zkušenostech z vandrovní výpravy zvané Klínec, kývl na Olinovu nabídku zářijového čundru kamsi do neznáma, tušil jsem co mě čeká. Předem bylo jasné, že naše kilometrická banka si nebude libovat nad vysokým přírůstkem metrických jednotek. Usuzoval jsem však, že můj vnitřní orgán, mající od přírody za úkol čistit můj krevní oběh od nepatřičných chemických prvků, dostane opět pořádně zabrat. Nemýlil jsem se. Původní předpoklad byl, že zamíříme kroky do Českého ráje, někam do okolí Trosek. Plán, který se však nedá změnit, není plán. S větou, že Trosky si necháme na později, se Olin ozval někdy začátkem minulého týdne. Cíl vandru byl vzápětí přeplánován na okrajovou část oblasti, zvané Národní park Karlštejn. Tamní vápencové lomy jsou pro partu kolem Olina místy ...

Když jsem nedávno sobě pořídil duralového oře, některými zvaného bajk, cílem koupě bylo občas vyrážet na výjezdy do míst, kam se při jednodenní túře po svých jen velmi těžko dostanu. Kolo má kvalitní akční rádius, což se například v Jizerských horách náramně hodí. Změnou pracovního místa jsem i změnil okruh lidí, kolem nichž se pohybuju. Jedním z nich je i Big. Proč takové jméno? Jednoduše proto, že je nadšencem do stejnojmenného stroje od výrobní značky Suzuki. On vyrážel na výpravy na svém motorovém miláčkovi, já sedlal splašené trubky nevybavené motorovou jednotkou. Benzínový pohon už mu pomalu přestával vyhovovat, proto si pořídil kvalitní horské kolo a začal sjíždět terény takové, do kterých bych se bál možná i po svých. Situace tomu chtěla a my si domluvili nějaký výjezd do horských terénů Jiz ...

Dovolená do Francie. Pod tímto pojmem se převážné většině českého obyvatelstva vybaví Paříž nebo Reims (Remeš) s jejich historickými památkami, nebo Azurové pobřeží kolem Marseille s lidmi přecpanými plážemi a teplým podnebním pásmem. Mě se zalíbilo nahoře, v severní části zmíněné země, oblasti zvané Normandie a Pas de Calais. Moře je zde studené, tamní pláže proto nebývají příliš často napěchované lidmi. Vody kanálu La Manche, zakusující se po dlouhé roky do místního skalnatého pobřeží, zde vytváří malebné scenérie. Pomyslnou třešničkou na dortu je pro mě vojenská historie, vážící se k těmto místům. Od Norska až po Španělsko vybudovala německá armáda během druhé světové války silný pás pobřežních betonových obranných postavení, majících za úkol bránit "pevnost Evropu" před případnými invazními sila ...

Vandr v sedle koně bývá podle mnohých tím nejlepším způsobem přepravy v přírodě, jakým může být. Nemohu to posoudit, neb jistě do postrojů oře nikdy nevyskočím. Usadit se však do sedla jízdního kola, vzít na záda bágl s pár věcmi a vyrazit do terénu už v našich možnostech je. První zmínka o cyklovandru proběhla v mém blízkém okolí nedlouho poté, co jsem z obchodu přivezl domů fungl nového horáče. Takže zhruba roční plány jsme se rozhodli završit tento víkend. Plán byl celkem jednoduchý, dopravit se do Rakovníka organizací, jež mnozí častují Času Dost. Musím dodat, že někdy bývá tato přezdívka pro dráhy velmi trefná. Od Rakovníka jsme se chtěli pustit údolím potoka, jež nese název po zmíněném městu, dolů k Berounce, navštívit Rozvědčíka a poté se přesunovat po vlastní ose až kam nám síly budou stačit ...

České středohoří je protkáno množstvím kopců sopečného původu, z jejichž vrcholů nebo svahů se rozprostírají nádherné výhledy do okolí. A je na co se dívat. České středohoří se formovalo ve třetihorách a dodnes zůstává významnou dominantou nad naší středočeskou pánví. Lovoš, Milešovka, Lipská hora, Ostrý, Radobýl a další sopečné kužely vévodí svému okolí. Trochu v pozadí těchto velikánů stojí málo známý vrch, se zvláštním názvem Boreč. Sopečné magma jej nevytvořilo do takových výšin, dalo mu ale do vínku jinou zajímavost. V tuhých zimách jeho vrcholek obklopují vodní páry, stoupající z něj. Odtud název Kouřící kopec.

Boreč se nachází v západní části zmíněné hornaté oblasti, nedaleko Lovosic, mezi stejnojmennou vsí a Režným Újezdem. Není příliš výrazný, nad okolní terén vyčnívá necel ...

Skalní příznivci trampingu si při pročítání dalších řádků opět nepřijdou na své, neb se nechystám popisovat žádnou vandrovní akci, ale naopak čistě paďourskou. Takže asi čtenáře, lačnící po zážitcích při útěku nebo skrývání před ochranáři a v koutku chráněnky potajmu rozdělávání ohníčku, asi zklamu. Prostě jsme si dohodli třídenní výlet do těch míst, zamluvili si ubytování v nedalekém pensionu a na státní svátky v červenci vyrazili na průzkum tamní oblasti. Macocha bývala předmětem většiny školních zájezdů, ani já jsem se tehdejším povinným výpravám nevyhnul a chráněnou krajinnou oblast Moravský kras jsem navštívil. Jenže tenkrát mě nějaký jeskyně zajímaly pramálo. Postupem doby, když mi na kontě nějakých pár let přibylo a opustil jsem řady dvacátníků, začínám být asi sentimentální a podobná místa m ...

V době poměrně nedávné jsem výstup na všechny lokality popsané v názvu článku absolvoval po svých. Milešovku jsem si vyšlápnul loni v červenci, Hazmburk ještě ten samý den, na Košťálov jsem dorazil minulý týden a vrcholu Řípu jsem v poslední době dosáhl několikrát. Člověk funí do kopce, aby nakonec byl odměněn krásným výhledem. Při stoupání jsem pak často přemýšlel o tom, jak si nahoru pomoct spalovacím procesem, odehrávajícím se ve čtyřtaktním motoru. Sednout na motorku by sice pomohlo, ale člověk tak riskuje konflikt s rukou zákona, nebo přinejmenším s někým z turistické nebo cyklistické obce. Jediný motor, který je tak schopen dostat zájemce o krásný výhled do výšin zmíněných vrcholů, je ukrytý v draku letadla.

Už dost dlouho jsem mluvil o mý touze, sednout jako pasažér do sporto ...

Kuželovitý sopečný vrch zvaný Ralsko, významně se tyčící nad Českou tabulí, vždycky poutal mou pozornost. Ne že bych byl nějakej masochista, kterej vidí kopec a musí ho udolat, ale lákal mě výhled a tajemná zřícenina hrádku na jeho vrcholu. Přiblížil se minulý víkend a s ním i plánování, co že to vlastně budu dělat. V sobotu jsem podnikal výlety po Českém středohoří na kole, neděle byla volná. Můj pohled na elektronickou mapu utkvěl na výše zmíněném pahorku, jež se pyšní krásným nápisem 696 metrů nad mořskou hladinou. Ještě v sobotu večer jsem provedl předstartovní přípravu v podobě vlastnoručně kombinované svačiny a do báglu nandal větší množství H2O naředěné elementárním chlórem.

Kontaktovat někoho z našich jsem se nepokoušel, neb mi bylo jasné, že při sdělení cíle mé cesty bych b ...

Všední den, úterní dopoledne. Tento čas je celkem zárukou menšího provozu na silnicích, menšího množství lidí na turisticky zajímavých místech. Sotva jsem v ranních hodinách otevřel oči a zahleděl se na sluncem zalitou krajinu, uzrála ve mě myšlenka na menší projížďku na kole. Zánovní Kellys už moc dlouho postával na jednom místě. Plán jsem měl od začátku celkem jasný. Před druhou hodinou mi začínala odpolední šichta, do té doby jsem hodlal dráždit splašený trubky po okolí Nové Vsi, tedy okolo mojí práce. Duralového miláčka jsem tedy naskládal do kufru a vyrazil vstříc místním nízkým kopečkům. Nedaleko od nás byl nízký vršek, o kterém jsem věděl, že se na jeho temeni nachází studánka. Tu jsem chtěl objevit. Sotva jsem zaparkoval auto na dvoře naší práce a složil kolo do provozuschopného stavu, upout ...

Tejden chodím kolem počítače a přemítám, co vlastně napsat o naší výroční slezině, jež proběhla minulý víkend. Přemejšlím, jak popsat tuto akci, aniž bych byl obviněn z předpojatosti, abych nekalil vody v mém okolí. Nakonec zvítězila metoda, říct to na plnou hubu. Takže nejdřív v kostce.

Akci jsme naplánovali co možná nejblíže k naší dvacítce, což padlo na minulý víkend. Jelikož žijeme virtuálně a nevlastníme žádnou fyzickou osadu, na výroční oheň jsme si vypůjčili kempík Naděje v Brdech, stálé působiště osady Bílá sova. Její majitel, Čundrboy, dostal taky zvadlo a zúčastnil se. Organizace celé akce se výtečně zhostil Bluďák. Počítali jsme s větším počtem lidí, především z řad naší osady, nabrali jsme proto zásoby jako pro celej armádní pluk. Vykápli jsme do zásob pěknou částku. Při ...

Zkraje měsíce května nás opět s Medelákem napadla myšlenka, vyrazit na téměř již tradiční hvězdářský polovandr. Polovandr v překladu znamená, skočit do auta a vybaveni věcmi pro přežití v přírodě, pozorovací optikou a přiměřenou dávkou alkoholu a vyrazit na vhodné místo k přenocování. Spíme venku, nicméně v zákrytu mého plechového oře. Tentokrát nám nedostatek času nedovolil spáchat tuto akci na celý víkend, hodlali jsme tedy vyrazit alespoň na jednu noc, ze soboty na neděli. Počasí nám dle předpovědí hodlalo ukázat svou odvrácenou tvář, bylo tedy více než pravděpodobné, že z pozorování hvězd sejde. Dopolední pohled na zamračenou oblohu nám naší domněnku potvrdil. Přesto jsme se drželi plánu, z nějž jsme pouze vypustili přepravu dalekohledů a cíl naší cesty jsme tak redukovali na pouhou alkoholickou ...

Tímto, s nadsázkou psaným názvem naší poslední akce, jsem se rozhodl počastovat náš téměř seriálový výjezd, s cílem pozorování různobarevných teček na noční obloze, jenž při pozorování kvalitní optikou hodí člověka pomyslně o pár kilometrů výše nad povrch naší planety a přiblíží mu dění ve vesmíru. Medelák, vybaven pozorovací technologií až ze vzdálené Jů-es-ej, často vyráží v nočních hodinách do tmavých míst v okolí Prahy a tento přístroj směřuje k dění nad našimi hlavami. V minulosti se mu již stalo, že svoje pozorovací stanoviště rozložil v místech, které bylo v zorném poli jiného pozorovatele, majitele nemovitosti, zabývajícího se sledováním nikoliv vesmíru, ale svého okolí. Medelákova postava se záhadnou "trubkou" a množstvím techniky okolo vzbudila jeho zájem natolik, že se rozhodl své dojmy s ...

Téma zaniklých vojenských prostorů je hnacím motorem v naší partě především pro Medeláka. Neúnavně studuje letecké mapy, nejsou bývalá kasárna nebo prostory, o kterých by nevěděl. Informacemi z této oblasti mě také poměrně často zásobuje, musím doplnit, že mi to není úplně proti srsti, neb vojenská tématika mi také není úplně cizí. Pravdou je, že se zajímám především o armády první republiky a ty, jež se zúčastnily bojů ve druhé světové válce. Pohraničních pevností v Čechách a opevnění v zahraničí mám proto prolezlých poměrně hodně. Prostor Klondajku mě tak ponechával chladným. Věděl jsem kde je, tušil jsem, že se jedná o modernu, tudíž jsem nějak výrazněji netoužil po průzkumu tamní oblasti. Taje, vytvořené okolo tohoto vojenského obra, však uchvátily Bluďáka, jež sem začal směrovat cíle svých budo ...

Již tomu bude 20 let, kdy jsme na Benických skalkách zakládali naší trampskou osadu. Za dvacet let už proběhla slušná řádka vandrů. Hodně se toho událo, mnoho se změnilo. Stále jsme tady, byť jsme prořídli. A je na čase tu dvacítku trochu oslavit.

Stane se tak o víkendu, 7.-9.května tohoto roku. Na Brdech, na kempu Naděje. Vyvalíme nahoru soudek píva, připravíme gulášek a nějaký další dobrůtky.

Co sebou ?? Co kdo chce. Pro ty, kdo bude chtít setrvat celý víkend, budou prioritní věci na spaní. Střecha nad hlavou na Naději není, v případě rozmarů počasí vám proto nemůžeme zaručit, že nezmoknete. Takže výbava jak pod širák.

Zváni jste všichni známí a třeba i neznámí. Jen nám prosím dávejte vědět, kdo dorazíte. Ať podle toho poupravíme logistické přípra ...

Gyros má nespočet možností jeho přípravy. Z čeho se to skládá, je nad rámec tohoto receptu, neb snad každý zná Wikipedii, kde si složení může najít. Mým cílem je popsat drobnou úpravu tohoto pokrmu, jehož základ lze zakoupit v mnoha řeznictvích. Kousky tohoto masa se prodávají již okořeněné, plácnout jimi na pánev a orestovat je na oleji, je celkem snadné. My, co rádi experimentujeme, jsme si rozhodli trochu onu směs přichutit.

Kupovaný gyros tedy vložíme do něčeho, v čem budeme smažit. Pánev, ešus, kotlík. Podlijeme lehce vodou a vložíme nad oheň nebo sporák. Maso orestujeme, aby se zatáhlo a šťáva zůstala uvnitř. Přidáme na drobno nakrájené feferonky, nejlépe ty nakládané. Množství nechám na každém, každý máme jinak "plechovou hubu", někdo rád pálivé, jiný naopak. Každopádně alesp ...

Že se Medelák nadchnul v poslední době pro pozorování hvězd je v našem okolí už celkem známá věc. Zakoupil si pořádnej "klacek", neboli hvězdářskej dalekohled větších rozměrů, kterému do vínku nelze dát uřčení "pro začátečníky". Spolu s další pozorovací výbavou se dá říct, že Mededelák vlastní vysoce kvalitní hvězdářské stanoviště. Rovněž jeho majitel se za pár měsíců ve svém oboru zdokonalil. A hlavně ho to baví.

No a pro nás je jeho doprovázení za hvězdami vítanou příležitostí jak vypadnout z Prahy a prohnat hrdlem trochu alkoholu. Loni už podobné akce proběhly dvě, vždy ve složení mě a Medeláka, nyní se k nám připojil i Bluďák. Vhodné místo s požadovaným kruhovým rozhledem jsme nalezli nedaleko dvora s názvem Požáry u Křivoklátu. Sice to je pod přistávacím a vzletovým koridorem l ...

Jak už název napovídá, už to bude rok, co se mi poštěstilo zavítat na koncík Hustýho Wimpyho, někde se tu povaluje i článeček na toto téma. Uplynul zhruba rok, kdy jsem na jeho domovském webu narazil na zprávu, že hodlá zavítat do Uhříněvse, konkrétně do restaurace Velká Praha. Bylo jasno, že této akce se musím zúčastnit.

Ihned jsem začal propagovat daný termín a shánět spoluhltače tohoto kulturního zážitku. A zde vzniká jistý omyl, či nedorozumění, které bych měl osvětlit. Prapůvodně jsem totiž všude zmiňoval termín sobota(jaj, teď jsem zapomněl číslíčko, ale byla Lednová), takže vše se domluvilo na sobotu. No jo, ale v týdnu před avizovanou sobotou kouknu pro kontrolu na web a ouha koncert se koná v pátek.. Myslel, jsem si tedy, že jsem to zvoral, ale později se vysvětlilo, že doš ...

Brdská padesátka. Takto by se možná taky dal nazvat vandr z tohoto víkendu. Naše kilometrická banka poskočila o hezkých pár tisícových metrických jednotek výše. Leč nepředbíhejme, vše popořádku. Už o nějakých 14 dní nazpátek jsme s Čundrboyem domluvili čundr do vojenského prostoru Brdy a rozeslali jsme info na všechny strany. Výsledkem byl překvapivě veliký zájem o návštěvu Vojenského Újezdu a už od začátku bylo jasné, že sami nezůstaneme. Vedly se diskuze o změně cílové lokality, z důvodu zhoršení počasí, zůstával jsem však neoblomný a tvrdošíjně trval na Brdech. Se slovy, "Přece nejsme žádní čajíčci, aby jsme před trochou sněhu zalezli pod převis", jsem odolával opakovaným pokusům Čundy o přehodnocení vandrovních plánů. Nakonec svou snahu vzdal, se slovy "Když chceš vojenský, tak se hezky projdeš! ...

Řeknete-li někomu v trampské obci o lomech na Americe, snad každý vám řekne, že tam byl. Alespoň já neznám nikoho ve svém okolí, kdo by si tamní těžební oblast neprolézal. Kolují skazky o lustracích čundráků místními policisty za minulého režimu, vypráví se o množství lidí, co do propastí spadli, o krásách lomů nad Berounkou básní každý, kdo tam byl.

Já tam nikdy nebyl !

Tedy až do této soboty. Volnej víkend se rozhodl využít Čundrboy k jednodenní návštěvě těchto míst. Přišel s nabídkou mojí účasti na výletu. Neváhal jsem. Přespávat se nám tam nechtělo, přeci jen je tam dle jeho slov ještě trochu horká půda, kontrolovaná místními ochranáři. Povedlo se mi zlákat ještě Bluďáka, pro nějž byl pohyb po Americe také krokem do neznáma. Navíc je nad Malou Amerikou keška, co ...

Klínec je názvem obce, ležící asi 20 kilometrů jihozápadně od Prahy, poblíž čtvrté rychlostní silnice, známější pod názvem "Strakonická". Klínec katastrálně spadá pod obec Jíloviště. V současné době čítá kolem 450 stálých obyvatel. Poměrně velká a známá obec má odlehlé vlakové nádraží, ke kterému se z centra obce lze dostat po zhruba kilometru a půl chůze lesem. Jinak je to obec celkem slušně občansky vybavená, nechybí zde lékař, hřiště, potraviny, restaurace, tělocvična atd. ...

Klínec je ale také názvem každoroční čundrovní párty při oslavě narozenin, pořádaných Olinkovou partou. Dva lidi od nich mohou v polovině února říci, že jsou zase o rok starší. Na tuto akci jsme dostali zvadlo i my dva nejaktivnější Minessoťáci. Já (Láva) s Bluďákem. Pozvání na čundr, na kterém se disponuje ...

Na úvod zabrousím do dnes už poměrně vzdálené historie. Psal se rok 2004, možná 5. Naše webové stránky tehdy ještě hostovaly na nepříliš kvalitním webuzdarma, který tou dobou naším představám pomalu přestával vyhovovat. Padlo rozhodnutí přejít na placený prostor, který nám nabídne o trošku lepší podmínky, než ten neplacený. To nebyl žádný problém. Ten však nastal při hledání domény. S Džardou jsme vyzkoušeli spoustu a spoustu názvů, vždy se stejným výsledkem. Doména obsazena. Došlo i na pokus, přivlastnit si doménu Vandry. Cézetko plný, Com taky. Hodně nadějí jsem vsázel na koncovku Net. Plno. Ovšem ten web nás zaujal. Objevili jsme Olinka.

Hned na první pohled nám bylo jasné, že lidi kolem Olinka razí úplně stejný styl vandrů. Žádní ortodoxáci, nemající problém složit hlavu kdekoli ...

Je čtvrtek, po deváté hodině večerní, sedím na hotýlku ve městečku Fulpmes u Innsbrucku a pomalu začínám dávat popis našeho Alpin výjezdu dohromady. Mám v sobě nějaký pivínko a pár rumů, načež přišla inspirace, proto na Kubrtově noťáku vyhledávám klávesy a jako puk čumim do úplně jinýho rozložení klávesnice, než na který jsem zvyklej. Proto datluju jak kretén a písmenka mi lítaj všude možně. Je to pakárna, ale raději budu datlovat, než hrát karty.

Takže o co vlastně jde ??

Prvotní impuls k podobné akci už přišel v době, kdy jsem tady byl loni v březnu na zájezdu. Tenkrát pracovně. V Alpách se mi líbilo, hory mě naprosto uchvátily. Ač nelyžař, jal jsem se spřádat plány na opětovnou návštěvu těchto míst. Tentokrát soukromou. Oslovil jsem partu od nás z práce a vzápětí ...

Jsem Pražák. Celej život žiju v Praze. Osud mi to dal do vínku, narodil jsem se tady, vyrostl, vystudoval, našel práci. Nemám zapotřebí se stěhovat někam jinam, mám tu vše, co potřebuju.

Nejsem novinář !! Nikdy jsem jím nebyl a nikdy jím nebudu. Nejsem tedy zaskočen tím, že v zimě napadne sníh. Opravdu nejsem šokován, když v zimním období venku poletuje sníh. Nemám zapotřebí sněžnou přeháňku nazývat kalamitou a dávat jí jména. Je mi jasné, že kolem padesáté severní rovnoběžky prostě zimy budou.

Jenže většina novinářů produkuje svoje výplody v našem hlavním městě. Televize, sídla novin, většina toho je tady u nás. Zbytkem republiky jsem tedy s nimi spojován. Jinými slovy, například obyvatelé Moravy rádi komentují a baví se naším šokováním z příchodu zimy. I ten Halič ...

Zima na pomezí let 2009 a 10, dala o sobě v české kotlině konečně vědět. Předpovědi počasí se předháněly v katastrofických scénářích, nová sněhová nadílka měla dosáhnout několika desítek centimetrů. Novináři si libovali ve vydatném přídělu sledovanosti svých výplodů a stále dokola opakovali varování před sněhem. V zimě.
Myšlenka víkendového vandru se zrodila v mojí hlavě. Přemlouvat Bluďáka mi nedalo moc práce, přeci jen zimní vandry jsou jeho parketa.
A tak přišel pátek. V deset dopoledne pomalu začal přicházet slibovaný sníh. Hned z práce jsem zajel do nejmenovaného supermarketu a zakoupil tam patřičně zásob tekutého zrna, brambor a peprmintového likéru. S přesvědčením, že zásoba je na víkend dostatečná, jsem se odebral k domovu, kde jsem se pustil do balení nezbytného nádobíčka. V ...

Když jsem při silvestrovském ohlédnutí za uplynulým rokem vyslovil zde na stránkách přání, aby úmrtí a zdravotní problémy konečně daly mému okolí na dlouhou dobu pokoj, trochu jsem možná doufal, že když to "plácnu na papír", že to třeba pomůže mému přání v jeho splnění. Bohužel se to nepovedlo.

Krátce po desáté hodině večerní, 15. prosince 2009 nás nadobro opustil Pictus.

Můj táta.

Stalo se tak následkem těžké nemoci. Nemoci, která mu postupně brala většinu toho, co měl rád, aby mu na závěr vzala to nejcennější.

Mrzí mě, že neumím v těchto chvílích napsat smysluplnou řeč, která by se s ním na tomto světě důstojně rozloučila. Docházejí mi slova. On sám si pohřeb nepřál, nechtěl, aby mu lidé plakali nad rakví, naopak doufal, že jeho b ...

Tak abych řekl pravdu, přesný termín tohoto krátkého a nečekaně vyvíjejícího se vandru mi dodnes zůstává velkou neznámou, tuším jen přibližně, že se mohlo jednat o předjaří roku 1992. Únor, březen? Nevím. Bohužel už mi nikdo z aktérů paměť zřejmě neosvěží. Ještě ve čtvrtek jsme netušili, že by se někam mohlo jet, ve večerních hodinách pak Unkas obvolal Pictuse a Píbu a dohodl tak víkendový vandr. Já samozřejmě nemohl chybět. V pátek po škole jsem hned sebral usárnu, vyčkal Unkase s Píbou a společně jsme pak zamířili k nádraží v Uhříněvsi. Pictus už na nás čekal. Teprve tady padl konkrétní cíl naší cesty. Při nedávné návštěvě Ledců jsme si za řekou všimli starého opuštěného tábora, prozkoumat jej nám teď přišlo jako dobrý nápad. Dojeli jsme tedy vlakem do Čerčan, kde jsme přesedli na Pacifik a jím po ...

Před koncem listopadu 1991 jsme si s Karlikem a Unkasem domluvili čundr na víkend. Už delší dobu podzim nechtěl ustupovat zimě a bylo střídavě mlhavo, deštivo a plískanice. Vlastně tak nemělo ani jít o nějaký klasický čundr, spíše o přespání pod střechou staré rozpadlé stodoly na samotě Ledce, nedaleko Týnce nad Sázavou. Toto místečko jsme objevili při týdenním vandru po okolí. Nic moc extra to nebylo, ale bylo tam sucho. Ptáte se, co nás vlastně lákalo na nocování ve staré vetché stodole, kam vítr foukal, aniž by mu v tom něco bránilo, a kde jediným společníkem nám byl starý rezivý zemědělský povoz, pamatující možná první republiku? Na to vám nedokážu odpovědět, ani tenkrát jsme si podobné otázky nekladli. Faktem zůstává, že plán, zamířit do těchto míst, jsme si jednomyslně schválili. Ještě ve čtvr ...

Poslední sníh už pomalu odtál, kraj voněl jarem a příroda se rychle vyrovnávala s následky tuhé a dlouhé zimy. Psal se rok 1993. Už více jak rok jsem byl hrdým majitelem občanského průkazu a ještě dvě pololetí, a kousek, jsem měl setrvat na učňáku. Byla polovina dubna. Předjaří. Příhodnější období pro vandr ani nemůže být. Toho jsme tenkrát využili s Medelákem k víkendovému výjezdu na Sázavu. Do hry vstoupil také Unkas, s jeho novou známostí Monikou. V pátek měl rande a nemohl proto vyrazit s námi, zato přislíbil sobotní příjezd. V sobotu ráno že ještě sjede někam na chatu a pak rovnou zamíří k nám. Na poslední chvíli se k němu měl přidat Grepa. S tím, že na ně někde počkáme, jsme v pátek s Medelákem vyráželi ven. Počasí vypadalo celkem obstojně, ignorovali jsme tedy přítomnost sroubku na Benických ...

Článek vzniknul na naléhání s žádostí o zmapování mé historie. Budiž tedy částečně doplněním mé osobní karty zde na stránkách a zároveň zdrojem pro plánované přepracování společné historie.

Tákže nebudu zabíhat do nejhlubší historie, jistě toho Láva z Medelákem budou na mne vědět více, než si já pamatuji. Proberu jen několik málo detailů. Takže za první osudový okamžik v osadě bych asi prohlásil můj první vandr na Folkový kvítek. Mohlo mi být něco přes 15 let(soudě dle vlastnictví motorové oře, východoněmecké provenience zvaného Simson). Bylo to v Květnu, na Konopišti. Pak následuje na delší dobu vandrovní odmlka, nicméně vztahy s ostatními již byly navázány a udržovány. Dostudoval jsem střední školu se značným úspěchem. Osobně přisuzuji velkou zásluhu štěstí, no možná spíš kurevský ...

Kalendář ukazoval několik málo dnů nového roku 1994, rtuť teploměru se přes den jen neochotně šplhala nahoru a ani na sluníčku nepřesáhla pět stupňů mrazu. V nížinách ležela asi dvaceticentimetrová vrstva čerstvého sněhu, v týdnu střídavě sněžilo a mrzlo, na jaro jsme si v tu dobu museli ještě nějaký ten pátek počkat. Na vandr jsme však nečekali. Nakonec nám zima nijak zvlášť nevadila, tepla od rozpálených kamen jsme mohli mít dostatek v našem sroubku Na srnčáku. Mezi jeho masivními a zateplenými stěnami nebyl problém po celou noc udržet teplotu, blížící se té pokojové. Tou zimou jsme většinu vandrů směřovali sem. S Grepou jsem se v tu dobu znal už téměř deset let, neboť jsme chodili už od první třídy do stejný základky, ale v naší partě byl krom několika čundrů téměř nováček. Zato nepřehlédnutelný ...

Předem podotýkám, že následujících pár větiček není žádný odborný článek, recenze či návod. Spíše bych to bral jako nastínění zajímavé varianty pro naprosté laiky a začátečníky a také pro ty, co třeba uvažují o přiblížení se Linuxu, ale bojí se experimentovat, nebo si snad bořit stávající(hádám, že Microsoftí) OS.

Takže jak to všechno začalo, no už od střední školy, jsem samozřejmě o různých distribucích Linuxu věděl, ale tenkrát sem si říkal, je to sice zdarma, ale všechno je to složité a nehezké a zlatý okýnka. Nicméně když jsem začal na Linux narážet i v práci, pomalu ve mě začal hlodat červíček, zda-li to přeci jen nezkusit. Jednou jsem dokonce domu přitáhl na cdčku nějakou LIVE verzi(tato se nemusí instalovat, nabootuje z CD přímo do stavu používání, s jistými omezeními samozře ...

Rok 1996 byl na vandry nejplodnějším z celé naší vandrovní éry. Jezdilo se ven téměř každý víkend. Přestože Unkas byl tou dobou na vojně, nechyběl téměř na žádném čundru. Já měl volno vždycky, na všech tehdejších akcích jsem se vyskytoval. Střídavě jsme jezdívali ve třech s Grepou, jindy s Džardou, sem tam s Medelákem. Častým cílem našich výprav bylo předválečné opevnění, hodně jsme mířili do Hýskova, v červenci pak Unkas objevil parádní sroubek nedaleko nádraží Vranice, v Měsíčním údolí. Několik vandrů jsme poté nasměrovali tam. Jedním z nich byl srpnový víkendový výjezd. Standardní dvojici té doby, mě a bráchy (Unkase), doplnil Grepa. Doplním, že vandr jsme nijak neplánovali.

Unkas se prostě objevil v pátek ve dveřích ve vojenským stejnokroji, praštil s pětaosmovou taškou na poste ...

Konec listopadu roku 1996 byl neobvykle teplý. Sníh ležel jenom na horách, v české kotlině ho bylo poskrovnu. Předpověď na poslední víkend toho měsíce hlásala poměrně pěkné počasí, využili jsme tedy volna k výjezdu na jeden z posledních vandrů toho roku. Unkas získal na vojně další opušťák a mohl dorazit v pátek kolem páté hodiny večer. Čekal jsem na něj doma, hodili jsme na sebe maskáče, do báglu pár konzerv, sedli jsme na autobus a zamířili do Uhříněvse. Džarda už na nás čekal na nádraží. Sedli jsme na první panťák jedoucí směrem na Benešov a po necelé hodince jízdy jsme vystupovali v Čerčanech. Další vlak jel až za hodinu, mrznout na peróně nebyl zrovna náš styl a proto jsme zapadli do nádražní putyky hostinského Šantrůčka. Trochu jsme se pozapomněli a málem jsme vlak na Světlou nestihli. Dobíhal ...

Při prolistovávání starých fotografií jsem narazil na pár snímků z vandru téměř zapomenutého, který se přesto nedá vymazat z paměti. Bylo to asi v srpnu roku 1995, přesné datum už nikdo nepoví. Nebylo to tak dlouho, co nás Džarda zasvětil do vojenské historie, kdy nás provedl po předválečném opevnění v okolí města Dubá. Pacifismem neoplýváme a toto téma nás nadlouho docela chytlo. Hned jedna z dalších výprav měla opět směřovat do malebného kraje plného pískovcových skal a betonových bunkrů. Džarda tenkrát přišel s originálním nápadem. Často jezdíval s německým válečným autem, KdF 82 (Kübelwagen), jehož byl hrdým majitelem jeho táta a se kterým ho společně šlechtili. Lidově se tomu vozítku říká Kaďour. Je to lehké terénní auto, používané německou armádou za druhé světové války. Přišel s myšlenkou vyr ...

Když jsem letos brzy na jaře absolvoval zájezd pro jednoho nejmenovaného soukromníka do Alp, položil jsem základ akce, kterou teď plánuju. Tehdy jsem seděl za "kolečkem", zatímco dvaačtyřicet lidiček za mnou se oddávalo alkoholickým radovánkám, načež se pustili do radovánek lyžařských. Měl jsem tam den volno, mohl jsem se tedy trochu porozhlédnout po okolí. Jak bylo řečeno v jednom filmu, "Alpy tě uchvátěj, Karle ...", tak i mě dostaly. Zalíbilo se mi tu a slíbil jsem si, že se sem ještě vrátím. Tentokrát s partou. Povedlo se mi úspěšně "nakazit" několik lidiček od nás z práce, základ zájezdu je tedy položen.

Takže asi nejdřív KAM ...
Vyrazil bych na osvědčené místo. Letovisko Fulpmes leží v Tyrolských Alpách, kousek nad městem Insbruck. Nachází se na dně údolí, kus pod ledo ...

Není od věci, si na vandru občas vylepšit jídelníček nějakou menší specialitkou a obligátní fazole nebo konzervy nahradit pečeným masíčkem. Krom masa vycházím z ingrediencí, které snad každý čundrák většinou u sebe v přírodě mívá. Vzít sebou na výpravu maso celkem nebývá problém, zvlášť v zimním období, kdy příroda zastane funkci ledničky. V letním horku bych se syrovým kusem prasátka daleko neputoval. Receptík jsem vyzkoušel na uplynulém vandru a notně dlouhou dobu po konzumaci jsem si pomlaskával. Říká se, že na vandru chutná všechno, že i chleba je třikrát chutnější jak doma, kde je dostatek jiných potravin. Nicméně, hned po příjezdu domů, jsem si vše zopakoval, se stejným výsledkem. Takže tolik asi omáčka na úvod, nyní se přesunu k tomu, na co asi všichni čekáte.

Základem je kou ...

Tákže léto skončilo, zima nám zaklepala důrazně na dveře a ptá se co jsme dělali v létě. No bábo makal jsem a tak jsem za vodou. Vodou zelenou a bramborovou. Inu tedy, zahálí mi doma litr rumu a půlčík zelený. Takže hybaj do lesa se napít.

Termín 23-25.10.2009 toho času víkend..

Kam to bude? No varianty navrhuji 2. A předem upozorňuji, že je zcela buřt, která se zvolí, neb nezvolená varianta, bude zvolena, jako destinace hned vandru následujícího.

Varianta Rubínové kříže Znalci vědí, pro ostatní.Vydáme se po stopě legendy Honzy Zemanů a to konkrétně na místo, kde se natáčel díl Rubínové kříže. Konkrétně ke křížové cestě, kde měl Honza sraz z dalším Rubíňákem. Místopisně se tedy podíváme do Brdských lesů. Konkrétně ...

Když jsme zhruba před rokem a půl s Medelákem vyrazili na vandr z Lužné u Rakovníka, byla to moje premiéra v tamním kraji. Vždycky jsem se pohyboval spíše v údolí Berounky, nahoru do kopců jsem se nikdy nedostal. Krajina kolem vesniček Nový Dům, Požáry u Křivoklátu, Amálie, Zajíčkovina, Písky a dalších usedlostí se mi zalíbila a od té doby tam směřuju svoje kroky ve chvílích volna. Na větší výpravu s bandou jsem si dohodnul neděli, sobota mi tedy zůstala volná. Zlákat na projížďku na kolech se mi nikoho nepodařilo, na výlet do podzimního Křivoklátska jsem tedy vyrazil sám. A hned se zrodil v hlavě plán, jak spojit příjemné s užitečným. Mám totiž na Požárech v provozu kešku věnovanou parašutistům, ta je poměrně vzdálená od silnice, tudíž je nevhodná pro drive-in. Procházku od auta tak mohlo nahradit ...

Moje dávné plány k vandrovnímu průzkumu Padrťských rybníků a přilehlých dopadových ploch se dlouho míjely účinkem. Když se vandr zhruba před rokem povedlo zorganizovat, v sérii odpadlíků jsem tentokrát skončil i já, neb jsem z akce zbaběle pláchnul kvůli havárii kotníku. Celý výlet nakonec absolvoval Groula sám. O letošních velikonocích jsem se k rybníkům vypravil sám, jen na jednodenní výlet. Auto jsem zanechal v Bukové a pěšky si to vyšlápnul k dolnímu Padrťáku. Na víc nezbývalo moc času. Čundrboy mi v práci pěl na tamní kraj básně a ve mě hlodala myšlenka, kterak opět do vojenského újezdu nasměrovat svoje kroky. Nedávný rejpanec od Grouly mi ukázal cestu. Směr tentokrát neměly určovat moje nohy, nýbrž přední vidlice zánovního horáče, jehož jsem čerstvým vlastníkem. Groulo mlč ! :-D Na části cesty ...

Pomalu se blíží konec období letních teplot. Jedni začínají uvažovat nad koupí lyžařského vybavení, někteří pomalu ale jistě shánějí teplé nebo nepromokavé oblečení. Já si zakoupil kolo. Takovej jsem holt já. Zimnímu období zrovna neholduju, s ním spojeným sportům ještě méně. Než si zlámat nohu na lyžích, to si raději rozbiju hubu na duralovým svařenci. Chladný teploty mě s největší pravděpodobností z kola zase sundaj a pošlou mě zase zpátky za volant, nicméně alespoň se budu moct na novýho horáče chodit koukat do kočárkárny. Teploty pod nulu však doufám ještě chvilku nespadnou, proto se snažím svoje trubky větrat. Nejinak tomu bylo i tuhle sobotu. Prdel už mám od minula votlačenou, polykání kilometrů metodou "go by bicycle" byla jasná volba. Samotnýho mě to nijak zvlášť nebaví, povedlo se mi ale uk ...

Na poli geocachingu se už nějakou dobu pohybuju. Konkrétněji řečeno, od počátku června šestého roku po druhém tisíciletí. Nejsem žádnej matador v této oblasti, tento druh zábavy tu byl daleko před tím, než jsem kdy držel GPSku v ruce. Zpočátku jsme vyhledávání pokladů rozjeli jako team, pak následovalo štěpení a pak jsme zůstali s Džardou sami. Tak jsme dorazili k první třístovce nálezů. Tenkrát platilo nepsané pravidlo "nejdřív stovka nálezů, pak zakládání vlastních keší". Psát o naší první kešce u Nehvizd by bylo nošení dříví do lesa, o tom už bylo ledacos řečeno. V rychlém sledu pak následovalo dalších 300 nálezů. A přišla druhá založená keška, tentokrát na místě, kde zahraniční vojáci provedli atentát na Heydricha. Dlouho připravovaná cache nakonec dostala konkrétní podobu, Džarda vyrobil krabič ...

Když se koncem prosince roku 1941 snesly tři padáky na zasněžené pole nedaleko vesnice Nehvizdy, panoval v tom kraji klid. Tedy alespoň zdánlivý, válka byla tehdy na hony vzdálená. Nepříliš velká a tichá vesnička ležící na hlavní silnici do Poděbrad byla v tu dobu téměř jediným důkazem lidské přítomnosti. Kolem se rozprostíraly rozlehlé lány polí, které ožívaly jen při jarní setbě a o žních. Padáky patřily výsadkové skupině Anthropoid, jejíž dva členové, Gabčík s Kubišem, provedli o několik měsíců později atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Vesničce hrozil osud podobný Lidicům, se štěstím se však německým persekucím vyhnula. Na konci války tu došlo k několika přestřelkám a opět se na kraj roznesl jeho typický klid. Po konci války byla oběma výsadkářům postavena u obecní ...

Situace koncem července tohoto roku. Prohlašuju že chci vyrazit na nějakej klasickej čundr a zvu okolí. Odpovědí mi je ...

Jedu, jedu, jedu, volno mám a tak vyrazím, jedu, nevim, když pojede chcípák tak jedu taky, jedu, jedu taky, asi jo, pravděpodobně ne, jedu.

Osloveno je převážně moje okolí v práci. Vypadalo to na pořádnou bandu. Když jsem odhady o velkým vandru sdělil Věrce, odpovědí mi byl mile skeptickej výraz a slova, že nakonec ve finále pojedeme tak ve třech. Velmi střízlivej odhad. Nicméně se stále nechávám konejšit myšlenkou na větší vandr. Začátkem září pak ...

Jedu, nejedu protože nemůžu dejchat, nejedu protože jede tenhleten a já ho nemám rád, jedu, nemůžu protože jedu do Mělníka, nemůžu protože okopávám zahrádku, jedu ale nevím v koli ...

Když se film Operace Silver A poprvé představil divákům, snesla se na něj docela velká vlna kritiky. Hodnotil ho snad každej. Obec legionářská za nízkou dávku patriotismu, odborníci na historii filmu vyčítali nepřesnosti oproti doloženým zkušenostem. Židovské obci zase vadilo, že ve filmu netrpěl nějakej žid, vždyť, jak velmi rádi tvrdí, přece za války "dostávali sodu" jen oni, a nikdo jinej. Militantně založeným nadšencům chyběly ve filmu potoky krve a střelba jak u Verdunu. Někomu zase vadilo málo romantiky v milostných scénkách. Prostě kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Ještě jsem ten film ani neviděl a už jsem slyšel jak na to vůbec nemám koukat, že jde o zbytečně promarněnej čas u televize. S předem připravenou skepsí jsem si tedy na zmíněný film počkal, vrazil dývko do re ...

Pozorování hvězd je docela hezký koníček, v našich podnebních podmínkách však velmi často obtížně provozovatelný. Přesvědčili jsme se o tom s Medelákem při naší první výpravě na Požáry, kdy v pátek svítilo sluníčko a s příchodem tmy se nebe zatáhlo. Medelákova kvalitní optika nám tak byla k ničemu. Druhé kolo na sebe nenechalo dlouho čekat, pouze 14 dní. Předpověď počasí hlásila téměř jasno, naše šance na kvalitní výhled na noční oblohu se tak výrazně zvýšily. A tak jsme spunktovali polo-vandr takříkajíc na poslední chvíli. Navíc den před tím se země dostala do spršky nějakých meteoritů, mohli jsme čumění na hvězdy mít zpříjemněno nějakým tím rozžhaveným šutrákem, končící svou existenci v zemské atmosféře. Dopoledne v pátek jsme teda domluvili výjezd. Původně jsme chtěli vyrazit hned po práci, nakon ...

Výprava ze geocachingem, tak by se dal nazvat vandr z minulého víkendu. Trochu jsem doufal se mi povede úspěšně vyhnout popisu toho víkendu, ovšem mlčení ze strany zúčastněných stran mi dává najevo, že i tenhle článek bude psán mým rukopisem. Proč se mi do popisu nechtělo ?? Za prvý jsem k tomu přišel jak slepej k houslím a přifařil jsem se bez znalostí zákulisních informací a tudíž nejsem osoba kompetentní k popisu vandru od A do Z. Druhý, a podstatně důležitější důvod je, že jsem prostě neměl páru, jak popsat průběh sobotního odpoledne, aniž bych neprovařil nic z průběhu multikešky, neb ta je do současnosti zahalena tajemstvím. Napadlo mě jediný řešení.

Neřešit to !!

Když se to provaří, smůla. Takovej už je prostě internet.

Zhruba před dvěma roky Medeláka pomalu začínalo bavit zvedat hlavu po nocích vzhůru a sledovat co se vlastně děje mimo naší planetu. Aby tu hlavu nemusel zaklánět příliš často, pořídil si první dalekohled s lomenou optikou. Dětskou hračku, jak sám říká. Vidět s tím docela je, ovšem při prvním závanu slabého větříku se dalekohled rozklepe jak ratlík před rotvajlerem. Vydržel s tím čumět téměř do současnosti, kdy se rozhodl postoupit na další metu a pořídit si něco většího. Po hodinách usilovného googlení konečně fulltextovej červíček zabrousil za oceán a našel tu správnou firmu v Americe. K medelákově cti lze dodat, že si poradil i s tamním internetovým obchodem a během následujícího týdne se proto vypravila novější optika ke svému šťastnému majiteli přes moře. Jestli se dopravila "po vlnách" nebo le ...

Zhruba hodinu stojím u plotny, koukám do cibulky jak se škvaří na sádle, pomalu hnědne a všude kolem je nenapodobitelná vůně připravujícího se gulášku. Tak mě vlastně napadlo, že klasickej guláš do našich receptů nikdo nepopsal.

Proč Štíchův ?? Protože kamarád z práce, Štícha, mi ten recept prostě dal. Není ničím zvláštní.

Nejdřív teda nákup. Ten u většiny z vás proběhne pravděpodobně v nějakém supermarketu. Seženete tam všechno, ale hovězí kližku bych kupoval jinde. Důvodem jsou velmi často silně podprůměrní řezníci, dodávající maso těmto obchodům. Jinými slovy, dodávaj sračky. Chcete-li kvalitní maso, zajděte k nějakýmu soukromníkovi, ten si nekvalitního řezníka s velkou pravděpodobností nebude moct dovolit. Nicméně, když už budete v marketu, poberte tam dvě slad ...

Když jsme se loni vrátili z Atlantického valu a německých pobřežních raketových základen, hned se v našich hlavách zrodila vzhledem k úspěchu akce myšlenka na její pokračování. Plány se postupem doby začaly rozšiřovat. Z původně předpokládaného 5-ti denního výjezdu se stal dvojnásobný, počet lidí projevivších zájem o účast na zájezdu se ztrojnásobil. Moje auto kapacitně již nedostačovalo a tak přišla na řadu půjčovna, ve které jsme s dostatečným předstihem objednali na dané období devítimístnou káru. A tak někdy v březnu už dovolená dostávala konkrétní podobu. Datum jsme napevno ukotvili k 65.výročí vylodění spojeneckých armád v Normandii, tedy k 6.červnu. Zbytek plánů zabíraly vojenské pevnosti, hrady, památky v místních městech, trajekt do Anglie a všeobecné poflakování podél moře. Plánovaná dovol ...

Za dva roky setrvání našich stránek na placeném prostoru u poměrně známé firmy Isol, se nahromadilo několik důvodů, proč změnit majitele diskového pole, na kterém tento web sedí. Jako člověk, který tu nechal kus svého života, který až na několik málo javascriptů a animací se piplal s každičkým detailem vzhledu i jádra, rád koukám že stránky jedou. Je tu několik bugů, s nimi jsem ale schopen něco udělat. A dělám na nich.

Ale co mě může jebnout, když přijdu na to, že něco nefunguje díky nastavení třetí strany. Když vám někdo bez předchozího upozornění prostě vypne funkci na serveru, kterou některé části vašich stránek potřebují ke své práci. A když se to k tomu stává opakovaně, začne vás to srát.

Stejně jako mě !!

Téměř přestal být měsíc abych nepřiš ...

Armatura, neboli túra s armádním programem. Asi tak nějak by se dala popsat naše další akce.

Termín stanoven na 7.8.-9.8. 2009
Nečekané se stalo skutečným a došlo k odarchivaci jedné velmi vysoce hodnocené kešky v okolí říčky Klabavy. Její atraktivní téma mne přimělo k rozhodnutí ji co v nejbližším možném termínu odlovit. Tím pádem náš další vandr nebude jen opilecký výpad do přírody(moudří znají pod heslem "jedu se napít do lesa"), ale bude se celý věnovat odlovu této cache. Název cache je operace Anthracit LINK a je zaměřena na příběh paragánů za 2.sv. války. Pohybovat bychom se měli v okolí říčky a vísky Klabavy, toť veškeré dostupné info.

To zas bylo haló..

Jednou po dlouhé době jsem tady vyvěsil zvadlo, na vandrování v Posázaví. Trapně jsem si myslel, že pohodová akce maskovaná za oslavu 3-letého působení v geocachingu spojená s příjemným relaxem u některého ze Sázavských jezů navnadí spoustu výletu chtivých lidí.

Chyba lávky, nakonec jsme se u Velký, která slouží jako parádní meet-point sešli v hojném počtu dvou lidí. Tedy mne a Lávy. Tam jsme měli počkat ještě na slíbeného Grepu, jenže ten ani po pár pivech a výborném dlabenci nedorazil. Škoda, nicméně i 2 jsou dle Českých drah skupina, takže se jelo.

Všiml jsem si, že poslední dobou si beru na vandr, celkem ucelenou soupravičku alkoholu s pevně daným objemem. Tudíž i teď jsem vyrážel obtěžkán zelenou, jablkem a vodkou. Navrch jse ...

Už to bude rok... zpívá se v jedné velmi známé písničce, která natolik zlidověla, že se dočkala i několika úprav, včetně zdařilé úpravy od Wimpyho.

A co se vlastně pokouším tímto heslem sdělit? No pro běžného čtenáře a člověka vlastně nic podstatného a zajímavého. Pro toho bude informační hodnota 0. No a hlavně pro nás ostatní, už to bude 3 roky, když jsem tehdy z nové pozice v bývalém zaměstnání přinesl podrobnější zvěsti o celosvětové hře Geocaching. No a 5 června už jsme stáli ve Štenberku na kopci a drželi v ruce naší první cache s názvem STAR CASTLE. Bylo to přesně 5 června, slunce pálilo a bylo nás čtyři. Já (Bludi), Lahva, Medelák a Džarda. Ani nás tentkrát nenapadlo, že o tří roky později budeme mít naloveno kolem tisíce krabiček.

No a když už je to takové kul ...

Státní svátek, výročí osvobození republiky. Vylákal nás den otevřených dveří do muzeí opevnění v Orlických horách. Loni otevřeli poprvé veřejnosti podzemí dělostřelecké tvrze Horka (Hůrka). To nás samozřejmě zajímá. Na Horce jsem už v minulosti několikrát byl, nedostal jsem se ale nikdy ani do blízkosti vchodového objektu, natož do samotných podzemních prostor tvrze. Lákačka tedy veliká. Narychlo jsme tedy s Čundrboyem dohodli výjezd do Orlických hor. Opevnění nezajímá jen Čundrboye, ale i jeho devítiletého synka Honzíka, dostalo se mi tedy nabídky i jeho společnosti. No a aby za dítka nebyl Honzík sám, vytáhnul jsem i svého synka Tomáše, jenž na bunkrech nikdy před tím nebyl. Tom s nadšením souhlasil, zvlášť když jsem mu přislíbil setkání s reálnými zbraněmi, s takovými, s ...

Každoročně mi kamarád Čundrboy předává zvadlo na svojí kuličkiádu, což je forma potlachu jeho osady na Plešivci. Přeložím, turnaje ve cvrnkání kuliček. Už samotný nadpis těchto stránek asi napovídá, že takové trampské akce nejsou zrovna tím pravým ořechovým pro nás. Osobně preferuji jiný styl vandrů ;-) . Čundrboyovo dobírání ale letos začalo přinášet první ovoce, třebaže jsem svojí účast na kuličkách nepřislíbil, byl jsem ukecán alespoň k přípravám a dalším činnostem okolo. Zhruba ještě v úterý jsem myslel ža za nás "alkoholiky" tam budu sám, nakonec vandrovní abstinence začala vadit Grepovi a po poměrně dlouhé nevandrovní době dal telefonické avízo, že jede taky. Museli jsme sice trochu ubrat plyn a chovat se s jistou dávkou morálky před Čundy osmiletým synkem, tato skutečnost ale byla vykoupena s ...

Pravidelní čtenáři tohoto plátku jistě zaznamenali v poslední době útlum v oblasti množství i kvality článků, příspěvků, novinek a občasných aktualizací. Doby kdy se na titulních stranách nedržel článek více jak týden, kdy ho vytlačovaly stále novější, jsou dávno pryč.

Proč ?? A co bude dál ??

Než to trochu rozvedu, zabrousím nejdříve do historie.

Poprvé se naše stránky objevily na internetu v létě roku 2001. Kamarád mi na webuzdarma vytvořil prostor o kapacitě 50MB a já se mohl začít snažit. Neznaje HTML kód, styly, ani nic podobného, jsem se do tvorby našeho prvního vzhledu pustil v programu Front Page. Obsahově se rovnaly přibližně dnešní hlavní straně. Základem byla "vyblitá" zelená barva na pozadí, pár textů, fotografií a nespočetné množství gi ...

Mnozí z návštěvníků těchto stránek jistě koukají jak zjara, co se vlastně pod tímto zvláštním názvem skrývá. Žádný převratný objev to není, jedná se o databázi turisticky zajímavých bodů, založenou na technologii GPS. Kdokoliv z návštěvníků se může podělit s ostatními o zajímavá místa v krajině, stojící za shlédnutí. Stejně tak při cestách za těmito zajímavostmi leckdo uvítá možnost nahrát si do svojí navigace hospůdky nebo občerstvení ležící při trase. Můžete tak několika kliknutími získat dobrý trasový itinerář. GPSku vlastní čím dál tím více lidí, stává se běžnou součástí života většiny turistů, trampů, tuláků, cyklistů, horolezců a jiných ...

Global Position System není zrovna tím pravým pro ty, jenž rádi hledají. Kazí radost z nálezu. Pro ty, jenž neradi hledají a vsázejí na ji ...

Velikonoce jsou pro mnohé svátkem. Někteří je slaví s nadšením, někteří z principu, jiní kvůli dětem. Já na ně dlabu úplně, podobné aktivity skutečně rád nemám. Vajíčka jako potravinu na jídelníčku mám na předním místě, nicméně je mi úplně jedno jak vypadá skořápka vajíčka dříve, než jeho obsah proženu svým trávícím traktem. A dělat někde šaška s kusem klacku v ruce, vyfasovat od místního něžného pohlaví pár zbarvenejch bílkovinovejch bomb, kvůli kterejm si slepice někde v drůbežárně musely strhnout prdele a který se navíc topily v bůhví jakejch sračkách, aby měly barvu radioaktivního odpadu, na to fakt nejsem stavěnej. A tak jsem se o víkendu věnoval trochu hodnotnějším činnostem, tedy alespoň z mého pohledu.

Vandr ?? Bejt s kým, nebylo by co řešit. Ovšem co podniknout s osadou, ve ...

Čtvrtek večer v práci. S Medelákem dohadujeme předběžně čundr, ovšem ve zkráceném podání. Když pak v pátek dopoledne mu volám o podrobnosti kdy vyrazíme, telefon vypnutej. Pomalu se smiřuju se skutečností, že vandr je odpískanej. Druhá hodina odpoledne, pátek. Přichází mi SMSka od Čundrboye.
"Voe,pojed na cundr,vytahni herr Medelsky.CuSS"
Následuje tedy rychlá komunikace přes mobilní operátory, ovšem opět zcela neúspěšná směrem k Medelákovi. Po hodině marného zkoušení se nakonec rozhoduju vytáhnout ho z pelechu osobně. Balím tedy narychlo bágl, sebou beru jediný dlabanec v podobě kousku masa, pěti krajíčků chleba a dvou buřtů. Jinak nic nemám, i zásoba lihovin je nulová.
Protože Čundrboy hodlal vyrazit na svůj kemp na Plešivci a potřeboval tam odvézt nářadí, vytáhl jsem svoj ...

Suroviny : vepřové koleno, česnek, hořčice francouzská, pivo (množství : cca přiměřeně, přiměřeně)

Postup :

Smícháme francouzskou hořčici a vymačkaný česnek, zalejeme pivkem a uděláme z toho kašičku. Kolínko hezky vykostíme, poté jemně naklepeme a osolíme. Následně potřeme onou výše uvedenou kašičkou, zavineme jako štrúdl, převážeme nití jako ptáčka a tuto roládku vložíme do pekáče ...

Ovšem - ten je také nutno nejprve vyzdobit: roládičce uděláme podestýlku: podsypeme pěkně hustě jemně nakrájenou cibulkou, zalejeme pivkem, na to pak položíme roládu a dáme na cca 90 minut do svého domácího krematoria.

Vydržte, dokud není masíčko hotové!

Přikusujeme např. báječné bramborové placičky, také je dobrý chleba, ale je ...

Někdy zhruba ve středu padla první myšlenka o vandru na počátku víkendu. Že se jedná jen o jednu noc venku pod širákem se vědělo už od samého začátku, neb medelákovy pracovní povinnosti nám nedovolovaly vandr obvyklé délky. Takže plán byl jasný, od pátku do soboty. Kam ?? Přestože jsem chvíli koketoval s myšlenkou Křivoklátska bylo nadmíru jasné, že to neprojde. Medelák se chtěl jet podívat na Krkavčinu, skálu nad Ledečkem, místo, kde on trávil mládí a my dva na počátku let devadesátých pravidelné každoroční jarní pětidenní vandry. Proti mým plánům hrál i jeden důležitý fakt, absence dálniční známky na medelákově autě. Díky takhle krátkému výjezdu ven jsme totiž nechtěli krmit kinder-management molochu zvaného "České dráhy" nehoráznými finančními obnosy a raději jsme zvolili přesun IAD. Pro neznalé, ...

Asi před měsícem přišel Karlik s dobrou zprávoou, že Hustej Wimpy bude opět pořádat koncert. Jelikož podzimní termín jsem propásl díky stěhování karavanu z kempu domu, nemohl jsem si nechat tuto akci ujít a účast přislíbil a zapsal do deníčku. Rezervace na 15-místný stůl slibovala hojnou účast a tudíž luxusní zábavu. Ještě ten se přidal i Míra.

V sobotu 14.3 nastal onen dlouho očekávaný den. Už od rána se situace vyvíjela celkem slibně, krásné jarní počasí mne vyhnalo na zahradu pracovat, to proto, aby večerní akcička byla zasloužená. Stavil se u mne Míra a domluvili jseme se na půl sedmou. I když jsou Lipany téměř sousední vesnice, rozhodl jsem, že se pojede busema já osobně ještě načerno, abych toho molocha DP trošku pumpnul .Na zastávce jsme se ...

Křižovatka třídy V Holešovičkách a Zenklovy ulice v pražské Libni. Celkem běžné křížení dvou významných komunikací, takových je po Praze spousty. Přesto je toto místo něčím výjimečné.

Odehrála se tu jedna z nejvýznamnějších vojenských akcí novodobé historie, úzce provázaná s protektorátním odbojovým hnutím.

Atentát na Reinharda Heydricha !

V roce 1942 to tu vypadalo zcela jinak. Křižovatka byla po válce zcela přestavěna, okolí změnilo svůj ráz. Jen stará výměníková stanice nedaleko odtud je téměř stejná, krom toho, že je dnes zcela opuštěná. Zenklova ulice se tenkrát jmenovala Kirchmayerova třída.

Úspěšný atentát proběhl přibližně v místech dnešní autobusové zastávky Vychovatelna, stojící v odbočce ze Zenklovy ulice do Holešoviček. ...

Co budeme potřebovat:

Krkovička na plátky b.k. (bude kost nebo bez kosti :-)) )
Kysaná smetana 6 lžic
Olej
cibule
Francouzská hořčice 2 lžíce
vývar dle potřeby
pepř, sůl a další koření dle chuti

Postup:
Krkovičku na plátky osolíme, opepříme, pokapeme olejem a potřeme hořčicí. Necháme alespoň 30 min, nejlépe však 24 hodin uležet.
Na oleji zpěníme nadrobno nakrájenou cibulku a plátky zprudka opečeme z obou stran. Poté podlejeme vývarem, přiklopíme a dusíme do měkka. Dle potřeby stále podléváme horkým vývarem nebo vodou. Měkké plátky dáme stranou a zbytek výpeku přelijeme půlkou smetany a zbytkem hořčice, krátce povaříme, přidáme zbytek smetany. Vzniknlou omáčkou přelijeme hotové plátky a můžeme servíro ...

Když jsem před nějakou dobou, ne zcela dávnou, v mediích zahlédl reklamy na nově vydanou knihu "Dva proti říši", samozřejmě jsem pro ní hned vyrazil. Kniha s tématem atentátu na Reinharda Heydricha nemohla chybět v mojí sbírce. Cena příznivá, počáteční skepse značná. Proč skepse ?? Uznávám heslo že dobré zboží se chválí samo. A reklama na tuto knihu byla velmi obsáhlá, snad kromě televize jsem jí zahlédl nebo zaslechl v každém informačním mediu. Tudíž jsem očekával že to bude stejná kravina jako vychvalované oskarové hollywoodské trháky. Nicméně pod heslem "poznej nepřítele svého" jsem se začetl do prvních řádků.

Čtenáře lačnící po tvrdé kritice, po slovech pohany nebo nevybíravých výrazech hned na začátku zklamu. Zcela proti mému očekávání je kniha nebývale čtivá, plná pro nezasvěc ...

Karel Čurda. Při vyslovení tohoto jména se historicky vzdělané části našeho národa vybaví zrádce a udavač, díky kterému dostal protektorátní odboj od němců smrtelnou ránu. Je nenáviděn, je zatracován. Je to pochopitelné, jeho zrada stála život mnoha českých vlastenců i lidí nikterak s odbojem nesouvisejících. Při studiu většiny historických pramenů naleznete v souvislosti s jeho osobou zmínku o jemu vyplacené finanční částce, jakožto jedinému důvodu jeho udání svých spolupracovníků Gestapu. Je tak nastiňován jako zrádce, který podrazil kamarády kvůli tomu nejhoršímu důvodu, kvůli penězům. Tato skutečnost je prezentována téměř všude. Ve válečných a poválečných letech byla nenávist vůči všemu co souviselo s Němci tak značná, že podle mého názoru nemohla být většina názorů zcela objektivních. Nikdo mi ...

Proč vyrazit na Brdy? Důvodů bylo minulý víkend hned několik…..

Vlastně byly nejméně hned tři, což bohatě stačí. Takže první byl vyrazit ještě v zimě a opravit tak nepodařený minulý víkend kluků ohledně letní výbavy osazenstva v třeskutých mrazech. Další byl zas nehorázné keškožroutství dvou nejmenovaných členů výpravy a třetí důvod je nezveřejnitelnej, tudíž tajnej. Pro rypny…opakuji…fakt tajnej!!!

Takže v pátek ráno kluci odjížděli prevíti mašinkou údajně z Vršovic neznámo kam. Námi ovšem neověřeno, takže informace nepodložena, ale prodávám jak jsem koupila.

Dojeli.

Já čekala kamarádsky na Nadějku, než se vyvlíkne z rachoty potažmo područí chlebodárce a razily jsme busem odpoledne.

Sraz byl ve Voznici v hospod ...

"Jedu na čundr, i kdybych měl jet sám!!"
Tuhle větu jsem pronesl někdy kolem vánoc loňského roku. To jsem se zrovna vrátil z kontroly vlastní kešky na Křivoklátsku. Bylo krásně jasno, přízemní mrazíky, sněhu poskrovnu. Ideální počasí. Věta v mém okolí nevyvolala přílišné nadšení, naopak jsem byl některými jedinci označen za magora. Svoje přesvědčení jsem vyhlásil do širého okolí, vzhledem k mojí ješitnosti se z akce už těžko dalo couvnout. Dle očekávání se vandru přislíbil zúčastnit pouze Medelák. Se zhoršením počasí se měnily i nálady. Teploty nedlouho před odjezdem padly k mínus patnáctkám, napadlo tři prdele sněhu, kraj se halil do mrznoucích mlh. Počáteční optimismus se pomalu začal rozplývat, po sérii nočních směn při kterých jsme vymrzli jak holubí hovno plynule přešel ve skepsi. Nicmé ...

+ 18 Obyvatelé Havaje si berou na noc dve prikrývky
+ 10 Obyvatelé helsinských cinžáku vypínají topení Rusové pestují kyticky
+ 2 Italská auta nejdou nastartovat
0 Destilovaná voda zamrzá
-1 Dech se stává viditelným. Rusové jedí zmrzlinu a popíjejí studené pivo.
-4 Pes se ti snaží nacpat do postele.
-10 Francouzská auta prestávají startovat.
-12 Politikové zacínají mluvit o bezdomovcích.
-15 Americká auta nejdou nastarto vat.
-18 Helsinští nájemníci zapínají topení. Obyvatelé Havaje už zmrzli.
-20 Dech se stává slyšitelným.
-24 Nemecká auta nejdou nastartovat.
-29 Pes ti zkouší vlézt pod pyžamo. Japonské automobily prestávají startovat.
-30 Žádné no ...

Pomalu ale jistě nám končí další rok a jako vždy po něm přichází nový. Vzhledem k tomu že nedlouho po silvestru mám narozky, budu zase o jednu číslovku starší. Kurva !! Dvatisíceosmička byla pro nás rokem docela podstatných změn, vyplatí se proto trochu po těch událostech zpětně ohlédnout. Bilancuje každej, je to móda ...

Vandrovní serie
Už od zimy nás zachvacuje vandrovní šílenství, tedy alespoň mě a Medeláka. Až do léta vyjíždíme poměrně pravidelně někam na čundr, udržet tempo, jistě by jsme trhli roční rekord. V září však nastolený rytmus pomalu ale jistě vychladá a počínáme upadat do letargie. Ne že by jsme přestali jezdit, ale proti jaru to podstatně omezujeme. Uvidíme jak se zase chytneme ....

Naše webové stránky

Píše se rok 1941, konkrétně 21.září. Do úřadu zastupujícího říšského protektora pro Protektorát Čechy a Morava je místo odstupujícího Konstantina von Neuratha jmenován Reinhard Eugen Tristan Heydrich. Ten ihned po svém nástupu do funkce nastoluje stanné právo a rozpoutává tak teror, který nejvíce postihuje především odbojové hnutí. Během několika měsíců jsou pak popraveni mnozí představitelé domacího politického a vojenského odboje, mimo jiné i předseda první protektorátní vlády Alois Eliáš. Během krátké doby je tak domácí odboj téměř sražen na kolena a upadá do stagnace. Prezident Emil Hácha již v tu dobu nemá na dění v Protektorátu téměř žádný vliv. Stanné právo je pak zrušeno, nicméně protinac ...

Pravidelní čtenáři tohoto mrzkého plátku mi začínají vyčítat dlouhodobou publikační abstinenci. Mají pravdu, nějak se nenachází inspirace k psaní. Ne že by nebylo o čem, pár vandrovních akcí v poslední době proběhlo, nějak ale nenacházím toho správnýho šéma. A než psát píčoviny podobný mému nezdařenému článku z nedávna, to na to raději dlabu úplně. Nicméně by alespoň stálo za zmínku že žijem a fungujeme. Pro ten případ je ideální akce z minulého týdne, kdy se povedlo dohodnout čundr do Posázaví. Tentokrát jsme se vypravili s Bludim a Medelákem. Cíl ?? Kácov. Pivovar.

Pátek. Vyrážím do hospody, na místo našeho tradičního srazu. Medelák hlásí že dorazí za deset minut, z čehož zcela správně usuzuju, že dorazí za čtyři hodiny. Už ho nějakou dobu znám. Nicméně v hospodě se logicky nenudí ...

Dlouhodobá vandrovní abstinence nás začala trochu znervózňovat, bylo tedy na čase někam vyrazit. Konečně se povedlo dohodnout termín vyhovující více jak třem lidem, zbývalo tedy vyřešit kam. Klasický Hýskov se už konat nebude, na sever se nikomu nechtělo, zbývala tedy varianta pochodu po Orlických horách nebo výjezd na Českou Kanadu. Nicméně tři dny před odjezdem nám pořešil dilema Čundrboy sdělením, že u nich na osadě pořádá jeho kamarád oslavu svých pa....tých narozenin a že by uvítal i naší společnost. Když ještě zvadlo podpořil pečeným prasetem a soudkem piva, bylo rozhodnuto. Původně jsme měli vyrazit ve čtyřech ve složení mě, Medeláka, Bludiho a Grepy. Jenže Medelákovi v pátek doktoři udělali druhou díru do prdele, čímž jeho odjezd v podstatě znemožnili. Zůstali jsme tedy ve třech, s plánem ja ...

Tak už i na mě došlo .....

Dosud jsem si žil životem venkovsky naivního človíčka na periferii Prahy. Centrum hlavního města pro mě není neznámou pokud jde o zeměpis, mizivé zkušenosti mám co se týče místních poměrů. Holt na kraji města ještě nemáme tolik černejch, feťáků nebo bezdomovců. Nadržené čtenáře nebudu napínat dlouhou předmluvou a půjdu tedy k věci. Jen ještě dodám že záměrně neuvedu časový údaj o události, nerad bych dostal někoho do problémů.

To takhle jednou potřebuju zaparkovat v Karlíně. Jedu se podívat na jednu krabičku od hry Geocaching. Zaparkuju na vyznačeným parkovišti, na pěkně otevřeném prostranství. Ke vší smůle za tmy. Čtvrt hodinky jsem v prdeli, vracím se k autu. Na celkově špinavým autě mi už zdálky něco nehraje, neobvykle čistý boční okýnk ...

Nedávno jsem na těchto stránkách publikoval tvrdou recenzi na knihu "Proč Gabčík nestřílel". Neberu si v ní servítky, v podstatě celou knihu odepisuju jako nepoužitelný žvást, plný smyšlených a velmi nepravděpodovných teorií. Kritikům bývá vyčítáno že pomluví co se dá, v zásadě ale nenabídnou přijatelné řešení nebo jiné vysvětlení. Pokusím se tedy tuto neřest napravit a popíšu tak svojí teorii o tom, co se v květnu roku 1942 v libeňské zatáčce při atentátu na zastupujícího říšského protektora odehrálo. Upozorňuji že se budu popisovat můj názor založený pouze na odhadu a na pár známých historických faktech, nikoliv na podložených nových světoborných skutečnostech. O selhání průběhu atentátu byla do dnešní doby napsána spousta více či méně pravděpodobných teorií, uspokojivě se tuto skutečnost už asi ...

"Vole, musíte přijet k nám na chalupu, bude prdel, nalejem nějakej chlast do ovarů, ukážem sousedům jak lejou Pražáci!"

Na podobný hlášky ve většině případů reaguju kladně, ani teď neudělám vyjímku. Alkoholickej zájezd mi nebyl nikdy cizí.

"Baloune, ty ale nevíš co si zveš do baráku!"
"Už jsem zažil hodně!"
"Bacha vole, jede Medelák!"
"To ustojim!"

Neustál to !!!

Pohled na zničený čtyři zahradní židle, jeden stoleček a bordel po baráku jak po zemětřesení dával tušit, že Baloun nás už nikdy na svojí zahradě nepřivítá. Teda alespoň určitě ne dobrovolně. Nešťastnej jak šafářův dvoreček jistě ještě v době psaní tohoto článku sčítá škody na svým majetku.

Kombinace rumu, vodky a piva udělala svý .. ...

Každej začátek článku je vždycky těžkej, než se člověk rozepíše, chviku to trvá. No a u popisu této události ze zimy roku 2001 to platí dvojnásob. Proč ?? Důvod je docela prostý. Během pročítání následujících řádků o nás zcela jistě čtenář ztratí dojem normálních spořádaných trampíků a nadále nás bude považovat spíše za kretény. Možná nebude ani tak daleko od pravdy, když se tak zamyslím nad tehdejším naším počínáním, považuju se za blbce taky. Ještě bych chtěl na úvod upozornit, že pokud vás pohoršují sprostá slova nebo nevybíravé výrazy, raději nečtěte dál, klikněte na tlačítko Zpět ve webovém prohlížeči a táhněte do prdele !!!

O co tedy šlo ??

V našem archivu se nachází zhruba pět tisíc fotek z vandrů. Nebudu zapírat, z velké části vládnou především fotky opileck ...

V červnu tohoto roku jsem si zlomil na 3 kusy hlezenný kloub,spolu s kotníky,to vše celkem na 5 kusů.Nebyl by na tom snad nic tak hrozného,kdybych nebyl 3 měsíce upoután na pelech a teď ještě sídlím v rehabilitačním ústavu.
Tolik na úvod:
Příští rok budu slavit 40 let vandrování.I když s postupujícím čase jsem i já změnil hodnoty a jsem vlastníkem chaty,láska k přírodě mne neopustila a tím větší utrpení.Ale proč vlastně ten název?Mám kamaráda,jmenuje se Arnie a je to 10 letý drsnosrstý jezevčík,tedy,maličko křížený,ale fantastický kamarád s velkým K,kterého si lze jen přát.Pomyslný tunel by se mi měl otevřít 24.10.,kdy budu mimo uzavřené zdi a místo dlouhých berlí francky a to už je pohyb přece jen lepší.Na konci toho tunelu čeká Arnie,který mi pokaždé dává najevo,že bych se měl přes ...

Kdyby mi někdo na jaře tohoto roku někdo řekl že se nám povede vytáhnout na vandr pár lidiček z naší práce, asi bych se mu vysmál do očí. Naše soustavné dobírání několika našich spoluzaměstnanců o jejich neschopnosti přežít v přírodě sice postupem času začínalo přinášet ovoce, nicméně konečné slovo rozhodnutí dodala jejich vzájemná rivalita. Vo tom žádná.

Na tomto webu proběhlo důsledné informační embargo jak o datu, tak i o cíli vandru, z jednoho prostého, avšak velmi důležitého důvodu. Na Kokořínsku se v poslední době handrkují trampové s ochranáři přírody, bohužel se ale jedná o nerovný boj s předem jasným a pro nás velmi nepříznivým výsledkem. Prostě jsem nehodlal vyblejt na internet kam míříme, aby mi potom nějakej buzerant s plackou ochranáře v ruce a s "rukou zákona za prdel ...

Po domluvě s Čundrasem jsme odjeli na potlach „Posázavský špaček“ na Kanadu nad Kamenný Přívoz. Začátek cesty se nám malinko oddálil, protože ten den měl malý problém Čundras v práci. Odjezd se konal po čtvrté hodině odpolední od hospůdky u elektrárny, kde jsem na něj s Laary statečně čekal. Pak jsme odjeli Arem, směr Kamenný Přívoz. Cestou tam jsme se stavěli v hospůdce u nádraží, kde již část účastníků zájezdu seděla. Po nutném občerstvení jsme vyrazili na Kanadu. Víkend začal úžasně. Larry si během chvilky rozřízla pacinu tak, že jsme museli odjet na veterinu na šití a dál se nemohla víkendu účastnit. V pátek obvyklá zábava s kytárkami u ohně a v sobotu kolem poledne jsme vyráželi na rozlučku s naším kamarádem Džardou do Lešan (viz níže popisuje Lahva). V sobotu večer jsme se vraceli na potlach n ...

14. června roku 2008 náhle a nečekaně zemřel náš kamarád Jarda Kovanda, přezdívaný námi Džarda. Odešel tak jeden z hlavních pilířů naší osady, kamarád v časech dobrých i zlých, tramp, zpěvák, voják, řidič vojenské techniky, člen KVH Gardekorps Praha, odešel vzácný člověk který nám chybí a chybět bude. V naší osadě býval už od samého začátku a nebýt těžké nemoci, byl by tam jistě ještě hodně dlouho. Leč osud mu vyměřil kratší čas a předčasně ukončil jeho toulky životem. Džarda býval také oddaným členem klubu vojenské historie, jeho jméno je známo po většině podobných klubů v celé republice. KVH Gardekorps zorganizoval rozlučkovou akci a Džardou, samozřejmě po vojensku.

Oficiální pohřeb se nekonal, tato vzpomínková akce v jeho milovaném muzeu v Lešanech se tak stala více než dostojným ...

Pro začátek varování, dříve dostane cukrovku, než byste se po tomto nápoji dostali do některého ze stádií opilosti. Takže komu se lepí pusa už při pohledu na všemi oblíbenou zelenou barvu ať radši nečtě dál..
Pro ostatní jedná se o jednoduchý a rychlý recept, složený s ingrediencí, které se dají sehnat v každém krámku a tudíž i na vandru. Takže co budeme potřebovat.
500ml alias láhev černého piva
500g cukru
50g nastrouhané hořké čokolády
2 lžíce kakaa
1 dl rumu, můžete i více, nicméně chuť se patřičně změní z čoko náplně bonbonů na prachsprostý rum v čokoládě...

Jak to budem dělat...

V kastrolu dáme pomalu ohřívat černé pivo. Pozor musíme opatrně a pomalu nebo nám pivo vykypí.. Za stálého mícháí přivedeme pivo do sta ...

Koncem léta nebo začátkem podzimu tohoto roku se chystáme do jihozápadní části Brd, tedy do míst, do kterých se zanedlouho bude moci vstoupit jen pod rizikem, že vám někdo ustřelí hlavu. Prostor na západ od Padrťských rybníků se v době nedávné povedlo našim vládním "špičkám" úspěšně přenechat potřebám amerického zbrojního programu. Dá se předpokládat že oblast bude v budoucnosti střežena zahraniční armádou v mnohem větším rozsahu, než je plánováno. Amíci písknou a Češi polezou do prdele, jak je ostatně zvykem již řadu let nazpátek. Myslím si, že je tedy jedna z posledních možností, jak se do jihozápadních Brd podívat. Ani dnes tam není neomezený přístup, my máme ale průvodce, znalého místní situace a který zná postup, jak tam dorazit legálně, se souhlasem vojenské správy. To zmákne Čundrboy. Vyhneme ...

Uplynulý víkend byl bohatý na možnosti vyrazit někam ven. Nejdříve jsme byli lákáni na akce v Roverkách, na to jsem ale nesehnal dostatečnou podporu v našich řadách. Druhou možností bylo vyrazit za Voříškem do oblasti Brdských hřebenů, což se nám zdálo být přijatelnější variantou. Bohužel ale i v době mobilních telefonů dochází k situacím, kdy tato technika selhává a naše možnosti dohody o vandru tak klesají na minimum. Potýkali jsme se také s nedostatkem jistoty pracovního volna, což se v následujících plánech odrazilo velmi nepříznivě. Chtěli jsme totiž vyrazit ve čtvrtek odpoledne, ještě kolem oběda toho dne jsme ale nevěděli, jestli nám zaměstnavatel milostivě napíše jeden den dovolenky. Plán setkání tedy nebyl jasný do poslední chvíle. Když jsme za velkých peripetií nakonec volno dostali, chcíp ...

Jako zájemce o Československý odboj v období Protektorátu vyhledávám veškerý psaný, filmový i fotografický materiál spojený právě s tímto oborem. Nedávno se na trhu objevila knížka Proč Gabčík nestřílel, v předtuše získání nových informací o atenrátu na Reindharda Heydricha jsem jí ihned začal shánět. Nedalo to žádnou velkou práci, hned v prvním knihkupectví jsem jí za poměrně příjemných 280 korun českých pořídil. Už samotný název knížky by napovídal, že autor se dostal k nějakým novým, dosud nepublikovaným materiálům. Pln očekávání jsem se tedy zanořil do prvních stránek a začal se prokousávat na první pohled kvalitně napsaným textem. Nakonec jsem knihu nepřečetl v rekordním čase, čtenářům se v následujících řádkách pokusím vysvětlit proč. Nekladu si za cíl zcela vyčerpávajícím způ ...

Zhruba v polovině minulého týdne se nám s Medelákem zachtělo vyrazit někam pod širák, zalézt do lesa, vybudovat přístřešek a po zbytek vandru tam mlsat alkoholické nápoje. Plán to byl vcelku jednoduchý, s postupem času se ale začal nejdříve přepracovávat, až se pomalu začal hroutit. První změna nastala, když jsme zjistili, že Karlik tráví s kamarády rybářský vandr v Ratajích, což bylo od našeho cílového místa nedaleko. To slibovalo dobrou akci, začali jsme tedy pomalu směrovat naše plány právě do Rataj. Ještě v pátek dopoledne jsme ale neměli přesně stanovený čas odjezdu, což se spolu s nevyjasněnými Medelákovými domácími povinnostmi ukázalo být jak zcela zásadní problém. Čekal jsem doma na "befehl" po telefonu, ten však do večera nepřicházel. Nezbývalo mi tedy než účast na rybách u Karlika odvolat. ...

Tenhle víkend jsem plánovala už dlouhodobě vyrazit na 90. výroční oheň Ztracenky, dříve osady Ztracená naděje. Bylo mi jasné do čeho jdu a taky že to byla masakrován akce. Původně jsem chtěla odjet v sobotu ráno, jak jsem byla domluvená s kamarádem Medvědem z Plzeňska. Ale jak jsem psala v jednom z dřívějších článků, člověk míní, Vořech mění. V pátek večer jsme se s Voříškem domlouvali na ICQ, co a jak o víkendu. Přesně v devět večer padl jeho šílený nápad jet do Štěchovic hned. Já nezabaleno, jen z minulého víkendu napůl rozbaleno, seděla jsem v triku u PC netuše nic zlého. Jukla jsem na Idos a zjistila, že to jede v deset a šest minut a pak v jedenáct šest. Zhodnotila jsem svou svižnost a psala, že do deseti jsem na Smícháči. Byla jsem už ve třičtvrtě, ale Vořeši to nestihli. Prý se někde zatoulal ...

Odpočinkový víkend měl být v duchu hledání nějakého vhodného místa na Brdech, které by sloužilo jako pohotovostní základna někde cestou mezi Chouzavou a Voznicí. Místo, které by sloužilo případně k odlehčenému procourání bez jinak nezbytné zátěže, jen se spacáky. Celý týden jsem v hlavě jedno měla a dokonce jsme i poblíž došli. Zásadní rozhodnutí ale ještě nepadlo. Takže to vezmu hezky od pátečního večera. To proběhla v Praze nevýznamná oslava narozenin, kde mimochodem Voříšek byl na pěst. Nicméně jsme v sobotu vyrazili okolo poledne vláčkem do Nové Vsi pod Pleší. Tam jsme se dost nechutně zneškodnili v restauračce selskou baštou. Myslela jsem, že se fakt nehnu. Případným strávníkům radím se o jednu porci podělit ve dvou. Fakt se to nedá pojíst. Pak jsem cinkla kamarádovi Georgovi ze Staré Hutě, aby ...

Další víkendová akce byla s Voříškem tak nějak do poslední chvíle o dohadování kam vlastně vyrazit. Těšila jsem se na Kokořínsko, kam ráda zajdu ale člověk míní a Vořeši mění. Někde se domáknul o fotbálku na Brdech a chtěl zabrousit tam. Jelikož je to akce, která se pořádá už léta, věděla jsem tak trochu o co jde a cukala se od samého začátku. Koncem týdne jsem zjistila, kdo z kamarádů jede a bylo jasno. Ale jak říkám, člověk míní… Víkend měl být tak trochu deštný, ale předpověď naštěstí zas až tak moc nevyšla. Měla jsem cvrka z toho, když jsem si představila, jak trávím sobotu přidřeplá u hřiště a koukám na ty šílence, jak se honí za mičudou. Ryla jsem tak dlouho, až to Voříšek nemohl poslouchat a souhlasil téměř se vším. Volba byla jasná, fotbálkem se jen tak mihneme, pozdravíme kamarády a mizíme. ...

Nedá se nic dělat, musím pohnout články za Voříška. Měl napsat tři, ale jak se akce a víkendy hromadí, je čím dál nešťastnější, že nic nevyplodil a jak se na něj tak dívám, hned tak nevyplodí. Venku je úžasné počasí a důvodů vypadnout je čím dál víc. První myslím byl hrad Točník a hraní kamarádů z Creamony na něm. Byl to již třetí ročník a nějak se mi podařilo vylákat Vořecha s psovou na tuhle netradiční akci. Netradiční v tom, že nemá nic společného s vandry, ale je tak úžasná, že se na ní celý rok těším. Loni jsme s panem kastelánem například zavřeli za posledním návštěvníkem hrad a začaly neskutečné reje celého osazenstva přespávajícího na hradě. Přepad hradu neměl chybu, jen selhala technika. Invalidní vozík neuvezl za sebou do kopce na horní nádvoří dělo, co se jinak povaluje běžně hned vedle p ...

Na Československém opevnění vlivem internetu už v současnosti není co zkoumat, bunkrologie se stala koníčkem tisíců lidí, kteří se o svoje průzkumy rádi podělí prostřednictvím elektronických médií. Naše předválečné pevnosti jsou dnes zmapovány do úplné dokonalosti, přímo od počítače si člověk může stáhnout o jednotlivých pevnostech informace od A až do Z. A to nás nebaví. Raději objevujeme. Tak došlo i na Atlantický val. Nedávno se mi povedlo zakoupit auto které má předpoklad že tak dlouhou cestu vydrží, začal se tedy rodit plán výletu k moři. Akci jsme pojali spíše jako betatesting, nezvali jsme tedy na cestu větší počet lidí a naplánovali si výpravu ve třech ve složení mě (Lávy), Medeláka a Čundrboye. Díky aplikaci Google Earth jsme získali několik neúplných informací o tamních pevnostech, došlo t ...

Pomalu ale jistě se dostávám pod tlak ohledně vyjádření postoje vůči konfliktu státní infrastruktury a trampským hnutím, v současnosti gradujícím na Kokořínsku. Roverky nebo Čápsko, jak tuto oblast nazývají trampové, jsou už po dlouhá léta oblíbeným cílem trampů, tuláků, vandráků, čundráků, skautů a turistů, v poslední době se stává vyhledávanou oblastí především pro cyklisty. Tramping jako takový v současnosti není ani na vzestupu, ani nekulminuje, podle mého názoru je pomalu ale jistě na ústupu. Lidí milujících volný způsob života a táboření je v přírodě vidět čím dál tím méně. Trapmové jistě nikdy nevymřou, ale časy kdy pro maskáče nebylo možno ani pomalu nastoupit do vlaku jsou dávno pryč. Dlouholetá návštěvnost Kokořínska trampy je samozřejmě vidět, v minulosti bylo postaveno několik kempů, sit ...

Tento web na první pohled vypadá jako stránky zaměřené pouze na jednu osadu, opak je ale pravdou. Je sice pravda že osadní psaní tu dominuje, stránky jsou ale určeny i pro publikování ostatních uživatelů. Tato věc je poměrně málo známá, což mi bylo některými našimi lidmi vyčítáno. Musím jim dát za pravdu, osvěta v této oblasti je zcela mizivá. Pokusím se tedy sepsat nějaký návod na použití tohoto webu a polopaticky vysvětlit jak dosáhnout vlastních článků, fotografií, odkazů apod. Publikovat zde může téměř každý kdo si zde udělá vlastní uživatelský účet. Ten se nijak neplatí, osobní údaje jsou zakódovány v databázi a není s nimi nijak nakládáno. Výhodou tototo uživatelského účtu je možnost psaní článků, vkládání fotografií, zasílání novinek a vytváření anket, jiné možnosti z účtu neplynou. Pouze pok ...

Dlouho dopředu avizovaná a plánovaná akce "voda" tento víkend konečně proběhla. Zpočátku bylo zájemců o účast tolik, že by bylo možné zvažovat pronajmutí autobusu s velkým vlekem na lodě. Po zkušenostech z minula jsme ale zachovali chladnou hlavu a vše ponechali v režii Čundrboyova terénního auta a jeho vlastního malého přívěsu na lodě. Ukázalo se to být jako navýsost prozíravé řešení. Zhruba měsíc před výjezdem na vodu totiž některým kamarádům začaly umírat první babičky, hořet byty, pracovní nebo rodinné povinnosti začaly zcela vylučovat jakkoliv vytáhnout patu a další podobné "výmluvy". Prostě jsme nakonec zůstali na lodích v osmi lidech, což je sotva polovina původního nahlášeného stavu. Čudrboyovo auto bylo třeba nejdříve dát ale dohromady, výměna motoru a další opravy nám zabraly několik víke ...

Do rukou se mi dostal výstřižek z plzeňských novin, na kterém se zastupitelé západočeského kraje mediálně masírují a poplácávají po ramenou za to, jak rozšířili cyklostezky ve vojenském prostoru Brdy. Desítky "nadrbanejch" cyklistů se už nemůžou dočkat až splaší svoje duralové trubky a vyrazí do terénu. A mega a půl přívrženců této činnosti si po celé republice mne ruce. Tedy zdánlivě ideální situace. No, ti co už mě znají jistě vědí, co bude v tomto článku následovat. A neznalým situace asi brzy dojde, že jsem pravděpodobně jedním z posledních lidí v tomto státě, kteří nemají žádné pochopení a nadšení pro tento sport. Prostě cyklistika mě neuchvátila, naopak mě záplava pestrobarevných figurek sedících na těch svých hračkách a brázdících celou republikou pěkně sere. Důvod je prostý - množství. Razím ...

Chápu že naší masožravé části osady se při čtení následujících řádek budou asi kroutit i prsty na nohou, přesto jsem se však rozhodl sepsat notoricky známý zeleninový výrobek. Rajčatový salát je využíván především jako příloha k hlavnímu jídlu, při dostatečném množství se dá však použít i jako jídlo hlavní. Když na něj dostanu chuť, neváhám zakoupit tak dva kilogramy rajčat, citrón a ostatní přísady a salátu mám pak celou mísu. A to je potom mňamka. Takové množství jsem schopen "zbourat" na posezení. Recept je triviálně jednoduchý a jistě jej každý zná. Liší se pouze v některých detailech. Někdo používá do nálevu ocet a trochu větší množství cukru, já mám raději citrón. Abych dal zadost trendu moderní doby tak doplním, že je to salát pravděpodobně lehký a zřejmě ne moc kalorický. Nicméně pro žlučník ...

Zhruba před rokem se řady naší trampské osady rozšířily o dalšího maníka. Přezdívka Voříšek nemá nic společného s psí rasou, vysloužil si jí příhodou hned po svém prvním nástupu do naší práce. Téměř okamžitě se ukázalo že vandry ho budou bavit a my tak získali nového parťáka.
Recenze na nějakého kamaráda, to je spisovatelsky snad ten nejhorší problémek jaký může nastat. Nicméně Voříšek se stal nedílnou součástí naší osady a tak mu tuhle "potupu" dlužím. Rovnou přiznám barvu, musím o něm napsat zatím pouze formou článku, protože k samotné kartě jsem někde ztratil předlohu pro spouštěcí tlačítko. Prostě tu dřevěnou šipku nemůžu najít. Budu muset vymyslet něco jiného.
Tak tedy. Na věk Voříška se mě neptejte, stejně vám ho neřeknu. Dodám jen že kdyby nebyl čundrákem a kolegou z práce, as ...

Při sledování seriálu "Bratrstvo neohrožených" jste možná narazili na rotu E která se stravuje ve výcvikovém kempu a jedno z jídel mělo být takzvaně oddychové a měly to být "špagety" , neboli armádní nudle s kečupem jak jídlo vojáci překřtili .
Napadlo mě něco podobného vytvořit .Tedy k receptu nejen na vandry.
Ingredience
--------------------------
Balíček špaget
půl kila salámu junior
česneková pasta
sůl
olej
kečup
protlak
Cibule
--------------------------
Asi dva litry vody uvedeme do varu.Osolíme .Kápneme do vody kapku oleje. Vhodíme špagety a vaříme cca 15 minut.Špagety scedíme a schováme si je aby nám nevychladly . Salám nakrájíme na kostky a umeleme na masovém strojku . Na kapce oleje si z ...

Po několika za sebou jdoucích pochoďáků jsme konečně naplánovali vyrazit na pohodový, odpočinkový čundr. Prostě se někde flákat. Na takový pohodový vandr je úplně ideální Sázava. Využil jsem (Láva) s Medelákem pro nás delšího víkendu, neboť jsme v pátek končili po noční. S celtou, pončem a trochou žvance jsme vyrazili tedy ve čtvrtek večer na noční směnu. Předpověď počasí slibovala teplotní rekordy, jeli jsme tedy dost nalehko. Měl jsem výhodu, Medelák ještě v pátek ráno vezl svoje auto do Uhříněvse, využil jsem tedy příležitosti a při cestě jsem stihl řachnout půlku flašky broskvového ferneta. A bylo mi dobře. Ulepenou hubu jsem ale musel spláchnout ještě jedním čtyř-pívem v Uhříněvsi na pumpě. A hurá na Sázavu. Pátečním cílem byl Kácov. Důvěrně známou cestou přes Čerčany jsme se dokodrcali motoráč ...

Tak tedy dle očekávání zbyla opět na mě možnost sepsat pár slintů o víkendovém čundru, na který jsme vyrazili uplynulý víkend s Medelákem a Bluďákem. Ti kteří si nedovedou spojit moje jméno pod článkem s mojí osobou si zaslouží ještě vysvětlení, že třetím účastníkem tohoto průzkumně-alkoholického výletu jsem byl já, alias Láva (neboli Lahva). Původně jsme chtěli vyrazit na Sázavu a dát pár krabiček pro hru Geocaching. Pak ale Medelák přišel s náhradním řešením, které přišlo maximálně vhod a nabídlo trochu odpočinek od geo-štvanice v poslední době. Člověk prostě potřebuje voraz, jinak mu ty krabičky vlezou na mozek. Jeho nový plán spočíval v průzkumu míst, kde podle vlastního vyprávění prožil svoje dětství známý spisovatel Ota Pavel. Skvělá myšlenka, hned jsem se jí chytil a následně jsme Bluďáka pos ...

Kdo by si nostalgicky nezavzpomínal na dětství kdy se o víkendu doma ozvalo "jedeme na oběd k babičce" To jsme se těšili protože u babičky byla většinou připravená chutná omáčka s knedlíkem.(v mládí jsem maso moc nemusel , což se časem změnilo).Tedy babiččin recept na rajskou omáčku s hovězím masem .
Ingredience
---------------------------------
3/4 kg Hovězí kližky
1 cibule
10 dkg protlaku , nebo kečupu
5 dkg slaniny
1 kostka masoxu
stroužek česneku
bobkový list
pepř celý
pepř mletý
nové koření
citronová šťáva
máslo
sůl
ocet
Hladká mouka
--------------------------------------------------
Maso vaříme asi hodinu ponořené pod vodou s kostkou m ...

Tak se nám konečně začali naši zákonodárci zajímat o ten paskvil, který před dvěma lety nazvali bodovým systémem. A jak se později ukázalo, nepřineslo to kýžené výsledky. Teď konečně sedla za stůl skupina lidí co trochu svému řemeslu rozumějí a dávají dohromady novelu. Rozhodně se mi líbí několik situací, za které navrhují nově sbírat body. Jednou z nich je blokování předjíždění. V praxi častý a velmi nebezpečný jev. Začněte někoho předjíždět a ten kretén přidá plyn. To dokáže udělat akorát idiot a těch bohužel není málo. Dále by se mělo postihovat nedodržení bezpečné vzdálenosti. Také jsem pro. V Německu to funguje naprosto spolehlivě, dokonce i dokazování této skutečnosti tam mají vypracované k dokonalosti. Sami to znáte, jedete někde v klídku a "na prdeli" vám jede přilepenej vocas, kterej vůbec ...

Onehdá mě napadlo připravit si drinky mnoha barev a zrovinka s barvami klasického dopravního semaforu s barvami " červená , žlutá a zelená " .ingredience jsem nesháněl dlouho , asi tři týdny a dílo se zdařilo . Všechny tři nápoje jsou lahodné chuti , vychlazené osvěží a jsou ..... Tady zahajuji soutěž o to kdo přesně označí obsah jednotlivých sklenic . Nápovědy budou dávány formou odpovědí"ANO-NE"do fora či do komentářů . Ptejte se na cokoliv na co můžu odpovědět "ANO-NE" . Kdo napíše první správný obsah všech sklenic dle barev získá od každého nápoje jedno neporušené mnou nově zakoupené originální balení každého nápoje . ...

Po delší vandrovní odmlce jsme si konečně udělali na jeden březnový víkend čas a mohli jsme vyrazit ven. V plánu jsme měli především nejezdit nikam daleko, neboť tou dobou ležela v republice ještě poměrně silná vrstva sněhu. Někam pod převis na Českoplisko se nám moc nechtělo, volba tedy padla na Posázaví. V pátek jsem mohl vyrazit já (Láva) s Džardou, v sobotu ráno za námi přislíbil přijet Medelák. S Džardou jsme tedy v pátek zamířili směrem na Tehovskou Hůru nedaleko Světic. Naše první zastávka byla zároveň místo našeho srazu a nebylo náhodou že to byla právě hospoda Velká Praha v Uhříněvsi. Když jsem dorazil na místo, Džarda už poctivě tlačil třetí pivo do hlavy a nevypadal že by se chtěl co nejdřív zvednout a vyrazit ven do té zimy. Nebyl jsem samozřejmě proti. Na nádraží jsme tedy vyrazili až z ...

Stavebně nedokončená linie předválečného opevnění začínala nedaleko obce Královská, kde navazovala na poslední řopík č.36 úseku B-29, který byl součástí opevněného předmostí Prahy. Od zmíněné obce kopírovala linie až na malé výjimky pravý břeh Vltavy směrem na jih proti proudu. U Purkarce se linie oddělila od řeky a pokračovala na východ k Rožmberským rybníkům. Řopíky bývaly vystavěny tak, aby pokud možno pokrývaly svou palbou hladinu řeky. V některých případech však meandrující řečiště neumožňovalo umístění krytů do blízkosti řeky z důvodu, že by se vlivem velkého zlomu linie příliž otevřely střílny směrem k nepříteli a krycí prodloužení čelních stěn objektů by přestalo plnit svou ochrannou funkci. V takovém případě se linie vzdálila od řeky a překračovala přes vysoké hřbety břehů. Na exponovaných ...

Nejsme žádní odvárci, nejezdíme na vandry pouze za účelem tvoření posvátných ohňů a pění písniček kolem nich, naše akce bývají velmi živější a spontánější. A také často mnohem nebezpečnější. A to sebou samozřejmě nese i trochu rizika tvorby nějakého toho úrazu. Ani my jsme se jim nevyhnuli a několik zranění nás postihlo. Naštěstí jsme je všichni přežili, ikdyž někteří mají dlouhodobější následky. Říkáte si že sestavit takový žebříček zavání morbidností, ale taková je skutečnost a blbnutí to sebou nese. Hodnotou není stav úrazu, ale jeho kurióznost, podobně jako fungují některé internetové stránky na světě, kde hodnotí nejkurióznější smrt. K tomu musím dodat že za Českou republiku do té celosvětové soutěže byli nominováni cikáni, kteří v Kladně rozebrali nosnou konstrukci jedné tovární haly a ta na n ...

Když jsem nedávno přemýšlel o jakém vandru z naší dávné minulosti ještě napíšu, vybavil se mi téměř zapomenutý čundr, jeden z prvních na který jsme vyrazili ve trojici Unkase, mě (Láva) a Medeláka. Vyjeli jsme pravděpodobně někdy ke konci listopadu roku 1992, přesný termín se už asi nikdy nedozvíme. Nakonec je to jedno, víme že to bylo ještě před vánoci zmíněného roku. Bez nějakých delších příprav jsme si dohodli víkendový vandr do Posázaví, Unkas však v pátek odpoledne musel být ještě v práci a tak jsme mohli vyrazit až pozdě navečer. Naštěstí však jel do práce už v maskáčích, s Medelákem jsme se tedy navečer sebrali a vyrazili za ním. Tenkrát makal jako kuchař v hotelu Mars v Praze na Kubáňském náměstí. Dorazili jsme brzy, asi hodinu před koncem jeho pracovní doby. S díky jsme odmítli nabídku něja ...

Minulý víkend jsme s Džardou byli posbírat pár krabiček pro hru Geocaching do okolí Kladna. Akce v okolí již zmíněného "černého" města byla úspěšná, pak jsme ale zabředli do sídliště a tam už to s geocachingem bylo horší. Padlo tedy rozhodnutí že se pojedeme podívat na místo, kde v roce 1942 proběhl výsadek tří paraskupin z Anglie, složených z českých exilových vojáků a kde následně došlo k přestřelce mezi jedním paragánem a místním četnictvem. Od Kladna je to nedaleko, Požáry u Křivoklátu jsou odtud asi 15 minut jízdy autem. V druhé polovině března tohoto roku jsme tu byli vandrem s Medelákem a místo seskoku jsme zběžně prozkoumali. Teď jsme byli úspěšnější. Hned když jsme dorazili do Požárů, všiml si Džarda cedulky na sloupu odkazující k pomníku padlého parašutisty. O pomníku jsme neměli ani zdání ...

Kdo v prvním návalu čekal nějaký povedený a chutný receptík, je na omylu. Jak je o mě všeobecně známo tak pracuju až se ze mě kouří, tentokrát jsem makal tak tvrdě, až se kouřilo ze zdroje na mým počítači. Kurva zasraná vydržela přesně dva roky, tedy když mu skončila záruka. Skoro na den přesně ! V sobotu ráno mě probudil smrad spálený elektriky, vylítnul jsem v domnění že hoříme. Pachová stopa mě ale zcela neomylně vedla k pécéčku. Stisknu knoflík a ... hovno. Přijatelnější varianta se zdála být zdroj, ta horší pak základní deska. Protože už jsem obě varianty v minulosti několikrát zažil, na radosti mi to nepřidalo. Přivolaný Džarda potvrdil přijatelnější variantu, což mi trošku pozvedlo náladu. Už jsem se totiž viděl jak měníme základní desku, díky tomu nastane ztráta Woken a s nimi i spojená totá ...

Nedávno se v hlavě Bluďáka zrodil plán na průzkum nedokončených mostů dálničních mostů ležících nad přehradní nádrží Želivka. Nápad to byl zajímavý, vypadal lákavě. Do této oblasti je pro běžného člověka kvůli ochrannému pásmu vodního zdroje zakázán přístup, o to víc je to místo tajemné a samozřejmě více láká. Původní první průzkumná výprava měla proběhnout až v červnu, když ale v naší internetové diskuzi padl tip na nedalekou zrušenou železniční trať, bylo rozhodnuto o návštěvu místa v době co možná nejbližší. Pojali jsme to jako průzkum, se zbytkem osady se tam ještě určitě vrátíme. Teď jsme však díky směnnému provozu měli volno již od pátečního rána, prodloužený víkend jsme tedy nasměrovali sem. Zbytek naší osady páchal dobré skutky v podobě čištění lesa v Prokopském údolí v Praze, dobrých skutků ...

Posledním naším osadním srubem bývala bouda nad Zlenickým hradem nedaleko Senohrab. Nazvali jsme jí Srnčákem, podle nedalekého palouku na kterém jsme často vídávali vysokou zvěř. Srub jsme začali stavět na jaře roku 1993 a počátkem léta jsme ho zcela dokončili. Byl mnohem důkladněji postavený než jeho předchůdce na Benických skalkách a byl na méně profláknutém místě. Mysleli jsme, nebo alespoň doufali, že unikne pozornosti nezvaným hostům a tak budeme mít stálou základnu pro naše výjezdy do Posázaví. Více jak půl roku to bylo pravdou, odlehlost srubu dávala naději na jeho přežití a málokdo o něm věděl. V létě a na podzim nám skýtal úkryt před deštěm, v zimě jeho dokonalé zateplení zajišťovalo útulné prostředí i v těch nejnižších teplotách. Tato doba byla v podstatě také obdobím největšího rozmachu n ...

Pro zájemce o válečnou historii je film Atentát kultovní záležitostí, i mezi lidmi které historie nechává chladnými se najde jen málo jedinců kteří ho nikdy neviděli. Dnes je veřejnost rozdělená do dvou názorově rozdílných názorů, jedni tvrdí že jde o snímek těžce postižený komunistickou propagandou, druzí jej považují za velmi kvalitní film. Osobně patřím k té druhé skupině, myslím si že režisér Jiří Sequens natočil v roce 1964 film který v této oblasti už nikdo nepřekoná. Jiří Sequens osobně vlastnil velký archiv o válečném odboji a ve filmu z něj čerpal. Dnes má spousta lidí tendenci posuzovat film podle doby jeho vzniku a většinu jich odsoudí právě na základě domnělé propagandy. Chce to ale zasednout k filmu a bez předsudků jej prohlédnout od začátku do konce. Je to film s obrov ...

Toto téma s naší trampskou osadou zdánlivě nesouvisí, opak je ale pravdou. Spojujícím článkem jsem já (Lahva), jelikož se o odboj na území Protektorátu poměrně dlouhodobě zajímám. Okolo této paravýsadkové skupiny panuje mnoho dohadů, spousta knih a historiků mluví jinak. Nakladu si za cíl objasnit jak to tenkrát opravdu bylo, pokusím se jen napsat jak si myslím osobně já, co se tenkrát odehrálo. Opírám se o několik knížek, vlastní průzkum okolí a vzpomínky pamětníků jedné vesničky ležící východně od Prahy. Tento článek považujte jako pilotní ze začínající série o válečném odboji. Za odbojovou a protiněmeckou činnost mnoho vlastenců a jejich rodin bohužel zaplatilo životem a jejich skutky by neměly zůstat zapomenuty. A to je přesně cílem tohoto a dalších následujících článků, přispět svou troškou do ...

Vzhledem k tomu,že mi pracovní povinnosti nedovolily vyrazit s Lahvou a Medelákem na Rakovnicko, tak jsem se rozhodl si udělat velikonoční přechod Brd se svojí psí slečnou Larry. V pondělí jsem chtěl vyrazit dost brzo, ale zdržely mě ještě nějaké povinnosti a odjížděli jsme v poledne vlakem z nádraží Vršovice směr Nová ves pod Pleší. Asi po hodině jízdy jsme dorazili na určené místo. Celou cestu vlakem jsem prodebatil s průvodčím a to o všem možném. V Nové vsi pod Pleší jsme se zastavili nabrat síly na cestu, v hospůdce, kterou jsem už dříve navštívil s Lahvou, Medelákem, Džardou a Čundrasem. Servírka se hned upamatovala na nás, když jsme tam naposledy byli a zahráli na kytary. Po malém občerstvení jsme vyrazili směr Kytín. V Kytíně jsem potkal u ho ...

Jedni vidí seriál třicet případů majora Zemana jako ošklivou propagandu , jiní zase jako kriminalistické příběhy . U mě seriál jednoznačně zvítězil díky fenomenálnímu režisérskému umění režiséra Jiřího Sequense (23.04.1922-21.01.2008). Proto zde nabízím minirecenzi na seriál v popisu děje jednotlivých dílů viděných mnou . Text nevyjadřuje jakoukoliv přízeň k žádné politické straně a všichni členové osady a veřejnost se s ním taktéž nemusí ztotožňovat .
------------------------------------------------------------------
Díl první : Smrt u jezera 1945
Z koncentračního tábora se po válce vrací vlakem trio Zeman, Kalina a Veselý. Zeman se setkává s matkou. Než navštíví i svého tátu, je jeho otec zastřelen na hlídce u skladu náhradních dílů. Zjistí též, že jeho bý ...

Už dlouho sebou na vandry vozíme karty, mariášky. Když je dlouhá chvíle, vždycky se dá zahrát Prší, Mariáš, nebo jiná karetní hra. Nás chytil ferbl. Ferbla hraje každý jinak, slyšel jsem už několik výkladů pravidel. Popíšu vám tedy jak ho hrajeme my.

Začínáme jako u hry Prší, rozdáme každému po čtyřech kartách. Pravidla se se zmíněnou karetní hrou v hlavních bodech shodují, rozdíl je v několika málo detailech. Zavřít hru se dá pouze filkem. To znamená, že když už na ruce nedržíte žádné karty, stále jste ve hře dokud jako poslední kartu nevložíte svrška. Jinak jste ve hře, když na vás přijde řada, líznete si z balíčku a pokračujete dále. Když máte prázdné ruce a naberete si jednu kartu, pakliže se hodí na poslední kartu odkládacího balíčku, ihned jí tam odložte. Pokud si líznete svr ...

Když je zábava rozjetá a osazenstvo pařby má hlad?
Když se objeví nečekaná návštěva co nabídnout ?
Když sledujete oblíbený film a právě máte na něco chuť?
Pak je odpověď jasná-rychlé ďábelské tousty.
Ingredience
-----------------------------------
Konzerva ďábelské pomazánky
Rohlíků 4-10 dle početnosti osob
sýr eidam (strouhaný urychlí přípravu , blok sníží cenu)
-----------------------------------
Rohlíky rozpůlíme podélně a překrojíme napůl.
Namažeme ďábelskou pomazánkou.
Posypeme strouhaným či nastrouhaným sýrem.
-----------------------------------
Dáme do mikrovlné trouby nastavené na 50% výkonu a asi tři minuty vlníme .
Konzumujeme teplé ne ale horké (hrozí popálení od poma ...

V naší osadě panovala od poloviny roku 1997 přestávka ve vandrech, trvající asi rok. Tehdy jsme jezdili maximálně do vznikajícího muzea opevnění v Rozprechticích, na vandr jsme se pokud vím vůbec nedostali. Na počátku prázdnin roku 1998 jsme se opět navrátili k naším předešlým koníčkům a začali jsme opět vyrážet pod širák. Grepovo opětovné nasazení ale zkomplikovala nehoda a tak se zase na delší dobu odstavil. Ale nepředbíhejme. Vandrovní pauza se na nás podepsala a tak když jsme opět navlékli maskáče, byli jsme jak utržení ze řetězu. Dvakrát za sebou v rozmezí jednoho týdne jsme se s Grepou v červenci vypravili do Orlických hor. Popisovat budu ten druhý, mnohem nabitější vandr. Pro ortodoxní železničáře však musím doporučit, aby následující řádky raději vůbec nečetli. To samé platí i pro ty, kdo ch ...

Asi se mnozí budou smát když si přečtou o čem pojednává tento článek, ti kdož si vzpomenou na svá dětská léta na letních táborech ale určitě už tuší o čem je řeč. Jde o hru. Jak už sám název napovídá, jde o hru provozovanou v přírodě a v noci, něco jako noční bojovka. Je to především zábava a napětí pro mladší ročníky, ale i dospělí si takto můžou zpříjemnit některý z vandrovních večerů. Pamatujte že nejdůležitější je výběr terénu, ve skalách se to hrát nedá. Ideální je les. Rozdělí se dvě skupiny, jedni hrají bludičky, druzí je vyhledávají. Úkolem bludiček je jednou za 2 minuty někde v terénu bliknout baterkou, lovci je pak musí chytit. Lovci můžou používat baterky libovolně. Podmínkou je schopnost hrát fair-play a poctivě v časovém intervalu rozsvítit na 2 sekundy baterku. Lovec by si samozřejmě n ...

Když mě včera napadla myšlenka sepsat tenhle článek, ani jsem netušil jaký jsem na sebe upletl bič. Problém je totiž paměť. Těch čundrů, výletů a výprav už bylo v mém životě tolik, že se mi ty začátky tak trochu pletou, přestože to není zase tak úplně dávno. I když nějaký ten pátek už to taky je. O mém prvním volném pobytu v přírodě by mohli vyprávět spíše moji rodiče, sám si pamatuju na svojí první noc pod širákem v roce 1986. Tehdy mi bylo 9 let a s tátou jsme jezdívali pod stan do kempu v Nedamově u města Dubá. Svůj týdenní paďourský pobyt v kempu jsme tenkrát završili výpravou na zámek Houska, s následným přespáním pod volným nebem. Ustlali jsme si tenkrát ve volném borovém lese a dobře si pamatuju, jakou úctu tenkrát ve mě vzbuzovala nedaleká temná nízká smrčin ...

A jsem tu opět se svým seriálem o módních trendech současnosti. Dnes se budu zabývat hrou zvanou Geocaching. Na úvod trochu popíšu o co jde. Geocaching je hra provozovaná po celém světě za pomoci navigačního systému GPS, v budoucnu se jistě připojí i evropský družicový navigační systém Galileo. Základem hry je uschování "pokladu" někam na zajímavé místo, které chce dotyčný autor ukázat i ostatním lidem. Následně pak na webovou stránku umístí přesné souřadnice schránky a ostatní jí pak pomocí GPS přístroje hledají. Poklad je ve většině případů plastová krabička, se záznamovou knihou uvnitř. Nálezce se do knihy zapíše a následně pak na internetu potvrdí svůj objev schránky. Připíše se mu tak ve statistice jeden bodík. Jsou i jiné druhy pokladů, není ale mým cílem se jimi podrobně zabý ...

Výpravu do severní části CHKO Křivoklátsko jsme plánovali už dlouho, až teď v podobě prodlouženého velikonočního víkendu roku 2008 došlo k její realizaci. Akci jsme pojali jako vietnam, to po našem znamená "vidět a nebýt viděn". V této oblasti je Správa CHKO poměrně aktivní a neradi trampy na svém území vidí. A rádi také vysílají do terénu svoje hlídky, které lidi v maskáčích vyhledávají. Vietnam se nám měl vyplatit, vyhnuli jsme se tak patrolám a měl jsme tak větší štěstí, než skupinka která šla souběžně s námi a pozorným očím ochranářů a policii neunikla. Už bylo předem rozhodnuto že jedeme pouze ve dvou, tento druh výpravy nikoho kromě mě (Láva) a Medeláka neláká. Nakonec taky dobře, menší skupinka je v terénu mnohem lépe maskovaná než velká skupina lidí. Pro ortodoxní trampy mám ...

"Vole, pojeď na čundr ! Jel by s námi kámoš z učňáku, v životě ještě nebyl na vandru." Tak těmito slovy mě počastoval Medelák v jedno středeční odpoledne krátce před koncem prázdnin roku 1994. Na mojí odpověď týkající se nedostatku finančních prostředků odvětil, že nejsem sám a že to přece nevadí. Vezmeme dlabanec, na vlak a nějaký to pivko už seženeme korunky a můžeme vyrazit. V plánu bylo vyjet už druhého dne ráno a zůstat v přírodě až do neděle. Z domova jsem vyfásnul dvě konzervy, kdybych vandr nahlásil včas, bylo by jich víc. Tenkrát jsem ještě nebyl osoba samostatně výdělečně činná, obdržel jsem kapesné a mohl jsem vyrazit. Medelák se blýskl jednou lahvinkou Peach-vodky, chlebem a dvěma paštikami. Drželi jsme se hesla "hlad je převlečená žízeň" a naše omezené finanční prostředky jsme později i ...

Pátek ráno, víkend a velikonoční pondělí před námi a já (Láva) v tu chvíli ještě nevěděl, jak využiju nadcházejícího volna. Jen tak z nudy jsem zkusil zavolat Džardovi, slovo dalo slovo a zrodil se plán vandru. Ještě obvolat Medeláka, ten měl však v pátek šichtu a tak přislíbil že za námi přijede v sobotu kolem oběda. Z práce jsem tedy letěl rychle domů, vytáhl z prádla maskáče a vyrazil do Uhříněvse. Džardu jsem zastihl akorát když dorazil domů. Vyrazili jsme na nádraží, obtěžkáni zásobou 5-ti litrů luxusního Kácovského piva. Černou Kácovskou čtrnáctku vozí Džarda přímo z pivovaru při jeho pravidelných pracovních exkurzích a vždycky si všichni u něj všichni pár petek objednáme. Piva jsme měli dost, vyhnuli jsme se tedy hospodě a šli rovnou na vlak. Mířili jsme do Hýskova. V Praze na Hlaváku jsme do ...

Unkas byl koncem jara roku 1995 se svou přítelkyní Monikou na výletě po Benešovsku a zavítal také do okolí Postupic. Objevil malý rybníček Lísenec a nadhodil nám že by jsme tam mohli jet někdy na vandr. Že prý by tam mohlo být dobré koupání. Nápadu jsme se okamžitě s Džardou chytli a spolu s Grepou jsme přislíbili účast hned následující víkend. Předpověď slibovala na víkend krásné letní počasí, podcenili jsme tedy protidešťovou přípravu a vyrazili jsme jen tak nalehko. Měli jsme na to doplatit. Ale nepředbíhejme. V páteční odpoledne jsme se tedy sešli s Unkasem a Monikou v Uhříněvsi na nádraží a zamířili vlakem směrem na Benešov. Hned nám jel přípoj na Trhový Štěpánov a zanedlouho už cedule na jednom z nádraží hlásila Postupice. Od vlaku je to ještě asi kilometr do vesnice, ten jsme ...

Byl konec června roku 1994, mě se povedlo úspěšně dokončit učňák a získal jsem výuční list na automechanika. Přede mnou byly poslední prázdniny mého života, od září mě už čekaly pracovní povinnosti. Úspěšné složení zkoušek se samozřejmě muselo náležitě oslavit, a jak jinak než vandrem. Hned na následující víkend jsme si tedy s Medelákem a Unkasem domluvili že vyrazíme někam do přírody. Na jaře toho roku jsme větší část vandrů trávili u Čiháku na Sázavě, teď se nám ale zachtělo jinam, nejlépe někam za Benešov. Z minulosti jsme věděli že poblíž vesničky Domašín jsou krásné borové lesy a že hned vedle lesní silničky tam leží velký seník. Kdysi jsme tam totiž jezdívali na houby. Pro ty kdo zajásali nad tím že jsem vyzradil houbařskou oblast mám špatnou zprávu - místo už je profláknuté a v současnosti ta ...

Na poslední tradiční týdenní vandr naší osady jsme vyrazili v první polovině července 1997. Vzhledem k tomu že jsme na jaře toho roku ztratili našeho šerifa, ztratili jsme zároveň i hlavního tahouna těchto akcí. O další tejdeňák jsme se pokusili ještě v roce 1999, nakonec z toho byl jen čtyřdenní vandr. Ale v tom devadesátém sedmém se ještě akce povedla, vyjeli jsme na celý týden a účast byla poměrně hojná. Po dlouhé době s námi totiž přislíbil vyrazit i Kóža, bylo tedy jasné že o srandu nebude nouze. I Míra dal vědět že by taky vyrazil. Sestavu na počátek vandru jsme tedy měli. Před odjezdem se přihlásil Grepa, Pictus a Medelák. Ti tři nechtěli jet na celý týden, ale slíbili že za námi dorazí v průběhu týdne. Já (Láva) s Džardou jsme měli zpočátku dilema kam na ten týden vyjedeme, pak nás ale napad ...

CHKO Kokořínsko v blízké době vydá prohlášení o omezení vstupu do oblasti hnizdišť Sokola stěhovavého v Roverkách. Jedná se především o oblasti hory Vlhošť a severně od Pustého zámku u Zakšína. Prozatím je to ve stadiu legislativní přípravy, v dohledné době ale pracovníci CHKO do zmíněných oblastí vyvěsí informační letáky a cedule. Kdo byl na Vlhošti ví, že cedule už tam nějakou dobu visí, budou ale obnoveny a rozšířeny. CHKO tím chce umožnit lepší a nerušené vyvedení mláďat sokolů. Na Vlhošti mají hnízdiště sokoli především na jihozápadním svahu. Omezení vstupu pro člověka bude platit prakticky až do července.

Respektujte proto prosím požadavek ochranářů, dbejte informačních tabulí a nevstupujte do vymezených oblastí v danném období.

Zdroj Wikipedi ...

Tak první letošní sobotu s jarním počasím máme za sebou. Samozřejmě z toho má většina lidí radost, i já k nim patřím. Bohužel svoje nadšení začala projevovat i určitá skupina obyvatelstva, kterou nijak zvlášť nemiluju, cyklisté.

Cyklistika v posledních letech prožívá svůj velký boom, stává se modním hitem postihujícím lidi od nejmladších po nejstarší. Tisíce pestrobarevně oděných "cyklistů" dráždících svoje lakované duralové trubky zaplavují silnice, chodníky, lesní cesty a cyklostezky. Je jich každým rokem více, je to doslova záplava. Osobně nemám nic proti skalním cyklistům, provozujícím svého koníčka celoročně. Je to jejich životní styl, se svým kolem doslova žijí. A podle toho se také chovají. Umí v tom chodit, na silnici o nich skoro ani nevíte, jezdí úplně na krajnici, jezdí r ...

Kokořínsko, Roverky nebo Čápsko, záleží na každém jak tento kraj nazývá, je poměrně chudá oblast na zdroje pitné vody. Kromě Holanských rybníků, potoka Liběchovka, rybníčku ve Stranném a několika málo vodních ploch u Kokořína je tu i velmi málo vody na opláchnutí potu a osvěžení znavených nohou. Je to poměrně suchý kraj. Je dobré se proto před výletem do těchto míst zazásobit dostatečným množstvím vody v okolních vesnicích, popřípadě naplánovat trasu přes ně. Osobně tam znám pouze pět studánek s pitnou vodou.

Studánka nad Račí leží asi 10 metrů od zelené turistické značky poblíž kóty 360 nad skalní vyhlídkou Rač. Nad ní je umístěn kovový křížek. Dostanete se k ní když půjdete od Rače po zmíněné turistické značce smě ...

V historii těchto stránek dosud nikdy nečekalo tolik lidí na to, co napíšu o předcházejícím vandru. Je to situace nelehká a moje literární schopnosti zřejmě nebudou schopny dostatečně popsat průběh celé akce. Tak tedy na začátek uvedu pár informací pro ty, kdo tam s námi nebyli. Srub Kačabača známe už někdy od roku 1996, přesně nevím kdy jsem tam vlastně byl poprvé. Pak jsme se tam dlouho nedostali a při předloňské zimní návštěvě jsme srub našli v horším stavu, přesto ale sloužil svému účelu a nabídl nám cenné teplo. To nejhorší ho teprve čekalo. Dorazili jsme po několika měsících a našli jej ve velmi zuboženém stavu. Nájezdy travních spotřebitelů se na něm krutě podepsaly, trampové se té myšárně raději obloukem vyhnuli. Následovala tedy výprava při které jsme srub vyčistili, opravili co se dalo a d ...

Po závažných zdravotních problémech zemřel v pondělí 10.března 2008 krátce po poledni ve věku 88 let herec Radovan Lukavský. Měl jsem ho rád a proto tímto článkem mu vzdávám hold.

Radovan Lukavský se narodil 1.listopadu 1919 v Praze v poměrně chudé rodině. Jeho otec byl truhlářský mistr Rudolf Lukavský, který pocházel ze Stodu u Plzně, matkou bývalá služka a ochotnická herečka Marie Lukavská, rozená Čačalová, která pocházela z Bystřice pod Hostýnem. Jeho matka byla hluboce věřící katolička, která svého syna od útlého dětství vodila do kostela. Radovanovi se v kostele líbilo a rád chodil ministrovat a pomáhat při zahradních pracích do blízkého kláštera anglických panen. Jedna z tamních sester, mater Stránská, se kterou si často povídal při práci na zahradě, hrála patrně rozhodující r ...

Moj drahí synu!

Píšu pomalu, páč vím, že neumíš rychle číst.

Už nebydlíme tam, kde jsme bydleli. Tvůj tata četl, že nejvíc dopravních nehod se stane ve dvacetikilometrovém okruhu od bydliště, tak jsme se přestěhovaly. Nemůžu ti napsat číslo domu, protože předešlí gádžové ho vzali s sebou, aby si nemuseli měnit adresu.

V novém domě je všechno fajné. I pračku máme, i když ňák nefunguje. Dala jsem do ní šaty, zatáhla za provázek a vod tý doby jsem je neviděla.

Ale nejní to tu špatný. Minulý týden pršelo jen dvakrát. Poprvé tři, podruhé čtyři dny.

Poslala jsem ti kabát, kerej si chtěl, ale podle tvýho otce by byl balík kvůlivá knoflíkům móc těžkej, tak jsem je uřezala. Máš je v levý kapce.

Tvá sestra dn ...

Byl konec srpna roku 1992, když Unkas přišel s plánem čundru směrem ke Kožlí, zřícenině hrádku nedaleko Benešova. V poslední době jsme rozjeli velkou sérii vandrů na Sázavu, tímto směrem jsme dosud nikdy nešli a ani to tam nikdo neznal. Snad možná podle mapy. Byla to vítaná změna. Akce přilákala na naše poměry i velký počet lidí. Kromě mě (tedy Lávy) přislíbil vyrazit Unkas, Medelák, Karlik a vyjímečně i Janovák. S Unkasem vyjela i jeho přítelkyně Jana, zvaná Koneferka, která sebou vzala i svojí kamarádku. Celá tato sestava se sešla poslední víkend v květnu zmíněného roku v Unříněvsi na nádraží. Bylo poměrně pozdě, bylo jasné že toho dne na Kožlí nedojdeme. Sedli jsme do vlaku a vyjeli do Benešova, kam jsme dorazili za večerního šera. Rychle jsme vyrazili ke konopišťskému zámeckému parku, dříve než ...

Psal se rok 1996, léto se už pomalu přehouplo do své druhé poloviny a naše opojení předválečnými betonovými bunkry bylo v té době na vrcholu. Byl konec srpna a vypadalo to že bude chvíli vandrovní půst, protože vojenský útvar v Praze Miškovicích u kterého Unkas právě sloužil tehdy zrovna opušťáky pro řadové vojáky nehýřil. Já i moje máma jsme měli v týdnu dovolenou, poflakovali se doma a předpokládali že to tak bude i nadále. Ve čtvrtek večer se ale otevřely dveře od bytu a v nich Unkas s opušťákem až do neděle v ruce. Bylo rozhodnuto, jedem ven. A protože jsme mířili na Šumavu, vyrazila s námi i mamka. V pátek ráno jsme tedy vyrazili metrem na Anděla a nasedli na první autobus jedoucí směrem na Volary. Cesta tam nebývá zrovna nejpohodlnější, autobusy tím směrem bývají pěkně narvané. Nicméně jsme c ...

Když na konci druhého únorového týdne roku 2008 předpověděly rosničky krásné počasí, nechali jsme se s Medelákem zlákat k výjezdu na nějaký předjarní vandr. Protože se naše sólíčka před začátkem jara stávají pomalu ale jistě tradicí, oba (ten druhý jsem já, tedy Láva) jsme se hned rozhodli že v polovině února vyrazíme. Oblíbili jsme si trasu od Kladna, přes Srby, Doksy, Dolní Bezděkov, Bratronice a Nižbor do Hýskova. Šli jsme tudy už mnohokrát v minulosti, líbí se nám tu a tak vandr do těchto míst byl jasnou volbou. Nikam moc nespěcháme a tak nám to vychází na dva dny klidného nenáročného pochodu. Chvíli se rozmýšlel ještě Džarda že by s námi vyrazil, přepadla jej však nemoc a proto jsme tedy zůstali s Medelákem osa ...

Na jaře roku 1990 jsme si s Unkasem, Píbou a Pictusem postavili srub na Benických skalkách kousek od Uhříněvse. Byl hezky ukrytý pod skálou, na blízkost od Prahy tu byl opravdový klid. V noci se kolem proháněli jeleni a srnky, nebyla nouze o množství zajíců a bažantů. Prostě idylka. Brzy se mezi kluky z Uhříněvse rozšířila zpráva o existenci srubu a tak jejich návštěva na sebe nenechala dlouho čekat. Poprvé dorazili na konci května. Asi jsme si nějak padli do oka, protože jsme byli rádi, že sem za námi začali chodit. Brzy jsme tu založili trampskou osadu, kterou jsme nazvali podle jednoho amerického státu. Pouze jsme trochu pozměnili název a místo dvou N v názvu jsme začali psát Minessota s dvěma S. Brzy si kluci začali stavět srub navazující na ten náš a osada se tak začala poprvé výrazně rozšiřova ...

Když se naše parta dala na jaře roku 1990 dohromady a hned první léto jsme vyrazili jsme vyrazili na týdenní vandr, položili jsme tak základ každoročním tradičním vandrům, tzv. "tejdeňákům" . Od té doby jsme pravidelně na začátku prázdnin sbalili spacáky, celty a bágly a vyrazili jsme na celý týden někam do přírody. Tato naše tradice se držela až do roku 1997, kdy jsme vyrazili naposledy. Pak rodinné a jiné důvody už znemožňovaly většině party vyrazit na takhle dlouhou dobu a vandry se od té doby omezily spíše na víkendy. V roce 1992 jsme tuhle akci úspěšně naplánovali a mohli tak vyrazit na celý týden. Dohodnuto bylo, že vyrazíme druhou sobotu v červenci a vydržíme pokud možno až do následující neděle. V plánu bylo že pojedeme do severních Čech, mezi pískovcové skály nedaleko městečka Dubá. Kromě m ...

Návštěvníky, kteří přišli na tuto stránku s tím že si přečtou recept na to jak vyfouknout velikonoční kraslice, budou následujícími větami zklamáni. Nejde totiž o recept, ale o popis jednoho z našich jarních vandrů z roku 1996. Proč zrovna tento nadpis pochopíte, když se začtete do následujících řádek. Tehdy Unkas dostal opušťák z vojny na celý víkend a i následující velikonoční pondělí. No a jak už u Unkase bývalo v takových případech obvyklé, vzniklého volna okamžitě využil na naplánování nějakého čundru. Nešel domů za přítelkyní, ale za kamarády ven. Této nabídky jsem se samozřejmě chytil já (Láva), neváhal využít příležitosti ani Grepa. Zbytek party se z různých důvodů nepřihlásil. Zbývalo ještě vyřešit otázku jak s pátečním odjezdem, neboť Unkas mohl opustit útvar až v pátek odpoledne. Spolu s ...

Takže varianta buřty na pivu s omáčkou pivo s kečupem je dobrá , ale stojí za to (obzvlášť když je po výplatě)si je trošku doladit.
-------------------------------------------------
Ingredience
6 pravých špekáčků
300 ml kečup ostrý
300 ml pivo tmavé
1 palička česneku
300 gr slanina anglická
6 feferonek(beraní rohy)
1 cibule
sůl
-------------------------------------------------
Špekáčky oloupeme a nakrojíme v polovině
Utřeme si prolisovaný česnek se solí
Vymázneme vnitřní poloviny špekáčků
vložíme do špekáčků postupně
plátek slaniny
plátek cibule
a po jedné feferonce
Zbytek slaniny a cibule rozkrájíme na drobné kostičky
Smícháme ostrý kečup s ...

Asi týden před koncem ledna 2008 přišel náš kamarád Dudu (jinak někdy zvaný také Unprofor) s myšlenkou velkého vandru na Kokořínsko. Jeho kamarád tam na jednom srubu slavil narozeniny a my se chtěli přichomejtnout, popřát mu další spokojené roky a pak vyrazit směrem na Blíževedly. Plán ale ztroskotal hned v zárodku, neboť Duduovi rodinná situace nedovolila nikam vyjet. Proběhlo pár telefonátů mezi zbytkem party a světlo světa spatřil plán nový. Opustili jsme původní myšlenku výjezdu na sever a jednomyslně jsme si odhlasovali vandr do Brd. A rovnou jsme chtěli vyrazit po stopách, které jsme tady vyšlapali zhruba před dvěma měsíci s Medelákem. Od začátku bylo jasné že jedu já (Láva), Džarda, Voříšek a Medelák. Účast nevyvrátil ani Bludi, zdravotní problémy ho však podržely doma. No a ...

Podle informací našeho kamaráda Čundrboye, který byl na Kačabače koncem prosince, bude potřeba se pustit do opravy střechy. Do srubu totiž zatéká. Když zatopili v kamnech a začal tát sníh na střeše, dovnitř teklo jako do necek. Prý byly mokré horní postele. Původně jsme chtěli naplánovat nějaké opravy v okolí srubu a nadělat dřevo na narozeniny Sněhurky, tohle ale bude důležitější. Samozřejmě že dalším činnostem se meze nekladou, priorita bude hlavně natáhnout lepenku na střechu. Kamarád nám doveze veškerý materiál v pátek skoro až pod nos, tedy na Skalku. Odvoz staré lepenky zajistíme na neděli. Takže jste všichni kdo chcete přiložit ruku k dílu zváni, třeba se nám za ten víkend podaří udělat spousty práce nejen na střeše.

Zvadlo by nebylo kompletní, kdybych nedodal nějaké lákadlo ...

Na jaře a na počátku léta roku 1996 proběhla velká série vandrů směřujících do našeho oblíbeného Hýskova. V této době jsme nejčastěji jezdili ve složení mě (tedy Lávy), Unkase a Grepy. Ostatním v tuto dobu pracovní a rodinné povinnosti neumožňovaly jezdit časteji na vandry. To se naštěstí časem zase změnilo. Každopádně tento čas byl ve znamení nás třech. Na začátku srpna toho roku jsme opět stáli před rozhodnutím kam pojedeme na víkend, místo Hýskova to tentokrát vyhrály Blíževedly. Zatoužili jsme prostě po změně. V pátek jsme si s Grepou vyjednali že nás mistři pustí z práce dříve, Unkas měl opušťák a tak jsme se po obědě mohli sejít u nás doma. Unkas vytáhl trumf, nad kterým jsme zůstali jen užasle civět. Vezl sebou 10-ti litrový kanystr vína. Perfektní nápad, a ještě lepší když nám navrhnul ať ve ...

Na jaře v roce 1999 jsem (Láva) podnikl několik za sebou jdoucích výprav do našeho oblíbeného Hýskova. Vždycky se jednalo vandry spojené s průzkumem zbytků opevnění, vždycky jsme si zahráli na vojáky, prostě pár povedených víkendů. V květnu se k našemu duelu připojil i Džarda a nenechal se ani moc ukecávat na cíl našeho dalšího vandru. Bylo jasné že se jede opět do Hýskova. Pro nezasvěcené doplním informaci o tom, že jsme si tam našli bezvadné tábořiště u jednoho zabetonovaného bunkru za kolejemi, v případě nepřízně počasí je možnost zalézt do tunýlku pod tratí. Prostě do těch míst jezdíme rádi dodnes a vždycky když se nemůžeme rozhodnout kam jet, padne většinou volba právě na okolí Berouna. Bez větších příprav jsme si tedy dohodli vandr na začátek května roku 1999 a na startu celé operace jsme stál ...

Nejsnadnější způsob tepelné přípravy špekáčků je jejich opečení nad ohněm nebo dřevěným uhlím. Buřty na pivu se také pečou, avšak jsou v lahodné omáčce. Jejich přípravu se vám pokusím trochu přiblížit. Seženeme jakékoliv špekáčky, osobně doporučuji Davelské. Buřty oloupeme a podélně nařízneme. Vnitřek lehce nasolíme a opepříme. Nakrájíme si cibuli na kolečka a vkládáme jí do naříznutých špekáčků. Ty pak naskládáme do pečící misky, pekáčku nebo hrnce a proložíme je další cibulí. Poměr buřtů a cibule je tak 3:1. Připravíme si směs na zalití. Do sladkého kečupu přidáme trochu pálivého, můžeme přidat i trochu chilli. Vzniklou směsí pak špekáčky zalijeme. Nakonec přilijeme asi tak 3 dcl černého piva a pekáč vložíme do trouby. Pečeme asi půl hodiny. Dají se připravit i v kotlíku nad ohništěm, tudíž je rec ...

Trasu z Domašína přes Radošovice, Bílkovice a Divišov do Českého Šternberka jsme v minulosti šli už mockrát, její absolvování se dá počítat na desítky. Jeden z dalších vandrů do tohoto kraje jsme si naplánovali na konec ledna 2004. Účast jsem potvrdil já (tedy Láva), Džarda a Medelák, po dlouhé době s námi přislíbil vyrazit Grepa. Měli jsme štěstí, nebylo tolik sněhu a tak spaní pod širákem nebylo otázkou nezdravého rozumu. Vše domluveno a mohlo se vyrazit.

Spicha jsme měli v pátek odpoledne v naší oblíbené restauraci Velká Praha v Uhříněvsi. Z práce jsme s Grepou jeli hned ke mě domů, tady jsem se navlékl do maskáčů a vyrazili jsme do Uhříněvse. Džarda už byl na místě a mlsal pivo. Zbýval tedy Medelák, tradičně měl dorazit jako poslední. To že jsme se tu díky tomu ...

Potřebuju si zde odložit pár Tater a jiných modýlků.

První je Tatra 148 třístranný sklápěč v měřítku 1:87
Pár ůdajů o skutečném vozidle
...............................
Motor - TATRA 2 - 928 - 17 s omezovacím regulátorem
Druh -vícepalivový,čtyřdobý,vznětový s přímým vstřikem paliva
Počet válců - 8
Uspořádání válců - samostatné válce ve dvou řadách do V
Vrtání/zdvih 120/140
Výkon při 2000 ot.min-1 148,6 kW

Druhý typ je Tatra 111 provedení valník v měřítku 1:87
ůdaje o vozidle
..............................
Motor: 12-válec V12 Chlazení: vzduchem Obsah motoru: 14.825 ccm Výkon motoru: 132 kW

Třetí model představuje tahač Tatra ...

Při prolistovávání různými kuchařskými knihami jsem narazil na velice kuriozní recept při jehož čtení sem se utvrdil že vegetarián ze mne nebude i když starší recept na koprovou omáčku s vejcem na to ukazoval , ale tam bylo od masa upuštěno pouze z finančních důvodů .
Ale teď už k té kuriozitě.
----------------------------------
Recept na výrobu sojového sýra "Tofu"

1000 gr sojových bobů
45 gr Bílé modelářské sádry
600 dcl vody
----------------------------------
Nabobtnané boby rozmixujeme se třemi litry vody na kaši.
Přidáme další tři litry vody.
Promícháme a vaříme asi dvacet minut.
Přecedíme přes síto a tím nám vznikne takzvané "Sojové mléko". ...

V polovině července 1996 dostal Unkas znovu na celý víkend opušťák z vojny, doma ho to nebavilo a tak bylo jasné že jedeme na vandr. U takové akce jsem samozřejmě nemohl chybět já (Láva), i Grepa si našel čas a v maskáčích v pátek stepoval u mě před barákem. Zbývalo počkat na Unkase, ten dorazil z kasáren až kolem druhé odpoledne. Zato se činil, od mladých vyfasoval už tradičně flašku rumu a nějaké cigarety. Moc jsme neváhali a hned jsme vyrazili na metro. Všechno klapalo jak na drátku, metra jsme stíhali akorát a jen co jsme dorazili na Smíchovské nádraží, hned nám to jelo. Nestihli jsme si koupit ani pivo na cestu, došlo tedy na láhev rumu. Grepa tentokrát byl opatrnější a držel s námi krok. Cesta ubíhala vez větších příhod a zhruba za hodinu jsme vystupovali v Berouně. Na nádraží jsme si skočili ...

Polovina devadesátých let minulého století byla pro nás doslova žní na skvělé vandry, jezdilo se skoro každý víkend. V červnu a červenci roku 1996 pracovní a vojenské povinnosti znemožňovaly větší výpravy Džardovi a Medelákovi, zbylo tedy na mě (Láva), Unkasovi a Grepovi držet nastolené tempo. Unkas dostal z vojny sérii opušťáků, a to by nebyl on aby je neprožil v přírodě. Celkem jsme ani neřešili kam jezdit, zalíbilo se nám tenkrát v Hýskově u Berouna. V květnu toto roku jsme to tam prozkoumali poprvé, při výpravě z Hýskova do Karlštejna. Našli jsme tu krásné a suché spaní pod jedním železničním mostkem, předválečných pevností tu bylo požehnaně a pod nádražím jsme narazili na perfektní hospodu. Pod zmíněným mostem jsme pak v budoucnosti mockrát přespali, jezdíme sem do současnosti a počet našich př ...

Koncem září roku 1995 jsme s Medelákem znovu chtěli vyrazit na průzkum bunkrů k městu Dubá. Čtrnáct dní před tím jsme do těchto míst už vyrazili a dost se nám tam zalíbilo. Dohodli jsme tedy jeden víkendový čundr a vyšlo to právě na konec září. Oproti minule jsme ale chtěli vyrazit s jednou změnou, v plánu bylo vzít sebou vzduchovky. Ani nevím proč, ale prostě nás to tenkrát napadlo. Medelák měl svojí, poměrně starší a méně účinnou vzduchovku, já (Láva) jsem si zapůjčil od Grepy zánovní flintu. Obě zbraně jsme rozebrali a zabalili do báglů tak, aby z nich nebylo nic vidět. Zakoupili jsme hromadu munice, každý jsme sebou táhli dvě balení po pěti stech kusech diabolek. Každý jsme navíc zakoupili dvě půllitrové flašky Peach-vodky, přeci je ...

Náš zájem o předválečné opevnění nabýval od roku 1995 na obrátkách, doslova každý druhý čundr jsme směřovali za betonem. Tenkrát byla v pohraničních pevnostech ještě spousta vybavení a my zatoužili po vzoru několika známých muzeí vlastnit taky jednu expozici v řopíku. Nejsnadnější cesta jak dosáhnout svého cíle, je požádat o pronájem pozemku pod bunkrem příslušný obecní úřad. Zalíbily se nám dva bunkry u obce Rozprechtice nedaleko města Dubá. Úředníci na tamním obecním úřadu byli k našemu snažení velmi vstřícní a v lednu 1997 nám pozemek pod jedním z bunkrů Liběchovské příčky přiklepli. Již předtím jsme se neúspěšně pokusili o opravu sousedního bunkru v lese, teď jsme měli zelenou. Dostali jsme do pronájmu pozemek pod bunkrem 3/A-140Z, patřící do stavebního úseku Q1 - Vrchovany. Obj ...

K posezení s přáteli, zahradní zábavě nebo k ohýnku na vandru se vždycky hodí nějaké grilované maso. Vegetariáni jistě namítnou že vždycky ne, ale pro nás masožravce je takové pečené masíčko lahůdka. Pro někoho stačí si maso posypat grilovacím kořením, zalít olejem a po dvou dnech s ním praštit na rošt. My máme ale zmlsané jazýčky a s touto kombinací se nespokojíme. Dostal jsem recept od jednoho kamaráda, veleváženého pana kuchaře, se kterým slavíme úspěchy kam přijdeme. Tak se tomu receptu podíváme na zoubek ....
Zakoupíme vepřovou krkovici, je na nás zda-li s kostí nebo už vykoštěnou. Maso naporcujeme na 1 centimetr silné plátky, po krajích nařízneme a rozklepeme paličkou na maso. Viděl jsem i naklepávání pěstí a taky se to osvědčilo . Připravíme si kořen ...

Suroviny
300 ml mléka
2 lžíce hladké mouky
100 ml smetany
150 ml vývaru z masoxu
40 gr másla
2 lžičky octa
1 lžíce vody
svazek kopru
sůl
cukr
2 Vejce

Příprava
1.V polovině studeného mléka rozšleháme mouku. Zbytek uvedeme do varu, rozšlehanou mouku s mlékem do něj vlijeme a povaříme asi 20 minut. Podle potřeby zředíme vývarem. Nakonec přilijeme smetanu.
2.Kopr omyjeme a posekáme nadrobno. Svaříme ocet, vodu, usekaný kopr a máslo. Směs vlijeme do omáčky, dochutíme solí a cukrem, dobře prošleháme a již nevaříme.
3.Vejce uvaříme natvrdo , překrojíme napůl a vložíme do talíře
4.Přiznávám se knedlík jsem koupil hotový
5.Samozřejmě že omáčku lze koup ...

Blíží se nám vánoce a tak když jsem navštívil Bluďáka který mi sdělil že nemá čas že zrovna peče cukroví rozhodl jsem se k podobnému kroku .Že též zkusím nějaké to cukrovíčko vyrobit leč péci se nebude.
Takže pokus číslo jedna byl "čokoládový salámek"

250 gr piškot
200 gr čokolády na vaření
100 gr tuku na pečení
200 gr práškového cukru
50 gr kakaa
100 gr kandovaného ovoce

Příprava :
piškoty najemno nameleme
Čokoládu rozlámeme a rozpusťíme s tukem ve vodní lázni.
Vypracujeme těsto z rozpuštěné čokolády , kakaa, kandovaného ovoce a vytvoříme z něj váleček
Váleček zabalíme do celofánu či alobalu vysypaného cukrem a dáme ztuhnout do lednice.

-------------------------- ...

Už několikrát jsme plánovali průzkumnou akci na počátek Brdského hřebene, někam do míst mezi Kytínem a Zadní Třebání. V těchto místech jsme nikdy na vandru nebyli, nezná to tu ani kamarád Čundrboy, který jižní Brdy sjezdil křížem krážem. Tenhle víkend, tedy 14.-16.prosince 2007, jsme si konečně s Medelákem našli volno. Vzhledem k tomu, že nám byla na pátek v práci nařízená nucená dovolená, bylo rozhodnuto že razíme hned v pátek ráno. Této narychlo sesbírané akce jsem se zúčastnil já (tedy Láva) a Medelák.

Podle plánu jsme se měli sejít v sedm hodin ráno na autobusové stanici u mě před barákem, autobusem se pak dopravit na Vršovické nádraží odkud jezdí vlak směrem na Dobříš. To by ale nebyl Medelák, aby nám neplánovaně nezměnil naše plány. Zaspal !! Na stanici jsem stepoval více jak ...

V první polovině devadesátých let minulého století mě můj kamarád zasvětil do oblasti zvané "bunkrologie". Zájmu o předválečné opevnění jsem spolu se zbytkem naší osady úplně propadl. První knížka kterou jsem o bunkrech držel v ruce byla Pražská čára z edice Pevnosti. Pojednávala o opevněném předmostí sloužící k obraně Prahy před vpádem cizích vojsk od západu. Linie byla součástí první záchytné vnitrozemské příčky (ze zamýšlených tří), a na jihu navazovala u obce Slapy na tzv.Vltavskou linii a na severu u Mělníka na Liběchovskou příčku. Pražská čára byla za okupace téměř zničena, většina jejích betonových krytů byla vnitřní náloží odpálena a ze vzniklých trosek bylo následně odtěženo železo a beton odvezen. Z opevněného pásma se dochovalo jen několi ...

V první polovině devadesátých let minulého století nás uchvátila krása a tajemství železobetonových pevností, vystavěných před válkou na obranu proti vpádu německých vojsk na naše území. Vlivem záříjových událostí roku 1938 se nakonec nebojovalo, armáda se musela vzdát svého pohraničí a s ním i většiny pevností. Německá armáda nakonec v březnu 1939 obsadila i zbytek republiky a byl zřízen Protektorát Čechy a Morava. Betonové monolity jsou rozesety po celém území naší republiky. Za minulého režimu opět některé pevnosti ožily, spousta jich ale zůstala stranou aktivit poválečné armády. Pro revoluci se rouška tajemství poodhalila a byla poprvé možnost se o opevnění zajímat bez hrozby postihu. Vznikaly vojensko-historické spolky, vydávaly se nové knihy. Opevnění se stávalo populárním. V klubu vojenské hi ...

Při několika průzkumných výpravách do pohraničí jsme v tamních pevnůstkách objevili spoustu dobového vybavení a protože nás předválečné opevnění v polovině devadesátých let minulého století velmi zajímalo, pomalu v nás dozrála myšlenka si vytvořit vlastní muzeum. Cílem bylo obsadit některou pevnůstku, opravit poškození a vybavit jí dobovou výstrojí. Velmi se nám líbila oblast okolo města Dubá nedaleko České Lípy, rádi jsme do těch míst jezdili a místní opevnění přímo lákalo k podrobnému průzkumu. Nejvíce se nám zalíbil bunkr typu E v lese vlevo vedle silnice Dubá - Mšeno. Jednalo se o druhosledový bunkr čelně postřelující zmíněnou silnici. Jeho číslo bylo 203, patřil do stavebního úseku Q1 - Vrchovany a jeho betonáž proběhla 11.8.1938. Firma jej nestihla dokončit a tak bunkr zůstal v hrubé betonáži, ...

V dobách našeho největšího nadšení pro předválečné opevnění jsme spoustu vandrů směřovali právě za betonem. Jezdili jsme po vnitrozemských záchytných příčkách, po rozbitých liniích a po všem co mělo jen trochu společného s armádou první republiky. Na těžké opevnění na naší severní hranici je to od nás z Prahy trochu daleko a tak bylo pro běžný vandr mimo dosah. Na jaře v roce 1996 jsme se konečně sešli parta čtyřech nadšenců a ta jsme naplánovali průzkumnou výpravu do Orlických hor a na Náchodsko. Ve čtyřech lidech je rozhodně výhodnější cestovat do tamních končin autem, vlakem to vyjde draho a pohyb po opevnění je omezen na cestování okolo vlakových stanic. Sebrali jsme tedy mojí starou zrezlou stodvacítku a v sestavě mě (Lávy), Džardy, Medeláka a Karlika jsme využili jednoho prodlouženého víkendu ...

Češi jsou národem který rád podléhá módním trendům, tomu co právě letí. Příkladem je třeba taková cyklistika. Každým rokem přibývá na silnicích, chodnících, lesích a cyklostezkách pestrobarevně oblečených cyklistů na nejrůznějších typech jízdních kol. Je to prostě v kurzu. Stejně tak dopadl i koníček zvaný bunkrologie. Po pádu minulého režimu se částečně odkrylo tajemství betonových monolitů vystavěných ředitelstvím opevňovacích prací před druhou světovou válkou, určených na obranu republiky před vpádem německých vojsk. Kvůli Mnihovské dohodě v roce 1938 se nakonec nebojovalo, armáda se stáhla z pohraničí a opevnění nedostálo svému poslání. V různém stadiu přečkalo válku, po válce je opět armáda zahalila hradbou mlčenlivosti. Teprve až někdy v 80-tých letech kdy opevnění už pomalu ztrácelo smysl pro ...

Když jsem počátkem října 2007 psal zvadlo na opravu Kačabači, ani ve snu mě nenapadlo že se akce setká s tak velkým úspěchem. Oproti stejné akci na jaře tohoto roku, pozvánka na našich mladých webových stránkách zahýbala s naší Minessotou a účast přislíbili všichni aktivně jezdící členové naší osady, včetně lidí kteří s námi jezdí a nejsou v naší osadě. Postupně se v diskuzi začali ozývat další opravy-chtiví zájemci a tak nedlouho před samotným odjezdem jsme očekávali na naše poměry nebývale hojnou účast. Nakonec se sešla spousta skvělých lidí, Káča praskala ve švech a je jasné, že tomuto v minulosti chátrajícímu sroubku se blýsklo na lepší časy. Kačabače přejeme v budoucnosti spoustu takových lidí jako se tu sešlo tento listopadový víkend, hodně trampů tělem i duší a málo těch, kteří si neumí vážit ...

Když jsem zhruba před rokem vyrazil s Džardou na našem letním týdenním vandru na průzkum linie předválečných bunkrů nedaleko Nedamova, netušil jsem že nás toto téma na několik let pořádně chytne a stane se naším velkým koníčkem. V září 1995 jsme s Medelákem chtěli vyrazit opět do stejných míst jako loni, neboť bunkry v té oblasti byly pro nás v té době opředeny tajemstvím. A tajemství jak známo láká všechny od kluků, přes chlapy až po dědečky. Zakoupili jsme tu nejlepší mapu která tehdy na trhu byla, byla to vojensko - turistická mapa s detailem na tehdejší dobu zcela nevídaným. Drželi jsme se plánu i přesto, že předpověď na nadcházející víkend hlásila deštivé počasí. A tak tedy na počátku září jsme měli sbaleno a mohli jsme vyrazit do severních čech. Razil jsem já (Láva) a Medelák. Cíl cesty : stav ...

V únoru 2002 jsme chtěli vyrazit s Medelákem někam na čundr, někam zalézt a v klidu přečkat celý víkend. Volba padla na seník u vesnice Tehov nedaleko Prahy. Sem jsme v minulosti několikrát zamířili svoje kroky při nepřízni počasí. Ani teď to nevypadalo na počátek jara, tak jsme se dohodli že pojedeme sem. Vybaveni dvěma litry rumu jsme se v polovině února sešli v pátek u mě (Láva) doma. Skočili jsme na autobus a dorazili jsme k Medelákovi do Uhříněvse. Medelák ještě neměl zabaleno, proto jsme vyrazili až za tmy. Z nádraží jsme přejeli vlakem do Světic, kde jsme rovnou zamířili do hospůdky Garáž kousek nad fotbalovým hřištěm. Je to malá rodinná restaurace vytvořená v bývalé garáži. Dali jsme pár piv a razili jsme dál na Tehov. Od zmíněné vesnice nahoru na kopec Hůra to byl už jen kousek. Seník jsme ...

V letech našeho největšího vojensko-historického nadšení jsme se rozhodli že vyrazíme na bunkry u Berouna v dobovém oblečení. Koncem dubna roku 1996 jsme si domluvili průzkum opevnění formou vandru. Oblékli jsme si kopřiváky, což jsou vojenské uniformy předválečné armády, a vyjeli jsme ve složení mě (Láva), Džardy a Kóži metrem na Florenc. Tenkrát vlak na Berounku ještě nejezdil z Hlavního nádraží, ale pouze ze Smíchovského. Béčkem tedy na Smíchov kde jsme měli domluveného spicha se zbytkem mančaftu. Dorazil Unkas s Monikou. Byli jsme kompletní, mohli jsme vyrazit. Ve vlaku jsme si otevřeli flašku fernetu aby nám cesta lépe ubíhala. Cílem naší páteční cesty byl Hýskov a protože se nám nechtělo jít pěšky, počkali jsme na další vlak v Berounu na nádraží. Toho jsme s Džardou využili a přes železniční m ...

Tradičně jsme každý rok vyráželi na silvestra do přírody, jezdili jsme na pravidelné týdenní vandry, napadla nás také myšlenka že si zpříjemníme jeden každoroční čundr pořádnou porcí jídla. V plánu bylo že se celý čundr budeme věnovat jen kuchtění a následné konzumaci nejrůznějších druhů potravin. A tak jsme se tedy v srpnu 1996 dohodli na jeden víkend a začali jsme s přípravou. Naložili jsme romadůry do piva, zakoupili 50 lahvových piv a 4 bochníky chleba. O zbytek se postaral Unkas. V pátek jsme naskákali do mojí (Láva) zelené škodovky a spolu s Grepou a Džardou jsme vyjeli směrem na Miškovice kde jsme měli spicha s Unkasem. Sebou jsme vezli ještě velikou plachtu maskovací sítě. Unkas se činil, s masem do auta mu museli pomoci další dva "kolegové". Donesl čtyři kuřata, dvě flákoty masa a spoustu d ...

Počátkem února 1996 dostal Unkas opušťák z vojny na celý víkend a tak se rozhodl že nebude doma s rodinkou, ale že vyrazí na vandr. Nemusel nás dvakrát pobízet, ihned jsme se pro jeho plán nadchli. Cíl našeho vandru byl jasný. Asi před třemi měsíci jsme objevili perfektně zařízený bunkr u Nových Osinalic s kamny a tudíž i perfektně odolný proti zimě. Otázku dopravy jsme tentokrát vyřešili vlastním autem, protože nebylo nikoho kdo by nás odvezl až na místo. Autobusem v pátek do toho kraje je ve čtyřech lidech v podstatě nemožné. A opět jsme vyrazili jako před třemi měsíci ve stejné sestavě v podobě mě (Lávy), Džardy, Unkase a Pictuse. Já jsem v pátek dodal svojí starou zelenou zrezivělou škodovku, Pictus se ujal řízení a my se ujali lahvinky rumu. Pictus je skvělý řidič a po zledovatělých silnicích n ...

V těchto letech jsme doslova žili předválečným opevněním a to se odrazilo i ve stylu našich vandrů. Naše kroky stále častěji směřovaly za betonovými monolity roztroušenými po celé republice. Koncem listopadu 1995 jsme se dohodli že vyrazíme na dosud pro nás neprozkoumaný úsek bunkrů kolem Nových Osinalic, patřící pod opevněné pásmo zvané Liběchovská příčka. Sehnali jsme nějaké podklady a mohlo se vyrazit. Účast jsem přislíbil já (Láva), Unkas, Džarda a Pictus. V páteční odpoledne je ale problém dostat se ve čtyřech lidech do autobusu směřujícím tímto směrem. Rozhodli jsme se že to tedy vyřešíme jinak a dohodli jsme se s Jardou Novákem že nás do Zakšína doveze autem. Ideální řešení vyhovující oběma stranám, Jarda se vždycky rád projede. Poskládali jsme se tedy na benzín a naší cestě na sever už nic n ...

Jistě jste se už někdy setkali s potřebou vzít sebou na čundr místo konzerv nějakou dobrůtku. Nakládané hermelíny lze spíše použít jako chuťovku, "na nažrání" to moc není. Jeho kalorický obsah bohužel neznám, vzhledem k množství oleje bych ho ale lidem kteří drží linii moc nedoporučoval. Příprava je velmi jednoduchá, nezabere více jak půl hodiny, a není na ní co pokazit. Ochutit hermelíny lze v podstatě čímkoliv, mě se nejvíce osvědčila následující kombinace ....

Jako příklad uvedu přípravu do dvoulitrové sklenice. Obsah vyjde na zhruba 240 kč. Připravíme si koření. Sůl, mletý pepř, mleté nové koření a tymián rozmícháme v malé skleničce s trochou oleje a vytvoříme z toho takovou pastu. Poměr koření je asi 10x3x10x15. Hermelíny rozřízneme napůl a obě ...

Jelikož je právě ten nejdelší týden ...před výplatou... musíme pokračovat ve velmi levných receptech ( to vůbec neznamená že ne chutných ).Budeme potřebovat

půl balíčku špaget cca 9 kč

100 gr. Gothaje cca 10 kč

stroužek česneku cca 1 kč

půl cibule cca 1 kč

čtvrt až půl kečupu cca 5 kč

pět lžic oleje cca 1 kč

voda,elektřina atd vyůčtování přijde později takže hned řešit nemusíme .

------------------------------------------------------

Celkem nás tedy dvě porce ňamky vyjdou ihned na 27 kč

------------------------------------------------------

Špagety

v os ...

Tento vandr počátkem listopadu 2007 jsme nijak dopředu neplánovali, ještě den před odjezdem jsme se rozhodovali jestli jet nebo ne. Nakonec zvítězila chuť vyrazit někam do přírody nad nepřízní počasí. Ve čtvrtek večer jsem se (Láva) dohodnul s Medelákem že v pátek pojedeme směr Unhošť a Bratronice. V pátek se nám ale nepovedlo jít z práce dostatečně brzy, změnili jsme tedy plán a dohodli si že vyjedeme na Sázavu, do Kácova. Zavolali jsme ještě Džardovi, ten reagoval rychle a skočil hned u maskáčů. Sraz jsme měli na našem klasickém místě v restauraci Velká Praha. Džarda už tam na nás čekal. Medelák si ještě skočil domů zabalit věci, my jsme zatím svlažili hrdlo ve zmíněné restauraci. Nutno dodat že Medelák nám dal dostatek času na "osvěžení". Když dorazil, vydali jsme se na vlak, který jsme stihli je ...

Skoro každý rok na silvestra jsme trávili na čundru. Stejně tak konec roku 1995 a počátek následujícího roku jsme se posbírali celá parta a vyrazili jsme v maskáčích na seník na kopci Kalamajka mezi obcemi Domašín a Radošovice. Sem jsme v poslední době jezdili velmi často. Byl to seník vedle lesní silničky, uvnitř by se vešlo na spaní tak 20 lidí. Okolní les byl bohatý na dřevo, hospoda blízko, prostě ideální místo. Proto jsme ani na okamžik nezaváhali a vyrazili jsme sem. Sešla se nás pořádná parta ve složení: Džarda, Medelák, Kóža, Unkas, Robik, Karlik, Grepa a já (Láva). Protože první lednový den vycházel na pondělí, vyrazili jsme až v sobotu, na dvě noci. Sebou jsme vezli nebývalé množství zábavní pyrotechniky, na každého to vycházelo více jak 2 kilogramy různých petard, raket, světlic a podobný ...

Kolem přelomu tisíciletí jsme s vandrama trochu stagnovali, především díky naším rodinným a domácím povinnostem. Závislost na přírodě se u nás ale projevila i v zimě, proto jsme se s Medelákem dohodli že vyjedeme na víkend někam ven. Často jezdím (Láva) s Medelákem na tzv. sólíčka a tohle mělo být jedno z nich. Naplánovali jsme si výpravu na počátek ledna roku 2001. V tu dobu uhodily pořádné mrazy, my jsme však doufali že jsme na takový extrém připraveni. V pátek odpoledne jsme se tedy sešli u mě doma, slili naše zásoby rumu do čutor, lehce si kápli do strojku aby nebyla zima a vyrazili jsme vstříc mrazům. Metrem jsme se dopravili až na Masarykovo nádraží, vlak jel ale až za více jak hodinu. Nevadí, za chvíli jel vlak do Hostivic, odkud asi po půl hodině měl jet vlak směrem na Kladno. Koupili jsme s ...

Počátkem července roku 1993 jsme vyjeli na náš v pořadí třetí pravidelný týdenní vandr. Již loni jsme jeli na Kokořínsko, protože tento kraj máme velmi rádi, tak ani tentokrát jsme neudělali vyjímku a vyrazili jsme sem. Pouze jsme se vydali na nám nová místa. Je to již dlouho a proto si pořádně nepamatujeme jak se co přesně odehrálo, pokusím se jen o takový výčet událostí které tuto akci provázely. Pokud si na něco vzpomenete nebo najdete chybičku v popisu, dejte mi prosím vědět. Vyrazili jsme v sobotu v poměrně hojném počtu v podobě Pictuse, Píby, Unkase, Moniky, Džardy, Karlika, Medeláka, mě (tedy Lávy) a moničina psa. Náš cíl sesty prvního dne byl jasný, mířili jsme na Hřídelík, skalní hrádek nedaleko Blíževedel. Vlakem jsme z pražského Masarykova nádraží dojeli až do Lovosic, poté jsme lokálkou ...

Protože to vypadá že se poslední dobou vytrácí humor tady vypichuju

pár vtipů z diskuse

--------------------------------------------

Promlouvá tajemník k cikánům:

"Soudruzi cikáni, strana vám dá nové byty, prvotřídní zdravotní péči,rekreaci v lázních, nemocnice bude zadarmo, příplatky na děti

dostanete."

Naslouchá mu Dežo a říká: "Dobre hovorí."

A tajemník pokračuje: "Nebude nezaměstnanost! Všichni dostanete práci!"

A Dežo si uplivne: "Teraz to zjebal!"



-------------------------------------------------

Přistupí revizor do autobusu MHD a hlásí kontrolu jízdenek. Najednou vidí cikánku jak mlátí dítě po hlavě. "Co je? Proč ...

Tak když jsme u těch levných receptů měl bych pro labužníky perník levný a moc práce to taky nedá .

250Gr mouka hladká - cca 4Kč
100Gr cukr krystal - cca 5Kč
prášek do perníku - cca 2Kč
250 ml olej - cca 5Kč
250 ml mléko - cca 2,50Kč
2 lžíce kakaa - cca 3 Kč
--------------------------------
celkem nás moučník ke kávě vyjde
cca 22 Kč
Všechny sypké ingredience smícháme za sucha .
Opatrně přilijeme mléko a olej a mícháme až nám vznikne řidší těsto.těsto nalijeme do formy dle vašich představ a pečeme ve vyhřáté troubě cca na 190°C. ...

Tatarský biftek falešný ,velmi levný aneb pro ty co se neodváží konzumovat tepelně neopracované maso a pravý tatarák je i z cenového hlediska méně dostupný.
Tato náhražková varianta má už jen jedno ůskalí a to je syrový žloutek .
------------------------
250Gr salámu Gothaj
jeden žloutek
jedna sterilovaná okurka
jedna střední cibule
plnotučná hořčice
kečup
sůl
pepř
paprika
mletý kmín
Nakrájíme na kousky 250 Gr salámu Gothaj a umeleme je na masovém strojku . Vytvoříme placku s dolíkem do kterého vyklepneme žloutek z čerstvého vejce , přidáme nadrobno nakrájenou okurku a cibuli . Promísíme , dochutíme kořením a podáváme natřené na topinkách - lahůdka ...

Sekaná. Masově rozšířený pokrm, který se vyskytuje v nesčetných podobách chutích a variacích. Asi nejvíce jsou vidět tzv. salámové sekané. Typickým zástupcem této řady je bavorská sekaná. Je to seriový produkt masného průmyslu s přesně definovaným složením. Většinou jsou chuti nevýrazné, neutrální a je nutné je většinou tepelně upravit aby vůbec byli poživatelné. Proto je lepší domácí sekaná, vytvořená s mletého masa. Kouzlem tohoto druhu sekané, že díky lidové tvořivosti je, naprostá chuťová odlišnost, odvozená od toho, kdo takovou sekanou pekl. Zkrátka jiná ves, jinej pes… Každý tuto sekanou dělá jinak a dá se říct, že recept je kolikrát rodinným dědictvím, předávaným celá staletí.. Také díky tomu, zde nebudu uvádět přesné množství ingrediencí, ale spíše množství ,,od oka´´. Správné množství je v ...

Kuřecí křidélka ( tedy tohle byly docela velký křídla ) opláchneme a vložíme do remosky vymazané máslem . potřeme a zalijeme následující marinádou . Marináda - 4 lžíce oleje , 4 lžíce kozácké hořčice , 1 lžíce koření na hranolky ( to je velmi důležité-křídla dostanou opravdu vynikající chuť ) . Pečeme 30 minut . Podáváme se sladkou sterilovanou kukuřicí . Můžeme přelít výpekem .Kdo chce může jako přílohu použít čerstvý chléb. ...

Zřícenina hradu na vysokém čedičovém kopci mezi obcemi Stvolínky, Blíževedly a Litice. Hrad je podle některých pramenů poprvé připomínán roku 1427, nelze však vyloučit že byl založen ještě dříve, někdy mezi léty 1355-1381. Původní hrad byl po husitských válkách přestavěn a lépe opevněn. Větší část nynějších hradních zřícenin je právě z druhé čtvrtiny 15. století. Do obranné soustavy byly kromě hradeb zapojeny i obytné budovy. Majitel hradu Vilém II. z Illburka zemřel roku 1538 a vdova po něm se následně přestěhovala z nepohodlného hradu dolů do stvolínské tvrze, kde r. 1550 zemřela. R. 1608 prodala Alžběta z Vartemberka Ronov se Stvolínkami Adamu Hrzánovi z Harasova na Skalce. Tehdy je hrad Ronov poprvé uváděn jako pustý. Za třicetileté války se stal opuštěný hrad útočištěm obyvatel z nejbližšího o ...

Špekáčková pomazánka, další produkt studené kuchyně. Tato chutná, snadno roztíratelná hmota, je pro svoji nezaměnitelnou chuť špekáčků vhodná ke konzumaci k pivu, či aperitivu, na dlouhých cestách. 15 minutová domácí příprava této domácí pochutiny vás odmění rychlým doplněním energie a zahnáním hladu na cestě, když není čas něco zdlouhavě připravovat. Stačí vytáhnout, pečivo a bagr a může se servírovat.
Co budeme potřebovat:
6 špekáčků
2 tavené sýry
3 sladkokyselé okurky
kečup
hořčice
sůl, pepř
Postup:
Špekáčky oloupáním zbavíme šlupky, rušivého to elementu ve výsledné pochutině. Špekáčky ochuzené o slupku nastrouháme, dále nastrouháme okurku. Přidáme tavený sýr, kečup a hořičici a mícháním vytv ...

Pomazánka, chutná, obvykle studená kašovitá hmota, vhodná k mazání na různé druhy pečiva, topinek toastů a podobně. Doporučuje se servírovat hlavně ke snídani, kdy spolehlivě zasytí a srovná chuť v ústech po předchozím alkoholovém opojení. Dále přijde k chuti kdykoliv v průběhu dne, kdy člověka takzvaně honí mlsná, tj. snídaně už byla a do oběda daleko....
Budeme potřebovat:
1 velká játrová paštika nebo Májka
1 majolka
1 vejce uvařené natvrdo
1 sladkokyselá okurka
1 cibule (nejlépe šalotka)
pepř, sůl, pažitka
Postup:
Majolku dáme do misky a utřeme s paštikou, přidáme nadrobno pokrájenou cibulku, nastrouhanou okurku, nakonec nadrobno pokrájené vařené vejce. Osolíme, dle chuti opepříme a ochutíme posekanou pažitkou. Vyhodou nejen ...

Sroubek Kačabača nám v minulosti párkrát poskytl velmi cenné přístřeší a v zimě i velmi potřebné teplo. Bohužel však sroubek chátral a stávalo se z něho špinavé doupě. To jsme se s vděčnosti k němu rozhodli změnit a na jaře roku 2007 jsme provedli odvoz veškerého nanoseného odpadu, srub jsme vyčistili a opravili to nejnutnější. Více o opravě je zde : LINK . V započaté činnosti je však třeba pokračovat. Proto jsme se s Džardou a Čundrboyem dohodli že tam zajedeme přes víkend znovu a pustíme se do dalších oprav a údržby. Je potřeba srub zateplit, jsou moc velké spáry u stěn a jimi uniká cenné teplo. Dále je potřeba vyrobit jedna okenice, zábradlí kolem srubu a lavice ke stolu uvnitř. A samozřejmě dalším činnostem se meze nekladou. Přesu ...

Tento vandr jsme původně směřovali na Sázavu, chtěli jsme vyrazit až do Světlé nad Sázavou s několika zastávkami po cestě. Cílem bylo odlovit jednu schránku ze hry zvané Geocaching. Nedlouho před odjezdem jsme však zjistili že schránka je zničená a tak jsme začali hledat náhradní řešení. Do poslední chvíle jsme nevěděli jestli pojedeme z Kamenných Žehrovic přes Bratronice do Nižboru, nebo jestli si neušetříme kroky a nevyrazíme jen do Srbska a následně pak do Hýskova. Až v pátek jsme se rozhodli pro tu druhou variantu. Ještě dva dny před odjezdem jsme nevěděli kdo všechno pojede, stav účastníků kolísal až se nakonec ustálil na sestavě Bludi, Voříšek, Medelák a nakonec já (tedy Láva). A aby jsme se po cestě nenudili, připravili jsme si na nalezení několik schránek z Geocachingu, převážně umístěných v ...

Tento vandr jsme po předchozím nedávném čundru pojali spíše jako útlumový, klidnější a s menším počtem nachozených kilometrů. Karta se nakonec obrátila a tento víkend nám přinesl spoustu krásných zážitků na celý život, takových, na jaké se hned tak nezapomíná. Ale nebudu předbíhat a pokusím se to popsat popořádku. Byla polovina září 2007 .....

Jak je pro naší osadu zvykem, před odjezdem panovaly zmatky. Nevěděli jsme kam a nevěděli jsme kdo. Bohužel i tento víkend některé z nás zasáhly pracovní povinnosti a tak se náš počet před odjezdem ztenčil na čtyři, a to v podobě mě (tedy Lávy), Džardy, Voříška a Kojaka. Kojak (čti Kožak) je v partě nový a nutno dodat že se velmi osvědčil a že budeme rádi když s námi kdykoliv v budoucnosti pojede. Nejhorší dilema ale bylo kam vyrazit. Původní ...

Na každém vandru dochází k požití alkoholických nápojů, zejména piva, ať už v míře obvyklé nebo i větší. A jak je všeobecně známo s pivem roste chuť. Rozhodl jsem se vám nabídnout jednu pochutinu, která je "jak se říká na spravení chuti". Jedná se o tepelně upravený bůček zabalený v kořeněném obalu a uleželý.
Co budeme potřebovat:
Bůček- libovost dle chuti budoucích strávníků
Sůl
Pepř
Nové koření
Bobkový list
Mletá paprika
Drcený kmín

Zakoupený bůček vložíme do kastrolu přiměřené velikosti. Bůček prozatím nevykošťujeme, bylo by to obtížné vznikají ztráty a hrozí poranění. Kdo spěchá může využít služeb Papinova hrníčku. Zalijeme vodou, osolíme, přidáme bobkový list, peř celý a nové koření. Poté vaříme do měkka cca 2 až ...

Jelikož moje druhé zaměstnání je řidič příměstské MHD, přicházím skoro denně do styku s různými lidmi. Na dnešní setkání ale dlouho nezapomenu. Na konečné v Hostavicích si ke mě přišel dát řeč jeden milý starší pán, evidentně potěšený že si může s někým popovídat. Řeč šla o nedaleké objížďce, o počasí a o okolí. Když po trati nad našimi hlavami projel rychlík na Pardubice, prohlásil jsem že se těším na zítřek, protože jedeme na čundr. Dědeček zbystřil a hned se mě zeptal jak jezdíme na čundry. Prohlásil jsem že oblékneme staré hadry a většinou vyrážíme pod širák. V tu chvíli zjihnul a rozzářil se jako sluníčko. "Já taky jezdím, od malička". Když zjistil že máme tohoto společného koníčka, ihned mi řekl že si budem jako staří trampové tykat a představil se mi přezdívkou. Postupně mi vyprávěl že mají o ...

Od roku 1990, kdy jsme se jako trampská osada dali dohromady, byly naší letní tradicí každoroční letní týdenní vandry, zvané tejdeňáky. Zpočátku bývala účast vysoká, v dalších letech však především vojenské a pracovní povinnosti zanechávaly v našich řadách citelné mezery. V roce 1995 takto odpadl Grepa i Medelák. Na víkend s námi vyrazil Unkas s Karlikem, Mončou a Kóžou. A jinak já (tedy Láva), Džarda a Pictus jsme plánovali vyrazit na celý týden. V pátek, na počátku července, jsme se všichni kromě Pictuse a Unkase sešli u mě doma, kde jsme dobalili nezbytné věci a vydali se na metro. Na Opatově jsme chvíli počkali až dorazí Pictus a pokračovali jsme dál na Hlavní nádraží a na Masaryčku. Tam už na nás čekal Unkas. Koupili jsme jízdenky, nějaké lahváče a zhruba půl hodiny počkali až nám pojede vlak n ...

Skalní hrádek zvaný Pustý zámek nebo Zakšín byl vystavěn na místě dávného hradiště pravděpodobně ve druhé polovině 13.století. Dále se o něm písemné prameny dlouho nezmiňují, proto nelze vyloučit že na čas zpustl. Obnoven byl na přelomu 14. a 15. století, v roce 1402 byl uváděn v historických zprávách jako jeho majitel Václav Berka z Dubé. Definitivně byl opuštěn po roce 1450.

Hrádek byl vystavěn na třech vysokých pískovcových blocích, mezery mezi nimi sloužily jako příkopy. Budovy a obranné prostředky byly zbudovány ze dřeva. Přístup do hradu umožňoval padací most, po němž se dochoval nájezdní výstupek vytesaný ve skále, proti němu lože mostovky vytesané rovněž ve skále. Nejhůře přístupný je prostřední skalní hlok, kam se lze obtížně vyšplhat jen ú ...

Hrad Čap, v některých zdrojích uváděný pod názvem Čáp, byl pravděpodobně založen koncem 14.století Jindřichem Berkou z Dubé. Jediná písemná zmínka o hradu pochází z roku 1402, kdy je jmenován majitelem hradu Jindřichův syn Václav Berka z Dubé. Václav je ještě mnohokrát později připomínán, již nikdy ale v jeho souvislosti není uváděn jako majitel hradu. Zřejmě mu hrádek nevyhovoval díky své odlehlosti a proto jej buď prodal, nebo opustil. Čap se počátkem 15.století stal majetkem arcibiskupského panství Helfenburka a v 16.století jej koupil Jan z Vartemberka, který ho připojil k bezdězskému panství. Hrad koncem 16.století zcela zpustl.
Hrad byl velmi malý a tvořily jej dvě části - samotný hrad a předhradí. Obě od sebe odděloval příkop vytesaný ve skále. Do ská ...

Proti naším zvyklostem jsme přípravy na tento vandr zahájili už dlouho dopředu. Plánem bylo vyrazit z Blíževedel a dojít do Zakšína, při cestě posbírat pár schránek pro hru geocaching, prohlédnout si pár kempů a objevit nějaká nám neznámá místa. Stav účastníků se neustále měnil, přislíbilo účast skoro 11 kamarádů, pracovní a rodinné povinnosti však několika znemožnily čtyřem z nich jet s námi a tak nás ve finále vyrazilo sedm. I tak na naše poměry to byl nevídaný úspěch. Protože jsme tuto akci pojali jako gastro-walking vandr, nasvědčovaly tomu i přípravy. Ve špajzu se dlouho dopředu sušila šiška Vysočiny, v lednici uzrávaly utopence, nakládali jsme 6 kilogramů krkovice na gril, pekly se bůčky a v lednici se chladily dva 5-ti litrové soudky s pivem. V našich zásobách se nacházely té ...

Vodáci řeky sjíždějí, zatímco my pěšáci řeky scházíme. V červnu roku 1995 jsme se ve složení já (tedy Láva), Džarda a Kóža rozhodli, že navštívíme další nám neznámá místa na Vlašimsku. Tím neznámým místem pro nás byla říčka Blanice. Naplánovali jsme si třídenní vandr z Vlašimi až po soutok Blanice se Sázavou a pak dál do Českého Šternberka. Kóža byl pracovně vytížený a nemohl jet dřív jak v pátek ráno, zatímco já s Džardou jsme měli volno už od středy, protože jsme měli dovolenou. Dohodli jsme se že tedy vyrazíme dřív a Kóža za námi dorazí do Domašína. Zakoupili jsme tedy dostatečnou zásobu Peach-vodky a ve středu odpoledne jsme se s Džardou sešli v Uhříněvsi na nádraží. Čekání na vlak jsme si zkrátili vdechnutím půlky jedné z našich lahví. Díky tomu trochu jsme trochu odpoutali naš ...

Už dlouho jsme odkládali výpravu do Brd a v červenci 2006 se nám jí konečně povedlo dohodnout. Víkendy jsme měli pracovně vytížené a tak jsme si vzali dovolenou a vyjeli jsme v týdnu. Tentokrát jsem vyrazil já (Láva), Medelák a Čundrboy. Ve středu dopoledne jsme se s Medelákem sešli u mě doma a zatímco já jsem ještě balil věci, otevřeli jsme flašku vína, kterou jsme dostali od svého šéfa pro kterého jezdíme MHD. Byl to nějaký dovoz z Ruska a bylo luxusní. Ještě že jsme měli dvě. Vyrazili jsme na metro a tím pak na Hlavní, tedy Wilsonovo nádraží. Zde jsme zakoupili zásoby piva a protože bylo horko, hned jsme si od dvou lahváčů ulehčili. Spicha s Čundrboyem jsme měli na Smíchově, proto jsme nasedli na první vlak ve směru na Beroun a popojeli jednu stanici. Na Smíchovském nádraží jsme se chvilku hledal ...

Když jsme koncem září 2006 navštívili na jednom vandru náš oblíbený sroubek Kačabača, našli jsme jej však ve velmi zbědovaném stavu. Srub nutně potřeboval údržbu. Již na tom vandru jsme se dohodli že sem později vyrazíme, přeměříme chybějící okenice, roury od kamen a další rozbité části srubu. Po přeměření pak vše vyrobíme a na jaře dalšího roku zahájíme rekonstrukci. Jako termín měřícího vandru jsme zvolili třídenní volno, vzniklé díky státnímu svátku 17.listopadu. Vybaveni svinovacím metrem, tužkou a spoustou čistého papíru na nákresy jsme se chystali vypravit v sestavě Čundrboye, Bludiho, Medeláka a mě, tedy Lávy. Vše se nakonec zvrhlo zcela jinak, ale nebudu předbíhat .....

Ve čtvrtek 16.listopadu 2006 jsem podle dohody zajel autem pro Medeláka do Uhříněvse. Ten ...

Počátkem léta 1994 jsme jako každý rok před tím zahájili přípravy na náš pravidelný týdenní vandr. Opět ale vojna a práce si na naší partě vybraly svojí daň a tak účast na celý týden jsem přislíbil jen já (Láva), Unkas, Pictus a Grepa. Ostatní mohli jen o víkendech, a to ještě ne všichni. Počátek července byl dlouhodobě vždy nejteplejší a to znamenalo, že i my jsme neodolali slibovanému krásnému počasí a naplánovali jsme náš "tejdeňák" právě na tuto dobu. Protože jsem měl spolu s Pictusem a Grepou v pátek volno, mohli jsme vyrazit už dopoledne, zatímco Džarda, Unkas a Robik za námi měli přijet vlakem. Mířili jsme do Blíževedel. Dopoledne se u mě doma stavil Grepa, tady jsme ještě přebalili nějaké věci, přerozdělili zásoby potravin, kápli si do strojku a zamířili jsme metrem k Opatovu, kde jsme měli ...

Do každé správné vandrácké kuchyně patří utopence. Doporučujeme zakoupit Davelské špekáčky, ty jsou zdaleka nejlepší jaké máme v Praze možnost sehnat. Připravíme si nálev. Na jeden litr vody použijeme zhruba 2dcl octa, 5 kuliček nového koření, 10 kuliček pepře, 4 kusy bobkového listu a přibližně 20 kousků hořčičných semínek. Vše smícháme, asi 10 minut povaříme a necháme vychladnout. Připravíme si buřty. Špekáčky oloupeme, nařízneme, vnitřek lehce nasolíme, trochu popepříme a pomázneme kořením na steaky. Dovnitř vložíme proužek slaniny, feferonku a plátek cibule. Takto zabalený špekáček vkládáme do sklenice a prokládáme je cibulí. Dbáme na to, aby špekáčky nebyly na sebe moc nahuštěné aby nám nálev lépe prolnul. Občas do vrstvy buřtů vhodíme další bobkový lístek. Takto celou sklenici ...

Trochu na poslední chvíli se snažím vyrobit zvadlo na vandr na následující víkend. V plánu máme vyrazit 14.-16.9.2007. Plán je jasný, nevíme kam :-D . V úvahu přicházejí dvě varianty, buďto Roverky a s nimi víkend na srubu Kačabača, nebo když bude trochu počasí je možnost vyrazit třeba do Orlických hor na bunkry. Abych to trochu upřesnil .... Kačabača je bezvadný a celkem dobře zateplený sroubek. Dá se zůstat oba dva dny tam a třeba provést nějaké opravy srubu a toulky po okolí, nebo se dá hodit nějaká výprava směrem Holany nebo Zakšín a třeba projít Tisícák nebo R7D. V Orlických horách je fakt nádherně, je tam spousta předválečných bunkrů které stojí za to vidět. Problém je ale s tím, že tam nejsou nějaký úkryty před počasím, je to vyloženě jízda pod širák. Když by ...

Ve čtvrtek 23.srpna jsme naplánovali vyrazit na vandr do severních Čech. Vrátit by jsme se měli v neděli 26.srpna, někdy odpoledne ... V plánu máme vyrazit odpoledne po práci vlakem do Blíževedel a odtud pak po Husí cestě směrem na Čap, Pavličky a Zakšín. Protože se v poslední době také zajímáme o Geocaching, po cestě by jsme mohli najít všechny stáže kesky Velká husí cesta. První dvě stanoviště jsme při poslední návštěvě Kačabači už nalezli, proto si můžeme ušetřit zacházku asi 3 kilometrů k vesnici Skalka a můžeme přijít rovnou ke třetí, nedaleko Vlhošti. Tím se také nabízí možnost první noc přespat na kempu Galathea. Nebo můžeme vyrazit z Blíževedel na Skalku, stavit se v místní hospůdce (točej tam Svijany) a obě první stáže kešky vyzved ...

Tato dlouho dopředu plánovaná akce měla původně zcela jiný cíl, jak už to u nás ale bývá, plány občas měníme rychleji, než vlastní ponožky. V červenci roku 2006 bylo dohodnuto, že vyrazíme do Kácovského pivovaru, kde oba Jardové měli nedávno velmi dobrou zkušenost s tamní přidruženou restaurací. Nedlouho před odjezdem však Džarda navrhnul nové řešení plánu v podobě návštěvy jeho dlouholetého kamaráda z klubu vojenské historie. Vlčák, jak jej jeho známí nazývají, bydlí v Sázavě a často pobývá ve svém oblíbeném stánku u jezu ve zmíněném městě. Náhradní řešení bylo okamžitě přijato, neboť Vlčáka dobře známe i my a proto nový plán dával tušit, že nuda rozhodně nebude. Sešli jsme se proto jako skoro pokaždé na zahrádce hospody Velká Praha v Uhříněvsi. Naše sestava byla v podobě mě (tedy Lávy), Džardy, Bl ...

Počátkem dubna 2007 jsme se vypravili, já (Láva) s Džardou na Sázavu. Původně jsme měli v plánu dorazit do Kácova, kde jsme chtěli navštívit hospodu přímo v pivovaru. Slezli jsme se tedy jako obvykle v hospodě Velká Praha v Uhříněvsi. Dali jsme pár zrzavých nápojů na žízeň a neúspěšně jsme se pokoušeli vandrovat do Medeláka ať jede s námi. Ten však byl pevně rozhodnut že bude doma a plnit své rodinné povinnosti. Tak jsme jen ve dvou dopili a odebrali se na nádraží, odkud jsme zamířili směrem na Sázavu. Vlak do kterého jsme však nastoupili ale končil v Říčanech. Nevadí, operativně jsme pozměnili plán a v Říčanech jsme počkali na další vlak v putyce zvané Lokálka. Další spoj na sebe nenechal dlouho čekat, což se ale nedalo říct o dalším, tentokrát Pos ...

Seník na kopci u Tehova býval v minulosti naším oblíbeným místem na přespání a mockrát nás chránil před nepřízní počasí. Seník a krmelec v jednom stával na kraji lesa nad obcí Tehov, na přivrácené straně kopce směrem k Všestarům. Seník býval otevřený, dovnitř se vešli 3 lidé na přespání. Vzhledem k poctivým a zodpovědným místním myslivcům bylo uvnitř vždy dostatek sena. Toto místo jsme kdysi objevili jen proto, že na ten kopec koukám z okna mého bytu. Je to jediný kopec v okolí a tak mě tam jako menšího lákalo vyrazit se tam podívat. A tak jsme v roce 1990 konečně podnikli výlet a seník hned upoutal naší pozornost. Bylo to krásné a tiché místo s nádherným dalekým výhledem. Poprvé jsme tu spali v létě téhož roku, na našem prvním týdenním vandru. Zřídili jsme si ohniště asi 20 metrů o ...

Dnes, 5.8.2007 jsme se vypravili já (Láva) s Jardou) na místo naší první osady. Hlavním důvodem bylo zdokumentování stavu místa po 15-ti letech, místa, které pravděpodobně zanedlouho zcela zmizí. Obrovské tempo výstavby rodinných domů v oblasti Pitkovic možná brzy pohltí i tento zapomenutý kout Prahy. Poté co jsme se od místních lidí dozvěděli, že výstavba baráků v Pitkovicích bude pokračovat až do doby kdy se spojí s Benicemi, došlo nám, že Benickým skalkám zvoní hrana. A tak jsme dnes zašli možná naposledy zdokumentovat jak vypadá místečko, kde jsme strávili kus svého mládí. Jak sroubek vypadal a jak probíhala jeho výstavba a jeho konec se můžete dočíst tady : LINK . Na místo jsme se vydali z Blokandy, jako mnohokrát před tí ...

Stejně jako holubi, i my se rádi a často vracíme na stará známá místa. Nejinak tomu bylo i v srpnu 2006, kdy jsme se po krátké přípravě rozhodli vypravit jako už mnohokrát před tím do Srbska nedaleko Karlštejna. Je to naše oblíbené místo na čundry, snadno dostupné vlakem z Prahy, v obci samotné je několik "napajedel". A tak vybaveni vším potřebným jsme se v pátek odpoledne sešli na našem dnes již kultovním místě - v restauraci Velká Praha v Uhříněvsi. Tentokrát jsme se tu sešli v tříčlenné sestavě v podobě mě (Láva), Bludiho a Medeláka. Tady proběhla nezbytná a poměrně dlouhá diskuze na téma kam pojedeme, přestože už bylo předem rozhodnuto že jedeme na Berounku. Ale důvod posedět to byl a zvláště když se k diskuzi podávalo pivo. Když jsme vše pořešili, vypravili jsme se na nedaleký vlak, kterým jsme ...

V polovině června 2006 jsme si s Medelákem dohodli jeden krátký vandr na Sázavu. V neděli jsme museli být v práci a tak jsme vyrazili v pátek alespoň do soboty. Sešli jsme se u mě, tedy Lávy, doma, kde jsem si narychlo zabalil věci, neboť šlo o předem neplánovanou akci. Medelák nás odvezl autem do Uhříněvse, u něj doma následovalo rovněž balení a už jsme byli na cestě na nádraží. Do cesty se nám ale postavil non-stop bar naproti Velké Praze, a jak už bývá naším zvykem, dlouho jsme neodolávali pokušení a zapadli jsme tam. Uvnitř jsme kápli na našeho zaměstnavatele konzumujícího právě karbanátky od manželky. S obědem jsme mu samozřejmě pomohli. Poseděli jsme zhruba dvě hodiny a když jsme řádně uhasili žízeň, namířili jsme si to k nádraží, kam jsme tentokrát opravdu dorazili. Netrvalo dlouho a dorazili ...

Konec jara a počátek léta 1996 bylo ve znamení poměrně pravidelných čundrů na Berounku k Hýskovu. S Unkasem a Grepou jsme jezdili o víkendech jednou za 14 dní na průzkumné výpravy po předválečných bunkrech v okolí Berouna. V polovině srpna toho roku ale jeden víkend Unkas ani Grepa nemohli nikam vyrazit, shodou okolností měl ale volno Džarda, Kóža a samozřejmě já (Láva). Tak jsme v této sestavě vyrazili v pátek směrem na Hýskov. Tou dobou ještě nejezdil Berouňák z Hlavního nádraží jako je tomu dnes, ale začínal na Smíchovském nádraží. Proto jsme si odbyli cestu metrem až na zmíněné nádraží. Vlak jsme stihli akorát na to, aby jsme si stačili koupit lístky. Ve vlaku se Džarda blýsknul překvapením v podobě litrového Fernetu. Samozřejmě jsme neváhali a hned se ozvali klasické křupnutí napovídající že uz ...

Po téměř měsíční vandrovní odmlce jsme ve čtvrtek domluvili vandr, vzali si na pátek dovolenou a v pátek kolem oběda už jsme byli na cestě. Vyrazili jsme ve dvou, Láva a Medelák. Po půl hodině poskakování v autobuse v kolonách jsem konečně dorazil na místo setkání - hospoda Velká Praha, kde už na mě čekal Medelák. Loupli jsme tam pár piv, pokecali s Kačkou Škubánkovou a pomalu jsme se vydali na vlak, tentokrát s jasným cílem - Domašín. V plánu jsme měli prozkoumat opuštěné kasárna u nádraží v Domašíně. Po různých peripetiích s odjezdem vlaku jsme konečně zamířili do Benešova, kam jsme dorazili zhruba za hodinu a řádně vyprahlí. V nádražní restauraci jsme dali pívo a hurá na vlak směrem na Trhový Štěpánov. V Domašíně jsme se nejdříve nadlábli a pak jsme se vydali podél plotu opuštěn ...

Prodloužený víkend koncem března 2007 jsme využili k třídennímu vandru. Sestava byla hned od začátku jasná - já (Láva) a Medelák. I cíl naší cesty byl už dlouho dopředu daný. Ve čtvrtek jsme se tedy hned po práci sešli u mě doma a ještě než jsme oblékli maskáče, vydali jsme se koupit peprmintku. Ukázalo se to jako velký problém, teprve při návštěvě 4 obchodu na Jižňáku jsme se setkali s úspěchem. Koupili jsme 6 lahví, pro jistotu, aby nám zelená po cestě nedošla. Pak hurá do maskáčů a už jsme razili na metro. Na Hlavním nádraží jsme vystoupili a přesunuli se na Masarykovo nádraží. Tady jsme zjistili že vlak nám jede za necelou hodinu, dali jsme tedy pár kelímkáčů u krámku v hale. A už tu byl vlak a nás čekala asi hodina cesty do Kamenných Žehrovic. Tam jsme zvolili stejný cíl cesty jako loni vesničk ...

Ve složení Minessoty jsme na vandr jeli už mockrát. Tentokrát s námi podle plánu vyrazili dva hosté - Tereza a Petra. Sešli jsme se u Bluďáka doma ve složení : já (Láva), Džarda a Bludi. Nabrali jsme nezbytné zásoby, nalili kapalinu každý do svého chladiče a vyrazili do non-stopu v Uhříněvsi na nádraží. Byl pátek, kolem sedmé hodiny ráno. Zapadli jsme do hospody, dali dvě od cesty a nechali si natočit do pet-lahví nějaký ten zrzavý mok na cestu. Cesta nás čekala dlouhá a proto jsme se pod zásobami petek pěkně prohýbali. Proto jsme nelenili a snažili jsme si odlehčit rychlým vyprázdněním lahví. Na nádraží jsme počkali na vlak a jím jsme se nechali odvézt na Hlavní nádraží, kde jsme měli spicha s holkama. Úspěšně jsme se sčuchli v nádražní hale, koupili lístky a za chvíli už jsme seděli ve vlaku na Be ...

V pátek 16.2.07 jsme se na plánovanou akci sešli v hojném počtu. Z naší osady jsme se vypravili ve třech - Džarda , Láva a Medelák, za TO Bíla Sova jel Čundrboy a Tlak . Fordem jsme se dopravili do Staré Boleslavi, kde Čundrboy parkuje svého terénního miláčka - Aro . Naložili jsme věci, lidi a hurá na Mělnicko. Když jsme dorazili do Holan, stávli jsme se místní hospůdce, kde jsme si trochu kápli do strojku, zavdali luxusní matjesy a hurá na kempík Galathea. Tam jsme dorazili, nadlábli, popili, poseděli, zahráli na kytáry .......

Zrána jsme vyrazili zpátky k autu, popojeli k našemu oblíbenému penzionu, kde jsme se pořádně nadlábli. A pak hurá na Kačabaču . Autem jsme zajeli až kam se smělo, tam jsme všechno naložili na hrb a zbytek cesty jsme se prohýbali pod těžkým nákladem pěšky. ...

Již delší dobu se zajímáme o hru zvanou geocaching. Jedná se o hledání někým ukrytých pokladů pomocí GPS. Popis pokladu a jeho souřadnice jsou pak publikovány na internetu, viz LINK . Součástí této hry bývá i organizovaná společná setkání lidí, kteří se touto hrou zabývají. Jedna taková akce byla pořádána na rozhledně na Blaníku, cílem bylo, aby se sešlo spousta hudbou se bavících lidí. Přespání bylo zajištěno v prostorách rozhledny. A toho jsme se zúčastnili také my. Pojali jsme to jako vandr a tak jsme se oblékli do maskáčů, spacáky a výbavu sebou. Na akci jsme vyrazili v 5 + 1 lidech. Lahva, Džarda, Domča, Jarda a Čundrboy se synkem. Vyrazili jsme ve čtyřech autem už v sobotu ráno a jeli jsme do Strakonic, kde měl Džarda rod ...

Začátkem června jsme vyrazili s Medelákem opět na vandr. Začátek doprovázely pořádné zmatky. Jen co jsme dorazili v pátek z práce, hned jsme se oblékli do maskáčů a vyráželi jsme jak bylo v plánu do Kamenných Žehrovic a pak do Bratronic, kde jsme si chtěli prohlédnout opuštěné kasárna. Na cestě k metru jsme si ale spočítali časový plán a došlo nám že to je cesta nejméně na tři dny. Tak jsme hned z kapsy vytáhli náhradní plán a vydali jsme se do Uhříněvse s plánem jet na Sázavu. Neodolali jsme a zastavili jsme se v hospodě Velká Praha, kam za námi dorazil Jarda, který ovšem na čundr s námi nejel. Dali jsme nějaké osvěžení a vyrazili jsme vlakem do Čerčan. Jen co jsme do Čerčan dorazili, zjistili jsme že vlak nám jede až za více dvě hodiny a nádražní restaurace je zr ...

Naší každoroční tradicí byly až do roku 1997 tzv.Tejdeňáky. Každý rok vždycky počátkem července naše osada vyrazila na týden někam do přírody. Nejinak tomu bylo i druhý týden v červenci v roce 1996, s vyjímkou že tentokrát pracovní a rodinné povinnosti zabránily většině lidí vyrazit na celý týden. A tak na počátku čundru jsme vyrazili já (Láva), Džarda a Pictus, ostatní se k nám měli připojit až na konci. V sobotu nad ránem jsme se sešli na nádraží v Uhříněvsi a vlakem jsme vyrazili do Tábora a pak do Veselí nad Lužnicí. Tady jsme přesedlali na další vlak který nás odvezl až do Jindřichova Hradce. Tady jsme si nějakou chvíli počkali na vlak do Nové Bystřice. Jízda vlakem po úzkokolejce je opravdu krásný zážitek. Ve stanici Hůrky jsme vystoupili a d ...

Pravidelnou tradicí naší osady bylo trávit silvestry na čundrech. Tuto tradici jsme dodržovali až do tohoto posledního silvestra, dále nám odchod Unkase a rodinné důvody všech ostatních zabránily v dalších těchto akcích pokračovat. Protože v tomto období jsme neměli nikde stálou osadu, první naší starostí bylo kam vyrazit. Naplánovali jsme tedy výpravu na sroubek Slunečné údolí u Vranic nedaleko Kácova. Protože jsme místo dobře znali a věděli jsme že v okolí srubu není moc dřeva, vyrazili jsme tedy ve složení já (Láva), Jarda a Grepa poslední víkend před novým rokem do Vranic aby jsme tam udělali na nastávající silvestr zásoby dřeva. Vzhledem k prudkému mrazu jsme jeli pořádně nabaleni a vybaveni řádnou zásobou rumu. Po cestě jsme se potkali s jedním trampíkem z Mladé Boleslavi, bohužel si už nepama ...

Toto byl asi ten nejextrémnější vandr jaký jsme zažili. Zhruba měsíc před tímto čundrem jsme se potulovali v okolí České Lípy a snažili se najít srub zvaný Hřebík. Tenkrát ale tma, množství sněhu a práce lesních dělníků způsobily, že jsme k němu cestu nenalezli. Jarda se proto spojil se svými kamarády v Mimoni kteří srub velmi dobře znají a domluvil že nás k němu dovedou. Naskákali jsme tedy do auta ve složení Jarda, Bludi a Lahva a vyrazili směrem Mimoň. Povoz jsme zaparkovali Jardy a Jitky (tak se ti dva jmenují), stavili se u nich doma na nezbytné dávce grogu a kafe a vyrazili jsme směrem na Hřebík. Vzhledem ke vzdálenosti srubu od jejich domu nás Jitka naskládala do jejího auta a na místo nás odvezla. Bohužel nedaleko srubu za účelem zaparkování sjela ze silnice a to se nám brzy ...

V těchto dobách bylo předválečné opevnění ještě poměrně ne zcela prozkoumaným odvětvím a to nás lákalo. Betonovým bunkrům jsme propadli. Dnes už je situace jiná, bunkrologie se stala módou, o opevnění jsou desítky webových stránek a stovky knížek, na bunkrech už není nic tajemného a neprozkoumaného, toho co nás vždy lákalo. Tenkrát nás to ale hodně bavilo a tak jsme jednoho víkendu na konci září 1996 vyrazili ve složení já (Láva), Unkas a Grepa do Králík na průzkum tamního těžkého opevnění. Já s Grepou jsme v pátek nejdříve zašli do krámu aby jsme nakoupili zásoby. Těmi zásobami jsme samozřejmě mysleli rum, jídlo už jsme měli. Oba jsme koupili po dvou půllitrovkách, schovali je a těšili se jak překvapíme Unkase množstvím kolik vezeme. S ním jsme měli spicha na Hájích v metru. Jak jsme se dohodli tak ...

28.9.2006 jsme vyrazili na čundr na Kokořínsko. Protože byl státní svátek, vyjeli jsme už ve čtvrtek. Dopoledne jsme se s Jardou vmáčkli na poslední dvě místečka do autobusu a nechali se odvézt do Zakšína. Autobus nás vysypal přímo přede dveřmi hospody a tak jsme neváhali a na pár zrzavých moků jsme zašli. Nabrali jsme do zásoby pár pet-lahví s pívem a vydali jsme se do stoupáku směrem na Pustý zámek. Po mnohých útrapách a vyplivnutých plicích jsme dorazili na Pusťák, okoukli jsme zbytky skalního hrádku a vylezli jsme si odlovit skrytou schránku, která je součástí hry zvané geocaching, kterou se rádi bavíme ve chvílích volna. Následoval výstup na ...

Po velmi dlouhé a nepříjemné zimě jsme koncem března konečně vyrazili na ( jak jsme doufali jarní ) vandr. Prodloužili jsme si víkend a tak jsme se, vybavení notnou dávkou RUMU, chystali přenocovat ze čtvrtka na pátek na jediném dochovaném seníku mezi Prahou a Sázavou, v Tehově. Po zjištění, že seník obsadili místní bezdomovci, jsme museli přespat v lese pod širákem. Pod námi byla ještě několika centimetrová vrstva sněhu.

Zmrzlí a promočení jsme se ráno vypravili do Mnichovic na vlak. Do cesty se nám však připletla hospůdka u rybníčku, kam jsme zapadli a strávili zde několik dalších hodin. Protože jsme však nechtěli další noc strávit na sněhu, vyrazili jsme odpoledne do Hýskova na Berounce, kde máme dobré a suché spaní pod mostem. Na Berounsku nebylo ani památky po sněhu a bylo tu ...

Na počátku našeho zimního vandru 2005 bylo dlouhé rozhodování KAM. V úvahu přicházelo vyrazit na Sázavu do Kácova, kde měl být v nedalekém údolí sroubek. My jsme se však přiklonili k druhé variantě a v polovině jednoho pozdně listopadového týdne jsme naskákali do auta a vyrazili na průzkum sroubků poblíž České Lípy. Vyrazili jsme ve třech,Lahva, Bludi a Jarda. Po mírně klouzajících silnicích jsme dorazili na jedno malé parkoviště mezi paneláky v České Lípě. Tady jsme auto nechali pod dozorem místních usedlíků a vyrazili jsme na vlakové nádraží. Odtud jsme se po víceméně vydatném dlabanci v nádražní restauraci odebrali na vlak, kterým jsme se dopravili do Zahrádek. V Zahrádkách jsme se převlékli do zimních mundůrů, posilnili se na cestu několika poctivými doušky domácí Ořechovky a zamířili jsme do ne ...

V polovině února 2005 jsme po 14-dnech opět vyrazili na čundr a po několika letech zase v tak hojném počtu. Já (Láva), Medelák, Jarda, Bludi a Grepa jsme se v pátek sešli na našem už tradičním místě, v restauraci Velká Praha v Uhříněvsi. Obsadili jsme horní salónek, utěšeně jsme plnili účtenku a žaludky. Grepa tu náplň žaludku doplnil ještě téměř půl kilem masa ze zabijačkové směsi. Řádně nadláblí a posilnění jsme se vydali na na nádraží, odkud jsme vlakem zamířili ne na Sázavu, ale na Prahu. Na Hlavním nádraží jsme přesedlali na vlak směrem na Beroun. Ve vlaku jsme vybalili kytary, hrálo se a zpívalo, prostě parádní atmosféra. V Berounu jsme stáli před volbou jestli jít pěšky do Hýskova, nebo počkat hodinu na vlak. Část výpravy nakonec zůstala čekat na nádraží, já s Grepou jsme se vydali po kolejíc ...

Brzy na jaře v roce 1993 bylo deštivé počasí, zvláště pak o víkendech. Po pár vandrech, ze kterých jsme se vrátili nacucaní ( tenkrát ještě vodou ) jak houby, jsme se museli vážně zamyslet nad otázkou přístřeší. Na Benígrách se začala scházet různá sebranka a na Sázavě, kam jsme nejraději jezdili, jsme žádná přístřeší neznali. Taky jsme potřebovali přemístit osadu dál od Prahy. Poslední kapkou do pomyslného poháru trpělivosti bylo, když jsme s Unkasem a Medelákem v Ledečku na Krkavčině zmokli tak, že na nás nezůstaly ani slipy suchý. Celý týden před tím bylo nádherně jasno, v pátek odpoledne se zatáhlo, pršelo celý víkend a v neděli odpoledne se zase vyjasnilo. Rozhodli jsme se, že si na Sázavě postavíme srub. Hned příští víkend jsme se vydali hledat místo. Naše volba padla na místo na skalnatém kop ...

Když mi bylo 12 let ( 1989 ), strašně jsem toužil mít někde blízko Prahy nějaký malý srub. S kamarádem ze základky jsme se vypravili hledat místo kde ho postavíme. Našli jsme perfektní plácek v lesíku pod skalou poblíž Uhříněvse. Začali jsme kout plány jaký tam postavíme palác, když se musel kamarád nečekaně odstěhovat. Do díla jsme se pustili tedy s mým bráchou Unkasem a s tátou Pictusem. Čas od času nám pomáhal bráchův kamarád Píba. Na jaře 1990 jsme posekali maliní a plevel, místo zarovnali a začali roubit základy. Sroubek byl umístěn asi 3 metry od skály a byl veliký 3 × 2 metry. V přední stěně bylo okno, v pravé boční stěně byly dveře. Na stěnu u dveří navazovala prostorná předsíň, která se opírala o velikou třešeň. Na boku byl umístěn stůl s lavicí. Ohniště jsme vybudovali pod oknem srubu a ko ...

Protože členové rodiny jednoho našeho nejmenovaného kamaráda tvrdili, že každý čundrák (bez vyjímky) jezdí na vandry jen proto aby se tam opil jak zákon káže, rozhodli jsme se jim ten názor vymluvit. V červenci v roce 1996 padlo rozhodnutí, že vyrazíme na mlíkovandr. A tak jsme nakoupili karton krabicového mléka, oblékli maskáče a ve složení Láva (autor článku), Unkas (autor nápadu), Jarda, Medelák a Míra jsme vyrazili vstříc novým dobrodružstvím. Opravdu jsme se poctivě vyhýbali alkoholu a jiným nápojům na uhašení žízně a ve vlaku, na nádraží a v dalším vlaku směrem na Sázavu jsme otvírali jednu krabici mléka za druhou. Nutno dodat že pozornost jsme budili značnou . Pouze v Ledečku jsme já a Míra nevydrželi a zaběhli jsme na pívo ...

Jak už to u nás bývá každý rok, sotva sleze sníh a začne jaro, přijdou na nás vandrovní choutky. Nejinak tomu bylo i v roce 2006, proto jsme s Medelákem dlouho dopředu naplánovali vandr. V plánu bylo že v pondělí do noci rozvozíme "naše klienty " po Praze, krátce přechrápnem a v půl sedmé ráno vyrazíme směrem na Kladno. Když mě však v úterý v deset hodin dopoledne vzbudil po telefonu rozespalý Medelák, bylo jasné, že se plány mění. Ne však natolik, trasa zůstala. A tak jsme obtěžkáni třemi litry 14-ti stupňového piva, litrem domácí višňovky a trochou dlabance vyrazili na Masaryčku. Z původně pohodové chůze z Hlavního nádraží směrem k vlaku se zanedlouho stal divoký úprk a vlak před dvanáctou jsme stíhali jen tak tak. Ve vlaku jsme si dopřáli hodinku klidu podporová ...

V polovině června jsme ( Lahva a Medelák ) vyrazili průzkum okolí Mutějovic na Rakovnicku. Celý vandr jsme chtěli jít "Vietnamem"- tak jsme nazvali když se skrýváme před všemi. Odjeli jsme už ve čtvrtek. Počasí zatím vypadalo jakž takž, sotva jsme ale dojeli na místo, začalo drobně pršet. A tím okamžikem začal ten pravý dešťam (Vietnam). Sledovali jsme trasu, kterou tudy šel před 8 lety Medelák s Jardou. Přes sebe jsme měli přehozené maskovací sítě (hejkaly) a vyhýbali se kontaktu s civilizací. Po strastiplné cestě polem, ze kterého jsme vylezli nacucaní vodou jako houby, jsme akci Vietnam vzdali a pokračovali dál po silnici. Pršelo čím dál tím víc. Po osmikilometrovém pochodu jsme konečně dorazili do malé vesničky a brzy se před našimi zraky objevila spása - hospůdka. Když jsme byli asi 20 metrů od ...

Protože jsme se od roku 1995 začali zajímat o Československé pohraniční opevnění, párkrát jsme autem vyrazili i na naší severní hranici na těžké bunkry. Autem to ale není úplně to pravé a tak jsme si naplánovali na začátek listopadu 1996 vandr po okolí Trutnova. Vybaveni neúplnými informacemi o okolním opevnění jsme v pátek vyrazili ve složení já (Láva), Unkas, Jarda a Medelák. Vlakem s jedním přesedáním jsme se dopravili do Trutnova, kde jsme v místní restauraci počkali na další vlak do Petříkovic, kde byl náš cíl cesty. Motoráček nás dopravil až na místo a vysypal nás uprostřed pustiny. Dohodli jsme se že se rozdělíme, že dva zůstanou na nádraží s věcmi a druzí dva vyrazí najít linii bunkrů a případně i nějaké místečko na spaní. Já s Medelákem jsme tedy vyrazili na průzkum zanechajíce Unkase a Jar ...

Po delší vandrovní odmlce jsme se konečně dohodli a vypravili jsme se v půli dubna 2002 na čundr směrem na Sázavu ve složení já (Láva), Medelák a Grepa. Cíl páteční cesty byl jasný, Tehovská hůra a seník na ní. Po nezbytné "pracovní poradě" u Velké Prahy v Uhříněvsi jsme naskočili na vlak a dojeli do Světic. Tam naše kroky zamířily do hospůdky, kterou jsme nazvali Garáž. Je to naše oblíbené místečko, mockrát jsme při cestě na tehovský seník sem zavítali. Nejinak tomu bylo i dnes a tak jsme se zdrželi, poseděli a posilnili se na další cestu. Před zavíračkou na onu cestu došlo a my jsme plavným krokem zamířili po silnici do Tehova. Odtud pak do kopce a přes les na seník. A ouha, les tu kdysi býval, dnes tu stojí "Beverly-hills", rodinné domky namísto lesa. Naštěstí jak jsme zjistili, tak až k seníku b ...

V lednu roku 1996 jsme se rozhodli že prozkoumáme nám dosud neznámou krajinu mezi Postupicemi a Olbramovicemi. Na vandr jsme vyrazili nejdřív já (Láva) s Unkasem do našeho oblíbeného Domašína. Protože jsme měli volno, vyrazili jsme už ve čtvrtek. Zašli jsme na pár piv do Radošovic, prozkoumali okolí kasáren v Domašíně a čekali jsme na Jardu, který za námi měl dorazit. A jak taky slíbil, tak splnil. V pátek navečer za námi dorazil. Společně jsme pak absolvovali další cestu do Radošovic, trochu poseděli, popili poklábosili. Pak jsme přechrápli na seníku na Kalamajce. Brzo ráno jsme vstali a vyrazili na vlak. Tím jsme se přesunuli do Postupic odkud jsme se pak vydali po žluté turistické značce směrem na Bystřici a Olbramovice. V plánu jsme měli že při troše štěstí najdeme po cestě nějaký seník, ve kter ...